Samotářský spisovatel Ohm Bauman má před sebou dva úkoly – dopsat epilog své úspěšné knižní série a rozprášit popel své matky a otce tam, kde by si to přáli. Proto se vydává do irských lesů, do hotelu, kam jeho rodiče kdysi vyrazili na svatební cestu. V novém hororu Hokum režiséra a scenáristy Damiana McCarthyho, který je od 7. května k vidění v českých kinech, tam na něj nečeká jenom emoční katarze, ale i čarodějnice žijící v hotelovém sklepení a nejedna chladnokrevná vražda.
Ohm Bauman je zasmušilý, poněkud nevraživý, a přesto populární sci-fi autor. Když při dokončování jedné ze svých knih narazí na spisovatelský blok, rozhodne se vydat na irský venkov a rozprášit popel svých zesnulých rodičů tam, kde strávili líbánky. I přes Ohmovu cynickou fasádu je přitom jasné, že ho smrt rodičů dlouhodobě sžírá, a že si od návštěvy Irska slibuje smíření s minulostí a vnitřní klid. Místo toho ale v malém irském hotelu najde cosi shnilého.
V tom domě straší
Apartmán pro novomanžele je uzavřený a zamřížovaný, protože v něm podle folklórně naladěných místních straší čarodějnice, a hotelový personál se chová přinejmenším podivně. Světlou výjimkou je přátelská barmanka Fiona, která je ostatně taky jediným člověkem, kterému Ohm jen neodsekává. Po pár sklenicích whisky se jí dokonce otevře, a promluví blíž o smrti svých rodičů – jeho matku prý „zabil někdo mladý, kdo za to nemohl být odpovědný“ a jeho otec se potom k vlastní smrti upil. V hotelovém pokoji se pak Ohm ještě tentýž večer pokusí oběsit, a je to právě Fiona, kdo mu zachrání život. Když se jí však chce Ohm po návratu z nemocnice omluvit při vyzvedávání svých zavazadel, personál mu sdělí, že Fiona se pohřešuje. Hlavním podezřelým je přitom zvláštní chlapík Jerry, který žije sám v okolních lesích, popíjí mléko s lysohlávkami a do ponuré nálady příběhu vnáší dávku humoru.
Právě s ním se nakonec Ohm spolčí a vypraví se na tajný noční průzkum uzavřeného apartmá pro novomanžele. Fiona totiž před zmizením zmiňovala, že se sama chce přesvědčit, zda obávaná čarodějnice skutečně existuje. A jak už tomu v hororech bývá, po pár záběrech se o tom spolu s Ohmem přesvědčí i divák. Protagonistu s ní totiž v pokoji, napojeném na čarodějnické sklepení skrze jídelní výtah, zamkne jeden z hotelových zaměstnanců ve snaze zakrýt stopy po Fionině zavraždění.
Kdo se bojí koho
O lekačky je tak ve filmu bohatě postaráno, a úzkostná atmosféra v hotelovém pokoji by se dala krájet. Hokum ale nestaví prvoplánově jenom na nich, a strašidelný irský foklór propojuje s horory, co se kvůli smrti rodičů odehrávají v Ohmově hlavě. Buduje tak dvě linky, každou strašidelnou po svém, jednu postavenou na racionálním lidském trápení, a druhou čistě na nadpřirozenu. Tím se Hokum dostává mnohem hlouběji pod kůži, a osloví tak i publikum, co od hororového žánru potřebuje pro silný zážitek něco víc než jen pár vybafnutí, tmu a děsivou masku.
Je proto škoda, že se film svým divákům místy bojí věřit. Skrze různé flashbacky a vysvětlivky totiž komentuje dějové zápletky a ukazuje na jistotu to, co by průměrně pozornému návštěvníkovi kina došlo i bez instrukcí. Připojuje se tak k aktuálnímu filmovému trendu přehnaného opakování toho, co se stalo, pro potřeby roztěkaného publika. Kdyby si to Hokum odpustil a nechal některým momentům vlastní prostor, vyzněly by v závěru mnohem působivěji a přirozeněji. Kromě podrobných návodů pro diváky narušují tempo filmu i občasné bolestivě nekonečné gradace, které by se daly alespoň v některých scénách zkrátit. Na strašidelnosti ani kvalitě by to snímku neubralo, spíš naopak.
Cestou z kina se radši budete ohlížet
Co Hokum ztrácí na někdy nevyrovnaném rytmu, dorovnává silnou vizualitou, hudbou i hereckými výkony. V hlavní roli sází na Adama Scotta, hvězdu seriálu Odloučení (Severance), a to oprávněně. Ze Scotta napříč Ohmovou irskou eskapádou srší nevyrovnanost a odtažitost, kterou komediálně vyvažuje David Wilmot v roli pobudy Jerryho. Esteticky si film zakládá spíš na uvěřitelné ponuré atmosféře než na okázalých efektech, což jde ruku v ruce s jeho psychologickým podtónem. McCarthy staví napětí pomalu a trpělivě, skrze vlhké irské lesy, šerosvit hotelových chodeb a tichý šepot. Kamera dopřává jednotlivým místům čas, který by jiné horory uspěchaly, jednotlivé scény dokresluje dusivá hudba. Výsledkem je film, co diváka doprovází domů, a nestraší jen v kinosále.
Hokum tak nakonec obstojí jako nadprůměrný zástupce žánru. Zpomaluje tam, kde je to potřeba, a ví, že za pořádně hrůzným zážitkem nemůže stát jen děsivá čarodějnice. Kdyby McCarthy odolal pokušení vše napřímo vysvětlovat, mohl by se Hokum zařadit i mezi nejlepší horory poslední dekády. Každopádně jde o jednu z nejsilnějších strašidelných podívaných letoška.
FILM: HOKUM
Režie: Damian McCarthy
Scénář: Damian McCarthy
Kamera: Colm Hogan
Hudba: Joseph Bishara
Foto: NEON
Hrají: Adam Scott, David Wilmot, Austin Amelio, Florence Ordesh, Peter Coonan, Michael Patric, Will O’Connell, Brendan Conroy
–> CONTINENTAL FILMS
