Dokument: Gorbačov. Ráj (2020) Carův epilog

2. 11. 2021

304

Dnešní mladé generaci jeho jméno už nejspíše nic neřekne. A dokument režiséra Vitalije Manského Gorbačov. Ráj jim vlastně neosvětlí, proč je ten starý muž těžko hovořící na plátně skoro sto minut, důležitý. Protože i když už mu docházejí síly, hlava mu – zdá se – slouží a pořád je to velmi bystrý politik. Takže řekne jen to, co říct chce. „Vaše odpovědi jsou lišácké, Michaile Sergejeviči,“ postěžuje si v jeden moment i sám Majskij.

Je to už více než dvacet let, kdy jsem měl možnost navštívit jednu z jeho přednášek ve Vídni. Tehdy se mi od jednoho jeho osobního přítele dostalo poučení: „Nediv se, je to car. Sice sesazený, ale pořád car.“ A v dokumentu Gorbačov. Ráj je hned několik momentů, kdysi jsem si na tuto charakteristiku mimoděk vzpomněl.

Docházející síly

Dnes je již Michail Sergejevič Gorbačov jen odleskem toho druhdy svěžího a neokoukaného politika s naprosto neotřelým myšlením. Vlády nad Sovětským svazem se ujal v pouhých 54 letech, což se v roce 1985 považovalo za šokující, vždyť o jeho předchůdci Konstantinu Ustinoviči Černěnkovi se s nadsázkou říkalo, že během svého funkčního období ani nenabyl vědomí. Ale nešlo jen o věk, Gorbačov hovořil plynně anglicky, po svém boku měl vždy dobře oblečenou a sebevědomě vystupující Raisu Maximovnu Gorbačovovou, a především říkal věci, které před ním žádný sovětský vládce neříkal – mluvil o svobodě, demokracii a právu na sebeurčení. „Jsem dodnes socialistou a vždycky jsem jím byl,“ odpovídá na otázku režiséra Majského (distributor uvádí anglickou transkripci jeho jména Vitaly Majsky). „A kdo další ze sovětských vůdců jím byl také?,“ padne logická otázka. Gorbačov několik sekund přemýšlí a pak vážně pronese: „Už nikdo!“

V roce 2019, kdy dokument vznikal, je Gorbačov již starý muž, kterému zvolna docházejí síly. Žije ve velkém domě na okraji Moskvy, který dostal od státu k doživotnímu užívání. Pohybuje se už jen velmi těžko s pomocí chodítka, jeho tvář i tělo jsou odulé. Rozhodně už to není ten dynamický muž jako před necelými čtyřiceti lety. Ale něco mu zůstalo, vodku si i v pokročilém věku dopřává v množstvím větším než malém, a především je patrné, že hlava mu pořád ještě slouží. Odpovědi na otázky režiséra vnímá velmi pozorně. Neodpovídá v emocích, každou odpověď vždy rozváží a precizně formuluje. Umí si pomoci náznakem zmatenosti, ale jde spíše o kamufláž. Jen za pár sekund dokáže brilantně vybruslit z tématu, o kterém se mu nechce hovořit. „Řekl jsem, co jsem řekl, uzavřeno,“ utne autoritativně Majského další dotazy na téma rozpad Sovětského svazu a míry své odpovědnosti.

Dlouhý monolog pro starší a pokročilé

Právě jeho schopnost vyhnout se odpovědím prakticky dělá snímek nepřístupným pro ty, kteří začali brát rozum až po Gorbačovově pádu. Pro dnešní čtyřicátníky a starší může být Gorbačov. Ráj zajímavou sondou do myšlení člověka, který se skutečně pootočil kolem dějin. Jenže k tomu, abyste se do ní mohli pustit, musíte vědět co, jak a kdy se dělo. Musíte si pamatovat velká očekávání, která plynula z jeho první schůzky s Ronaldem Reaganem, u níž Gorbačov neopomene připomenout, že spolu strávili poměrně dlouhý čas rozhovorem mezi čtyřmi očima (a musíte vědět, jak z toho šílely jejich delegace). Bez toho totiž sledujete jen dlouhatánský monolog starého muže trvající skoro dvě hodiny.

Až na pár minut záběrů z kanceláří jeho fondu, nástupu do auta, a pak nácviku divadelní hry o Gorbačovovi a jeho ženě Raise, má totiž zbytek snímku jasně danou scénu – Gorbačov v křesle a rozvážně odpovídá na otázky režiséra sedícího v pozadí. Jedinou dynamiku pak na plátno vnáší občasné dialogy hlavního hrdiny s kuchařkou, asistentkou nebo osobním tajemníkem. A tak působí Gorbačovův přesun na oslavu příchodu roku 2020 v tajemníkově bytě skoro jako dramatická zápletka. Bylo by ale hodně farizejské vyčítat Majskému, že se nechal zatlačit do defenzívy. Je nad slunce jasné, že Gorbačov rozhodně nestál o oponenta (ani za své vlády se nebál nechat střílet do demonstrantů v Pobaltí, což mu Majskij připomene). Dá se předpokládat, že přílišná kontroverze by vedla k rychlému konci natáčení. Pořád je to car, i když sesazený.

Ovšem omezit jakýkoli jiný rozměr jen na asi pět vysvětlujících textů, a navíc ještě velmi triviálních, je asi málo. Protože se dá předpokládat, že většina lidí ochotných pustit si Majského dokument tuší, že „Josef Varionovič Stalin byl sovětský diktátor, za jehož vlády bylo zavražděno několik milionů lidí…“ Přesto vše je zajímavé sledovat, jak málo se Gorbačovovo myšlení za ta léta změnilo, jak málo samoreflexe si připouští. Je pořád hluboce přesvědčen, že mu vlastně ukradli úspěch. Odmítne Majského tvrzení, že v Evropě je sice hrdinou, ale v Rusku nikoli. A odmítne to velmi důrazně. Na druhou stranu je velmi zajímavé slyšet z úst bývalého „předsedy prezidia Nejvyššího sovětu SSSR a Generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu“ slova o tom, že svoboda je důležitá a lidé mají na demokracii právo. I v Rusku. Zkrátka pro toho, koho baví dějiny komunistického bloku, a kdo si dokáže interpretovat i Gorbačovovy útěky z odpovědí, je dokument Gorbačov. Ráj docela unikátním materiálem.