Po otevření galerií je konečně přístupná i dlouho očekávaná retrospektiva česko-francouzské malířky Toyen. Výstavu s přiléhavým názvem Toyen: Snící rebelka lze v pražské Národní galerii (konkrétně ve Valdštejnské jízdárně) navštívit do 15. srpna 2021. Poté se expozice přesune do německého muzea Hamburger Kunsthalle a svou cestu zakončí ve francouzském Musée d’Art Moderne de Paris. Snící rebelka je společným projektem těchto tří institucí, jež si kladou za cíl představit dílo Toyen v co nejucelenější podobě. Výstava ve Valdštejnské jízdárně ukazuje, že tento záměr se zatím daří. 

Marie Čermínová (1902-1980), známější pod svým genderově neutrálním pseudonymem Toyen, patří k nejvýznamnějším umělkyním 20. století. Ačkoli Češka a pražská rodačka, většinu svého života strávila ve Francii, kam emigrovala v roce 1947. 

Toyen v roce 1919 nastoupila na UMPRUM, kde studovala dekorativní malbu. Zásadním se pro ni stalo seznámení s Jindřichem Štýrským v roce 1922, s nímž tvořila umělecké duo až do jeho smrti v roce 1942. Společně se připojili k avantgardnímu hnutí Devětsil a společně odjeli v roce 1925 do Paříže.

V rané fázi výtvarného působení Toyen je znát vliv kubismu (například malba Zátiší / Zmrzlina z roku 1923), který pod tíhou zážitků z Paříže přešel do poetického naivizujícího stylu. V té době Toyen hojně navštěvovala cirkusová a kabaretní představení, kterým tehdy kralovala tanečnice Josephine Baker. Její Černošská revue se stala přímou inspirací obrazu Ráj černochů (1925).

Později Toyen se Štýrským založili vlastní umělecký směr nazvaný artificialismus (ztotožnění malíře a básníka), kterým se vymezili proti kubismu, abstrakci a surrealismu. Spíše se však jedná o propojení těchto stylů. Obrazy Toyen z tohoto období se vyznačují strukturovanými nánosy barev, které na malbě vytváří reliéfy. 

Ve 30. letech se Toyen přiklonila k surrealismu, což se promítlo i do jejích obrazů. Malířka se stala členkou surrealistické skupiny kolem André Bretona, jednoho z jejich nejbližších přátel. Po návratu z Paříže v roce 1934 patřili Toyen a Štýrský mezi zakládající členy Skupiny surrealistů v ČSR.

V polovině 30. let prošel výtvarný styl Toyen další proměnou. Na jejích obrazech se objevuje figura, nejčastěji ženské tělo, ovšem zbavené ducha i života. Ukazuje jen prázdnou skořápku. Barvy jsou temnější, jako by byly předzvěstí následujících událostí. 

Druhá světová válka surrealistům nenahrávala, Toyen se proto stáhla do ústraní. Je s podivem, že válku přežila téměř bez úhony, vezmeme-li v potaz, že od roku 1941 v koupelně své garsonky schovávala básníka židovského původu Jindřicha Heislera. I během let v ústraní Toyen dále tvořila, její dílo z válečných let je silně poznamenáno vnějšími událostmi. Cykly Schovej se válko! či Střelnice působí temně, depresivně a reflektují válečné hrůzy. 

V roce 1947 Toyen spolu s Heislerem emigrovala do Paříže a počátkem 50. let naposledy změnila svůj styl. Její pozdní tvorbu definují syté barvy, snová tématika a fantaskní obrazy, v nichž se opět začínají objevovat figury. 

Vedle obrazů má malířka na svém kontě i celou řadu knižních ilustrací. Jindřichu Heislerovi ilustrovala jeho básnickou sbírku Jen poštolky chčí klidně na desatero, spolupracovala také s Vítězslavem Nezvalem a dalšími autory. Ve Francii naopak požádala Radovana Ivšiće, aby k jejímu cyklu kreseb Střepy snů napsal báseň. Její záběr byl skutečně široký – od dětských knih až po erotické příběhy (například Sadeho Justina).

Erotika ostatně provází celé dílo Toyen. Jedním z prvních explicitně erotických obrazů je již zmíněný Černošský ráj. Několik kreseb pak připravila i pro Erotickou revue. A v neposlední řadě vytvořila privátní sborník 21 erotických kreseb, který psychoanalytik Bohuslav Brouk věnoval svému bratru coby svatební dar.

Národní galerie, Hamburger Kunsthalle a Musée d’Art Moderne de Paris umožnili návštěvníkům výstavy poznat svobodomyslnou malířku v celé její fascinující kráse. Jelikož je expozice seřazena chronologicky, je možné vnímat změny v tvorbě Toyen a zřetelně vidět předěly jednotlivých etap. Kromě díla Toyen doplňují galerie kontext doby také obrazy dalších soudobých umělců, především tvorbou Jindřicha Štýrského či André Bretona, a fotografiemi umělkyně s detailním popisem její životní cesty. Snící rebelka je tak komplexní a nebývale široce pojatou výstavou s velkou informační hodnotou a řadou obrazů, které vám jednoduše učarují.

Flickr galerie

Toyen @ Národní galerie, Praha