Film Anatomie pádu (2023). A smyčka se pomalu utahuje

12. 10. 2023

170

Základní pravidlo každé detektivky. Manžel nebo manželka jsou vždy hlavní podezřelí v případě jakéhokoli podezřelého úmrtí. Inspektor Hlaváček přidává ještě univerzálního dědice. Ovšem o tom režisérka Justine Trietová nejspíše neslyšela. A tak se ve snímku Anatomie pádu začne stahovat (naštěstí jen pomyslná) smyčka kolem krku spisovatelky Sandry. Její muž totiž za záhadný okolností vypadne z okna horské chaty, kde žijí. Nutno dodat, že sama Sandra se dost snaží si onu smyčku přitáhnout. Jak se totiž záhy ukáže, jejich manželství bylo trochu divoké.

Sandra Voyterová je úspěšná spisovatelka, která má na kontě několik oblíbených knih a zájem o její díla neutuchá. Svého muže Samuela potkala v Londýně, on tam přednášel na univerzitě, byl sečtělý, okouzlující a šaramantní. Navíc sám také psal. On Francouz, ona Němka, jejich společným jazykem se stala angličtina. Zdálo se to docela příhodné, jenže přestěhování do Francie všechno změní. Nápad žít v domě po Samuelových rodičích vypadá na první pohled logicky a racionálně. Navíc v krásném prostředí Francouzských Alp.

Zraněná ješitnost i samota

Jenže Sandra se tím najednou ocitá v prostředí, které je pro ni poněkud cizí. Francouzsky sice jakž takž rozumí, ale mluvení jí úplně nejde. Najednou jsou tak kolem ní jenom Samuelovi přátelé, kterým tak úplně nerozumí – ani jazykem, ani povahou. Ale co hůř, Samuelovi se nedaří pracovat, jeho knihy nevycházejí a rodina se dostává do finančních těžkostí. Ovšem nejtěžší zkouškou pro všechny je dopravní nehoda, při níž je těžce zraněn jejich syn Daniel. Přežije, ale přijde zcela o zrak. Ze školy ho ten den měl vyzvednout Samuel, jenže se kvůli svému psaní opozdil. Sandra mu to přirozeně dává za vinu, a tak se jejich vztah poměrně rychle vyostřuje.

Navenek působí velmi spokojeně, když ale za Sandrou přijede studentka literatury povídat si o jejich dílech, pustí si Samuel úmyslně hudbu tak nahlas, že musí skončit. Navíc hraje stále dokola jednu skladbu. Malý Daniel už tuší, že napětí bude postupně gradovat. Vezme tak svého psa a vyrazí na procházku po okolí. Sice se nemůže kochat krásným výhledem, ale spoustu věcí vycítí. No, a hlavně chtěl uniknout z domova. Jenže když se cestou zpátky vrací domů, pes začne být před domem nějaký neklidný. Daniel tuší, že něco není v pořádku. A záhy mu to dojde. Stojí u těla svého mrtvého otce. Začne křičet.

Než přijede záchranka a policie, trvá to nějakou dobu. Zprvu to vypadá na sebevraždu, ale policisté jsou přece jen obezřetní. Navíc patolog najde nějaké stopy, které vzbudí další pochybnosti. Případ se tak začne vyšetřovat jako podezřelé úmrtí. Už tím, že mluví anglicky, nebudí Sandra u francouzských policistů moc sympatií. Kromě toho se postupně začne ukazovat, že jejich vztah měl k idylce daleko. Hádky byly občas hodně vyostřené. Sandra – jako hodně lidí, kteří se v podobné situaci ocitnou – má pocit, že vše se musí vyřešit pravdivým vysvětlením a snahou odpovídat. Jenže tím si sama strčí hlavu do oprátky. Postupně se totiž ukazuje, že její pravdivá vysvětlení tak úplně pravdivá nejsou. Smyčka se tak pomalu stahuje.

Soudní drama

Režisérka Justine Trietová má na kontě spíše dokumentární snímky a tento styl je jí bližší. Ukazuje to i snímek Anatomie pádu. K práci na scénáři přizvala Arthura Harariho, oba ovšem velmi často probírali děj s předním francouzským právníkem Vincentem Courcelle-Labroussem. Ten jí umožnil proniknout do tajů trestního řízení ve Francii. Sama Trietová přiznává, že francouzský systém, který je mnohem chaotičtější než strukturovaný v USA, před ní otevřel příležitost natočit soudní drama úplně jiné, než jaké znají diváci na celém světě z amerických detektivek. Velká část snímku Anatomie pádu je tak vlastně sledem výslechů, nejprve v přípravném řízení a později před soudem. V podstatě úsporná scénografie (ovšem chvílemi proložená dechberoucími horskými panoramaty při scénách kolem domu) jenom podtrhuje jistou dokumentární strohost příběhu. Jakkoli samozřejmě jde plně o fikci a není inspirován žádným skutečným případem.

Dramatičnost se ale stupňuje s tím, jak kolem stále poměrně sebejisté Sandry, v podání německé herečky Sandry Hüllerové, postupně vzniká temný mrak pochybností. Velmi elegantně to režisérka ukazuje na proměně postojů Daniela (Milo Machado-Graner), jehož neotřesitelná víra v matku se postupně vytrácí. Podobně je na tom také Sandřin advokát a dlouholetý přítel Vincent, kterého ztvárnil francouzský herec Swann Arlaud. Ačkoli se příběh posunuje kupředu jen poměrně pomalým tempem, divák nemá šanci ztratit pozornost. Brzy si totiž uvědomí, že i drobnosti, které někde zazní, mohou za pár okamžiků sehrát důležitou roli. A tak jen s mrazením v zádech sleduje, jak se Sandra stále hlouběji a hlouběji propadá.