Mladí manželé Ema a Ollie bydlí ve stísněném bytě, kde k běžným domácím pracím patří kladení pastí na krysy. Jsou ideální dvojicí pro nabídku, s níž přichází podivně vševědoucí paní M. Fistová. Dostanou zdarma dům na spadnutí, který si ovšem musí zvelebit sami. Hned první noc se Ollie dostane do potyčky s vetřelcem, v níž nevítaný návštěvník zahyne. Když se dvojice vzpamatuje z prožité hrůzy, zjistí, že část obydlí se sama zázračně zrenovovala. Mrtvola zmizela a dokonce lednička se naplnila dobrým jídlem. Proč tomu příště nejít naproti?
Vyloučené lokality nejsou jen v Londýně
Příběh manželské dvojice byl v inscenaci přenesen z Londýna do Brna. Text současného britského spisovatele, výtvarníka i dramatika Philipa Ridleyho si to vlastně vynucuje, protože se obrací přímo na publikum obeznámené se svým městem. Na publikum, které zareaguje na jména konkrétních ulic. Také počítá s tím, že se tak lépe vžijeme do situace manželů, kteří potřebují slušné bydlení a vědí, že sami na něj nikdy nenašetří. A tak budeme mít pochopení pro to, jak obelhávají vlastní svědomí.
Přenesení z anglického prostředí se ale tak úplně nezapře. U Emy se zdůrazňuje, že má náboženskou výchovu a víra pro ni není jen prázdný pojem. O to větším kontrastem má být její proměna. Je to právě ona, která okamžitě pochopí praktickou stránku věci a začne Ollieho směrovat k tomu, aby nenechával věcem volný průběh, ale sám aktivně vyhledával další bezdomovce a jejich likvidací postupně vylepšoval bydlení.
Čím víc mrtvol, tím hezčí domov
Dílo se vyznačuje přiznanou jednorozměrností hlavních postav. Ema je ženou, která chce stále víc, a z její pochopitelné touhy po hezčím domově se stává nenasytitelná chtivost po nových, luxusních věcech. Zprvu zdrženlivější a nedůvěřivější Ollie se brzy přizpůsobí a odhodí skrupule. Plochost postav by nevadila, kdyby zůstalo u hororové komedie s fantaskními prvky. Autor ale navíc chtěl, aby hra měla přesah, aby reflektovala problémy své doby. A tady už jednoduchost postav ruší. Oba sympatičtí slušňáci se až příliš snadno stanou cynickými vrahy. Svedeni pekelnou silou konzumu si nedělají výčitky a vylepšují svůj dům za cenu dalších nevinných životů. Je otázka, jestli autor udělal dobře, že se vydal po stopách všech zajíců najednou. Z reakcí premiérového publika bylo jasné, že hra zafungovala především jako komedie.
Vražda jako rutina
Autor zvolil styl vyprávění, kdy Ema a Ollie sdělují divákům svůj příběh tak, že je přímo oslovují. To ovšem poněkud zastavuje děj, který sám je spíš zvolný. Je to paradoxní vzhledem k počtu mrtvol, který si kompletní renovace domu vyžádala. Z vražd se ale postupně stane rutina. Ta je narušena pouze v případě, když se Ema proti své vůli seznámí s bezdomovkyní Klárou, takže je těžké ji jen tak sprovodit ze světa. Jinak ale zůstanou oběti bezejmennými postavami, které nedostanou šanci vystoupit ze své anonymity.
Anna Glässnerová a Jakub Svojanovský jako ústřední manželská dvojice i Kateřina Liďáková v roli mefistofelské pokušitelky zvládají své role jistě dobře, ale text hry jim neumožňuje rozvíjet je víc do hloubky. Nápaditá a funkční je scéna Jána Tereby. Dům vytvořený z jednoduchých stylizovaných prvků pastelových barev je situovaný uprostřed scény na točně, což umožňuje jeho pohotové proměny a vytváří přirozené centrum dění.
DIVADLO: ZÁŘIVÁ VERBEŽ
Autor: Philip Ridley
Režie: Kasha Jandáčková
Dramaturgie: Jaroslav Jurečka
Scéna a kostýmy: Ján Tereba
Hudba: Martin Hůla
Světelný design: Tomáš Morávek
Foto: Bára Bachanová
Premiéra: 15. 5. 2026
Hrají: Jakub Svojanovský, Anna Glässnerová, Kateřina Liďáková
Company: Petra Antlová – j.h., Mikeš Brátka – j.h., Tomáš Hrdina – j.h., Helena Hvozdenská – j.h., Tibor Kotlár – j.h., Martin Novotný – j.h., Ema Poliaková – j.h., Michaela Straková Šebková – j.h., Oldřich Bělka (alt.) – j.h.
–> NÁRODNÍ DIVADLO BRNO /REDUTA
