Naštěstí jenom deset dní. Člověk se na „divadelňák“ celý rok těší a pak se šestý den modlí, aby už byl konec. Každý den probíhá stejně – odpoledne vyrazit do Žižkových sadů a okolí, potkat plno známých (které jste neviděli… no, od loňského ročníku), divadlo, divadlo, divadlo, zase známí, panáky a pak celonoční party v šapitech, která končí až po čtvrté ráno. Že pro ten den končí festival ovšem neznamená, že končí noc. Takže dojezd v nějaké knajpě a domů za světla. Vyspat, vstát a odpoledne vyrazit opět do Žižkových sadů a okolí… Deset dní. Na pokraj sil. Peklo zvané „divadelňák“.

Nu dobrá, v mém případě to bylo jen osm dní. Na devátý den jsem si neprozřetelně koupila lístky na balet do Státní opery a desátý den málokdy stojí za řeč. Ale i tak to bylo náročné a já nelituji toho, že jsem na divadelní festival vyčerpala svoji dovolenou. Aspoň jsem toho stihla hodně – za těch osm dní jsem viděla 24 představení.

Hamlet Hamlet (zdroj: Švandovo divadlo)

Divadelní festival v Hradci Králové má dvě tváře. Divadlo evropských regionů, které letos oslavilo krásné dvacáté výročí, a o pět let mladší Open Air Program. Divadlo evropských regionů probíhá v budovách Klicperova divadla a divadla Drak. Open air naproti tomu, jak už název napovídá, probíhá v ulicích a sadech.

Jeho program je pestřejší. Kromě divadla alternativního ražení nabízí koncerty, DJs, tanec a nepochybně k němu patří i stánky s klobásou a pivem. Skloubit oba programy dohromady, a vidět všechna zajímavá představení, je nemožné.

Zahájení celého festivalu na hlavní scéně Klicperova divadla jsem si však nemohla nechat ujít. V den předprodeje lístků jsem vstala v pět ráno, pět hodin postála ve frontě a vybojovala vstupenky. Mimo jiné i na Morávkova Amadea (Divadlo Husa na provázku), který festival zahajoval.

Já mám ráda tyhle „magory“ jako jsou právě Morávek či Drábek. Z představení jsem tedy odcházela nadšená. Ocenila jsem především, že herci využili celý prostor včetně hlediště a balkonů. Další zajímavou, byť značně depresivní, inscenací bylo Úplné zatmění (Městské divadlo Mladá Boleslav).

Vztah Paula Verlaina a Arthura Rimbauda. Co dodat? Snad jen, že Petr Mikeska si tu Thálii fakt zasloužil. Méně úchvatný byl Špinarův Hamlet (Švandovo divadlo), podobně nepotěšil-neurazil ani Strýček Váňa (Divadlo Petra Bezruče). Zklamáním pak byla Demolice Eiffelovky od kosovských hostů, kde příběh o terorismu a islámu rozbředl v jakési coelhovské mystérium.

Naopak hosté z Francie byli brilantním završením toho, co jsem na hlavní scéně viděla. Hra Bitva s Diderotem, v podstatě dialog dvou herců založený na Diderotově korespondenci, byla sice náročná, nicméně na přitažlivosti jí to neubralo.

V rámci Open Airu jsem se nejvíce těšila na „staré známé“ – Vosto5 a UMSKUP. Obojí je v mém případě sázkou na jistotu. Každoroční tlačenice o lístky a pokus urvat na Vosto5 ta nejlepší místa je již tradicí, která je bohatě odměněna, například představením Stand´artní kabaret. Jen škoda, že letos opět nepřivezli i Péráka.

U UMSKUPů si neodpustím žádné jejich představení, nejvíce bych ale lákala na Divadlo, vole!, které je přehráním všech zásadních her světové teatrologie, a to za pouhou hodinu. Za zmínku stojí také tak trochu jiná divadla – Divadlo beze slov, které je tvořeno hluchoněmými herci, a občanské sdružení Jiné jeviště, které do svých her zapojuje mentálně postižené.

uplnezatmeniÚplné zatmění (zdroj: Městské divadlo Mladá Boleslav)

Dost však už o divadle, na řadě jsou party. V šapitó divadelního souboru Koňa a motora byly ty nejlepší večírky. Místní DJ Parketa nás uvítal slovy „Dobrý večer, ahoj, nazdar, čau!“ a pak nás upozornil, že tohle nebude party jako jiná. Tahle bude nudná a otravná. Z těchto jeho nudných party jsem odcházela v pět ráno.

Víc takových! Po čtyřech dnech bohužel soubor odjel, aby uvolnil místo UMSKUPákům. Však se ale našly jiné večírky, například v šapitó souboru Q10. Sedmý den hrál DJ Kapitán Takypán a tak mě roztančil, že jsem úplně zapomněla, že jsem den předtím nastydla a že ten večer jsem chtěla jít brzo domů. Opět pátá ranní. Osmý den byli jistě skvělí New Sound Orchestra crew, které jsem však kvůli nachlazení raději oželela.

Divadelní festival je sice peklo, které se dá přežít jen s pořádnou náloží energy drinků (nejlépe v kombinaci s Jägermeisterem) a ze kterého se budu vzpamatovávat ještě měsíc, ale už teď vím, že příští rok si zase vezmu dovolenou a zase se budu těšit celý rok a zase se šestý den budu modlit, aby už byl konec.