- Reklama -

S přicházejícím koncem června, a tedy i s koncem divadelní sezony, přichází také vlna posledních premiér. Nejinak tomu bylo i v Divadle Na zábradlí, které uvedlo dramatizaci Gončarova Oblomova v režii Jana Friče. Nečekejte však klasiku ve stylu Divadla v Dlouhé s Michalem Isteníkem v hlavní roli. Tento Ilja Iljič je zasazen do moderní doby, ačkoli jeho problémy zůstávají už po staletí tytéž.

Oblomov 6

Oblomova spatřujeme sedícího v „prochcaném křesle“, jak jej v průběhu inscenace sám nazve, kterak poslouchá rock a nevnímá okolí. Oblečen v šedé teplákovce. V takové té, co máte na doma, když máte volno a nemusíte nic jiného, než se válet.

Oblečení, ve kterém byste ani k popelnici nevylezli, symbol možnosti prožít klidný a tichý den, aniž byste byli nuceni konfrontace s jakoukoli lidskou bytostí. K Oblomovově smůle je zde však ještě Zachar, který, ač působí ještě zpustleji než pán, má určitý smysl pro akci a nechce dopustit, aby pán promarnil další den. Aspoň naoko.

Oblomov 2

Jak jsem již naznačila, Oblomovovy potíže zůstávají stále tytéž – vystěhovat se, problémy v Oblomovce, chatrné zdraví. A do toho ještě Olga a její láska. Tu Frič ostatně pojal vskutku vtipně – při první zmínce o lásce začnou oba herci v roli Olgy a Oblomova hystericky ječet, při řečech o svatbě Oblomov div neomdlívá.

Hlavně nebýt hrr a žádné velké závazky. Olžino vyznání lásky je pak podkreslené slavnou „melódií“ z Titanicu, tak sladkou a srdceryvnou, až se z toho chce zvracet.

Oblomov 3

Oblomov se i v této adaptaci nakonec zasekne na Vyborské Straně, kde se na sklonku života oprostí od všeho. Ve svém chalátu nejeví zájem o materiální věci ani o společnost, žije stranou od lidí a oddává se nečinnosti.

Za ničím se nežene, nikam nespěchá, nechává čas volně plynout. Že to zní jako bych popisovala asketického jogína, jenž se snaží dosáhnout osvícení, nebo lépe vyvanutí z tohoto světa? Tak je ostatně v závěru hry Oblomov také zobrazen. Dosud jsem nezmínila název hry – Óm jako Oblomov. Dostatečně výmluvné.

Zatuchlý pokoj se změní v himalájskou scenérii, které vévodí sedící Oblomov pořádající čajové rituály. Za mě velmi zajímavý pohled režiséra Friče na tenkou hranici toho, co na jedné straně může být považováno za marnost a slabého ducha hodného zavržení, a na straně druhé za pevnou vůli a asketického ducha hodného obdivu.

Oblomov 4

Vyzvednut byl také vztah Oblomova a jeho matky akcentující fakt, že za Oblomovovu lenost částečně, nebo i z větší míry, může výchova. Matka Oblomova nabádá, aby nelítal, neběhal, nechodil, aby se mu ještě něco nestalo.

Mamánek, hraničící až se sexuálním podtextem, jak nám napovídá občasná projekce dětské ruky šmátrající po nahém ženském ňadru, který se komfortu nehodlal vzdát ani v dospělosti. Jiné ženy pro něj nic neznamenaly, i láska k Olze byla jen krátkodobým rozmarem, který jej záhy přešel, neboť vyžadoval příliš energie.

Oblomov 5

Musím přiznat, že herecky mi moc nesedl Jiří Vyorálek v roli Oblomova. Nechci tím říct, že by jej zahrál špatně, avšak typově mi do role obtloustlého a zpustlého Oblomova moc nepasoval. Výkřiky „A zhubnu!“ s jeho postavou byly spíše úsměvné.

Oproti tomu Zachar Leoše Nohy sedl jak… no však sami víte, jak se to říká. Zaujala také Magdaléna Sidonová coby Agafja. Hra nabízí osobitou interpretaci románu převedenou do současné doby. Nastoluje otázku, kdo byl Oblomov?

Byl to zbytečný člověk, nebo naopak osvícenec, pro kterého materiální statky, na rozdíl od zbytku společnosti, neznamenaly nic víc, než fouknutí do větru?

 

Divadlo: Óm jako Oblomov

Obsazení: Oblomov: Jiří Vyorálek / Štolc: Ivan Lupták / Zachar: Leoš Noha / Agafja: Magdaléna Sidonová / Taranťjev: Petr Čtvrtníček / Maminka: Natália Drabiščáková / Oblomov 2, Hlas: Jiří Ornest / Olga: Johana Matoušková / Matvejevič, Volkov, Pěnkin, Suďbinskij: Petr Vančura / Malý Andrej: Ivan Voříšek
Režie: Jan Frič
Překlad: Prokop Voskovec
Dramatizace: Martin Františák
Dramaturgie: Lucie Ferenzová
Scéna: Nikola Tempír
Kostýmy: Jana Hauskrechtová
Hudba: Jakub Kudláč
Light design: Jan Hugo Hejzlar
Asistent režie: Vojtěch Vávra
Photo credit: KIVA
www.nazabradli.cz


PLUSY

Nový pohled na život Ilji Iljiče a jeho oblomovštinu.

MÍNUSY

Místy se mi děj zdál poněkud chaotický. Možná to ale byl záměr.