Recenze: Valčík pro Moniku

„Waltz for Debby“, „Some Other Time“, „Hit The Road Jack“, „Walking My Baby Back Home“… to jsou známé jazzové skladby a hrají jednu z hlavních rolí ve filmu Valčík pro Moniku. Jazz, podlehnutí a vůbec láska k němu, to je podstata životopisného snímku, jehož předlohou je, jazzovému světu známá, švédská zpěvačka a herečka Monika Zetterlund (20. 9. 1937 – 12. 5. 2005).

Sledujeme cestu ženy, která (mnohdy tvrdohlavě a velice často bezohledně vůči svým nejbližším) jde za svým snem. Začátky pro Moniku přitom nebyly vůbec růžové, ale přes vystupování v malých klubech v Hagforsu se propracovala až do těch prestižních v New Yorku. Díky štěstí na lidi, které měla okolo sebe, potkala i Beppeho Wolgerse (švédský básník, spisovatel, textař). Ten jí otextoval vybrané songy a přivedl ji ke kabaretu. Tehdy se Monika rozhodla zpívat švédsky a opustit tak mateřštinu jazzu – angličtinu. Ve svém rodném jazyce a se švédskými texty tak hudbu vyjadřovala víc od srdce (což jí, dost nevybíravě, poradila samotná Ella Fitzgerald)… tím nastal zlom v její kariéře, která posléze šla strmě vzhůru.

Film nezabíhá do detailů Moničina kariérního růstu a posléze ani drsného pádu; je poněkud učesaný, což je trochu škoda, protože poztrácí surovost běžného života, a tím i větší vtažení do příběhu. Volí ale cestu vizuálně příjemného vypravování o atraktivní a emancipované ženě. Monika sice bude asi pro většinu diváků chvílemi až nesnesitelně sobecká, nakonec však kvůli životním lekcím skloní hlavu a jde cestou svých citů a intuice. Stále aktuální téma ztráty sebe sama při dosahování vlastních cílů je v každém případě k zamyšlení pro každého z nás.
Valčík pro Moniku se nesnaží o žádný psychologický rozbor ani neusiluje o složitou „artovinu“ – je jednoduše výpovědí lidského osudu, oslavou dobré hudby… a doba oslnivých šedesátých let je prostě úžasná.

Dánský režisér Per Fly (má na kontě, mimo jiné, významnou trilogii dánské kinematografie: Bænken, Arven, Drabet) natočil film podle scenáře kritiky uznávaného Petera Birro. Filmovou hudbu složil hudební producent, skladatel, dirigent a jazzový klavírista Peter Nordahl (několikanásbný držitel Grammy, spoluzakladatel jazzového labelu Arietta Discs). Hlavní role se bravurně ujala Edda Magnason (švédská zpěvačka, pianistka a textařka, *1984).