Snaha ulovit arogantního zpěváka z black metalové kapely nepopadne holku jen tak. Musí být hodně znechucená svým životem a toužit po tom, že se kvůli ní nějaký drsňák změní. Seznamte se s Luanou, učitelkou z mateřské školky.
Celovečerní filmový debut švýcarského režiséra Jonase Ulricha Vlci zobrazuje krátkou epizodu mladé ženy, která skrze toxický vztah nahlíží na evropskou scénu národně-socialistického black metalu (NSBM). Dvacetiletá chůva Luana (Selma Kopp) se stane ocáskem kapely vlastního bratrance pod záminkou práce na propagaci. Seznámí se tak s charismatickým Wiktorem (Bartosz Bielenia), jehož kouzlu propadne natolik, že naprosto ignoruje všechny výstražné signály v jeho chování a spojitost s radikálním hnutím.
Iluze rodinné pohody
Ačkoli je energie filmu defaultně docela klidná, neunikne nám několik závažných příběhových vrstev. Ta první je výchozí Luanina pozice. Luana se neliší od jakékoli jiné mladé ženy. Vystupuje s nadšením i naivitou úměrnými věku a hledá způsob, jak najít to kouzlo dospělého světa, který si asi dosud představovala. Touží po nalezení osudové lásky, naplnění představy, že toho bad boye změní a udělá z něj milujícího partnera, ale zároveň se vymanit z rutiny, kterou jí dospělý život přináší. Od počátku vidíme, jak málo kouzla má chození z práce a do práce (teda ne že bychom to nevěděli, ale vidět to v krátkém střihu na plátně je jiný způsob frustrace). Proto se nemůžeme Luaně divit, že se jí zapálilo lůno z pohledu na Wiktora, který ji měl úplně u zadku; protože kterou z nás by to ve dvaceti nenažhavilo, že jo.
Luana není děcko z „ostentativně problematického prostředí“, jaká obvykle ve filmech vidíme. Když sledujeme film na podobná témata, většinou je rodina hlavní postavy tvořená striptérkou na cracku a despotickým ochlastou nebo jinou podobnou molekulou. Problémy Luaniny rodiny plavou pod povrchem; vidíme, že rodiče žijí odděleně, otec se léčí s rakovinou v posledním stádiu, s matkou Luana prostě nerada mluví o životě. Luana nemusí říct ani slovo o její rodině, abychom pochopili, že její dětství nebylo ideální, což se dá říct o dětství každého z nás. Rozdíl je v tom, koho v té době potkáme a jak nás naší mladou dospělostí provází. V Luanině případě je to narcistický kretén, který má všechno na párku.
Pod hlídáčkem bratrance
Od začátku je naprosto jasné, že se nejedná o dokonalé splynutí duší, ale obyčejný chtíč, i když trochu idealizovaný. Proto je trochu překvapením, že se Luana k Wiktorovi nastěhuje a plánuje s ním budoucnost. Wiktor je záhada i pro diváka, natož pro Luanu. My si ale na rozdíl od ní nemyslíme, že jsme ho prokoukli. Respektive: ano, prokoukli jsme ho, ale úplně z jiného úhlu než Luana. My jsme tady ti staří a moudří, my víme, že si holka pořádně naběhla, hlavně ve chvíli, kdy se začínají ukazovat naprosto zřejmé červené… tedy v tomto případě spíše černé vlajky s pohanskými symboly.
A tady se dostáváme do další roviny příběhu, tedy příběh o pádu black metalové kapely kvůli infiltraci zprava. Wiktor otázky na ideologii arogantně odmávne. Stávající členové kapely jsou z jeho vystupování perplex, hlavně bratranec Domi (Fabian Künzli), jenž hluboce zabodnutým pohledem do Luany plní svou dozorčí povinnost. A sestřenčino koketování se zjevným potížistou se mu vůbec nelíbí. Poté, co kapelu opustí za hlasitého řevu kytarista Sebi (Sebastian Vogt), vyjíždí kapela na další turné s kytaristou novým, který pro změnu hajluje rovnou na pódiu, načež už začíná být jasné, kam se WLVS jako interpreti řítí: do undergroundu místní buňky nacistických black metalistů, v níž se většina z nich rozhodně realizovat nechce.
Bartoszovo Boží tělo
Myslíte, že to Luaně dojde? Houbelec. Uteče s Wiktorem do sekty připomínající komuny, kde ji probere až oslavné střílení do vzduchu během bizarní oslavy slunovratu. Teprve tehdy dokáže Wiktorově manipulaci vzdorovat a jednoduše pláchne. Za pět minut dvanáct, musím říct. Nevidíme, kam následuje její cesta z vlaku. Možná za tátou, na jehož nemoc se vymluvila v práci, aby se mu omluvila za nenavštívení v nemocnici. Mimochodem, princip zrcadlení nám tu nastavuje možná vodítka k rozuzlení. Potetovaný táta možná neodešel od rodiny jen tak. A možná to není takový medvídek, jak se zdá.
Jonas Ulrich prý vždycky chtěl mít kapelu, a tak jednu založil přímo pro účely natáčení. WLVS jsou ve skutečnosti fyzické těleso, které pořádalo koncerty před živým publikem, a tak film zachycuje naprosto autentickou atmosféru metalových turné. Ústřední dvojice je kombinací nezkušené herečky Selmy Kopp a ostříleného Bartosze Bielenii, jenž naše morální stanoviska zviklal už v Corpus Christi (2019) rolí kriminálníka na útěku ukrývajícího se v kněžském sutanu.
Film Vlci za poslední rok obešel několik festivalů nejen v domácím Curychu, ale také v Sao Paulu, Glasgow, Dublinu a dalších. Z Curychu a Saarbrückenu si přitom už stihl odnést ceny. U nás jste jej mohli vidět v rámci Dnů evropského filmu, úplná premiéra pro Česko proběhne v září.
FILM: VLCI / WOLVES
Režie, scénář, střih: Jonas Ulrich
Kamera: Tobias Kubli
Hudba: Michael Künstle, Matteo Pagamici, Manuel Gagneux
Hrají: Selma Kopp, Bartosz Bielenia, Judith Hofmann, Fabian Künzli, Anna Sauter-McDowell, Iso Merkli, Sebastian Vogt, Moritz Fabian
Produkce: Nicole Ulrich
–> FILM EUROPE
