Břicho vám nenasytí, duši však ano. Vcházíte do podniku s názvem Café 1933, kde vás vítá elegantně oděná ukrajinská obsluha a ochotně vás usazuje. Dlouhý stůl uprostřed sálu je potažený slavnostním bílým ubrusem. Tříčlenná kapela navozuje veselou, bezstarostnou atmosféru. Jakmile sedí všichni hosté, pan vrchní vystupuje na pódium, aby zahájil zábavní program. Vše je téměř perfektní – chybí už jen pohoštění. Namísto něj však personál servíruje řadu kabaretně-dokumentárních výstupů o událostech z roku 1933, kdy v Ukrajinské SSR vypukl nechvalně proslulý Holodomor.
Inscenace vznikla v rámci specifické programové linie Městských divadel pražských, nazvané Imagine UA, která se zaměřuje na dlouhodobou podporu ukrajinských umělců, hledajících v Čechách nové působiště. Většina inscenačního týmu Café 1933 je tak tvořena mladými ukrajinskými talenty. Scénář k projektu napsala Anna Turlo, která je zároveň jeho režisérkou. V programu Imagine UA Turlo působí jako hlavní koordinátorka.
Café 1933 je uváděno v 3kino art pasáži v Domě u Nováků, v němž sídlí také MDP. Už volba interiéru, který je sám o sobě nedivadelní, hraje důležitou roli v režijně-dramaturgické koncepci. Cílem bylo vytvořit prostředí, kde panuje podobná prostorová hierarchie jako v kavárně. Diváci sedí jak okolo oválného stolu vprostřed, tak při stěnách, zatímco herecká akce se volně přesouvá napříč místností. Zároveň není příznačnějšího místa pro podání zprávy o hladu než právě gastronomického zařízení.
V úvodu vás průvodci obzvláště smutným obdobím ukrajinské historie seznámí se základními fakty o Holodomoru, který nastal v důsledku tvrdé politiky SSSR vůči Ukrajincům. S nadsázkou pronášejí oficiální tvrzení tehdejších představitelů státní moci o vývoji událostí. Poté sehrávají nejrůznější situace, jimiž přibližují život v těžkých, často až nelidských podmínkách. Jistě je na jednu stranu jejich záměrem, aby divák nakonec zaujal pevný postoj vůči Holodomoru jako humanitární katastrofě, její obraz na druhou stranu sestavují pomocí fragmentů příběhů jednotlivých lidí, spíše než společnosti jako celku. Právě ze subjektivity pak činí největší přednost výsledné mozaiky. Tragičnost vyvažují humorem, tísnivé ticho živelnou hudbou a zpěvem. Co při tom bude divák cítit, nechávají zcela na něm – důležité pouze je, nenechat ho chladným.
V inscenaci se mísí hned několik žánrů. Setkáme se jak s „civilním“ vyprávěním, tak se stylizovanými divadelními obrazy, hudebními vložkami, stand-upy či dokonce s výstupy ve stylu televizních pořadů o vaření – „Co se vaří, když není z čeho?“ Také úloha diváků je proměnlivá. Jednou jsou oslovováni a vtahováni do hry, jindy zůstávají zcela mimo dění.
Turlo velmi zdařile pracuje s konceptem imerzivního divadla. Prostor, do něhož divák vejde, má jasnou identitu (kavárna) a jasně stanovená pravidla (vy sedíte a my předvádíme) – divák se nemusí zabývat tím, kde to vlastně je, co by měl či neměl dělat, a může se plně soustředit na podívanou – v divadlech rozlišujících mezi jevištěm a hledištěm jde o samozřejmost; ne však v prostorech, kde jsou diváci s herci promísení.
Účinek inscenace by se neobešel bez dramatických kvalit scénáře, který si také zaslouží uznání. Uveďme například scénu, v níž se vyhladovělá matka schýlí až k tomu, že sní vlastní dítě; kteroužto můžeme číst i tak, že matka-vlast pojídá ty, které měla živit.
V některých ohledech by nicméně inscenace potřebovala doladit. Prvotní dojem, který po vstupu do Café 1933 divák má, trochu kazí kustodky, jež na rozdíl od herců nosí současné oblečení. Neuškodilo by, kdyby byl sladěný veškerý „personál“. Dále postrádá smysl moment, kdy jsou bolševická agitační hesla přerušena hlasem z reproduktoru, který protestuje, že věci se mají jinak, než stát tvrdí. Herci, kteří právě zaujali role pionýrů, se nepokoušejí hlas nijak umlčet (například odpojením reproduktoru od proudu), což by vzhledem k situaci bylo nejlogičtější. Přebytečný patos pak budí situace, v níž britská občanka ukrajinského původu publiku sděluje, že bezpráví působené Sovětským svazem nelze trpět.
Herecké výkony
Neustálé přepínání mezi rolemi i styly projevu pro herce musí představovat nelehký úkol. Celý soubor zaslouží pochvalu za to, jak se s ním vypořádal. Nicméně se při premiéře zdálo, že s rytmem inscenace zatím plně souznějí jen výkony Kapitoliny Kolobové a Veroniky Pozniak; jak díky jejich hlasovým dispozicím, tak celkové suverénnosti, s níž vystupovaly. Ostatní aktéři by potřebovali ještě o malý krůček postrčit k tomu, aby v pravý čas upoutali (a vedli) divákovu pozornost beze zbytku.
Hudba
Kromě hudby, s jakou bychom se možná setkali v opravdových podnicích třicátých let, zazní i ukrajinské lidové skladby. Hudební nástroje jsou rovněž využívány k vytváření ruchů a pazvuků. Perličkou, které si divák možná hned nevšimne, je mollová verze znělky jedné české taneční soutěže, hraná v některých předělech mezi výstupy.
Výběr skladeb a výkony hudebníků nelze než vyzdvihnout.
Výprava
Inscenace nemá ambici simulovat autentický interiér kavárny třicátých let. Prostor, zařízený jen nutným nábytkem, se stává maximálně variabilním hracím polem pro herce a sám ustupuje do pozadí. Podstatnější roli, co se týká výpravy, hraje zase kostým a kostýmový doplněk (např. ženský šátek, který je smotán, aby na chvíli představoval dítě).
Téma inscenace, jímž je hlad/nedostatek, scénografická úspornost chytře doplňuje.
DIVADLO: CAFÉ 1933
Scénář a režie: Anna Turlo
Textová úprava a dramaturgie: Simona Petrů
Výprava: Ruslana Basenko
Hudba: Veronika Pozniak
Hrají: Tetiana Ferniuk, Kapitolina Kolobova, Veronika Pozniak, Vira Timofeeva, Mariana Jefimova, Christina Volovik, Danylo Rypolenko
Hudební doprovod: Veronika Pozniak, Anna-Anastasia Sčyra, Marta Vačecska
Premiéra: 24. 11. 2023
www.mestskadivadlaprazska.cz
