Namíchat do jednoho francouzského maloměsta smíšené rodiny ze čtyř koutů světa a tří různých náboženství, to je třaskavá směs. A co teprve když jsou všichni příbuzní a rodiče (zejména otec) ztělesněním snad všech předsudků, které může „obyčejný Francouz“ mít. Tvůrci komedie Co jsme komu všichni udělali? docela chytře navazují na dva předchozí filmy a přimícháním širších rodin si otevírají cestu k dalším a dalším gagům. Skvěle se jim daří navázat na trochu pozapomenutou tradici francouzské komedie.
Chudák Claude Verneuil to vůbec nemá lehké. Je to takový typický, slušný Francouz, přesvědčený gaullista, a myslel si, že své dcery dobře vychoval. Proto se nemohl dočkat, až se vdají a on s manželkou Marií budou moci ve svém velkém venkovském domě v Chinonu užívat radosti z vnoučat. Jenže ony mu to pořádně zkomplikovaly – tedy, všechny si vzaly za muže Francouze. Ovšem ne úplně takové, jaké si jejich otec představoval. Isabelle si za svého vyvoleného zvolila kolegu, který je muslim, a navíc horlivý zastánce palestinské myšlenky, druhorozené Odille učaroval David, věčně neúspěšný podnikatel a Žid. Aby náboženských třenic nebylo málo, malířka Ségolène zahořela láskou k Číňanovi a všechny naděje na „pořádného“ zetě zklamala i nejmladší Laure. Ta sice rodiče potěšila tím, že si vyhlédla katolíka. Jenže bohužel jeho původ z Pobřeží slonoviny tak nějak předurčuje, že jeho barva kůže se rodičům moc líbit nebude. Povedená rodinka, není-liž pravda?
Oslava jak má být
Aby toho nebylo málo, Verneuilovi nakonec přesvědčili všechny čtyři rodiny, aby zůstaly žít společně v Chinonu. Samozřejmě každá ve svém domě po městě, jenže už sousedství Davida a Rachida slibuje hodně výbušného potenciálu do budoucna. A navíc, malé město, Claude moc dobře ví, že jeho sousedé jsou z rozmanitosti jejich rodiny podobně nesví jako on sám. Naštěstí se ale přes drobné rozmíšky zdá, že všichni nakonec žijí docela spokojeně. I když, přiznejme si, Claudovi by ani tolik nevadilo, kdyby to v manželství některé z dcer začalo tak trochu skřípat a jemu by se naskytla šance přece jen se dočkat nějakého toho gaullisty, nebo aspoň republikánského bílého katolíka. Zatím se ale musí tvářit jako by nic.
Jenže blíží se čtyřicetileté výročí svatby s Marie. Verneuilovi z toho nechtějí dělat velkou událost a plánují nějakou menší společnou večeři. To by ovšem nesměli mít čtyři dcery. Ty se totiž rozhodnou, že tak významný milník v životě svých rodičů musí dostat náležitou pozornost. Rozhodnou se jim tedy připravit pořádné překvapení – velkou rodinnou oslavu. A když rodinnou, tak skutečně rodinnou. Sezvou tedy z celého světa rodiče svých manželů. Je asi dost zřejmé, že tohle bude teprve pro Chinon pořádný Molotovův koktejl. Nakonec o tom, že kompatibilita Koffiho otce Andrého s Claudem Verneuilem není právě velká, se všichni přesvědčili už na svatbě Laury a Koffiho.
Teď navíc mají dorazit také rodiče Chao Linga, které Verneuilovi téměř smrtelně urazili, když při své návštěvě v Pekingu navštívili omylem úplně jinou domácnost, protože si spletli dveře a obyvatele bytu prostě nepoznali („všichni Asiaté jsou přece stejní“). Davidovi rodiče pak – jak se na správný židovský pár patří – žijí v téměř permanentní válce, no a do toho přidejme ještě hodně excentrického Raschidova otce, jehož kapela Krvavé hyeny má na oslavě zahrát. Tohle snad ani dopadnout dobře nemůže.
Nastavovaná kaše, ale pořád celkem chutná
Už první film z roku 2014 (Co jsme komu udělali?) naznačil, jakým směrem se chce Philippe de Chauveron, autor scénáře a režisér, vydat. Navázal na tu nejlepší tradici francouzské komedie. Nejsou to blázniviny Pierra Richarda či Luise de Funése, spíše odlehčený Belmondův humor, nebo třeba komediálně laděné snímky Jeana Reno nebo Micheala Galabru (mimo Četníky, ale vlastně i trochu tam). Zkrátka filmy, které dost často nemají valný děj, protože ten má vlastně propojit někdy téměř nespojitelné situace balancující na hranici absurdity, nebo využívající třeba situačního nebo konverzačního humoru. Výsledkem je, že ač chcete, nebo ne, prostě se smějete. Film se sice v podstatě rozpadá do množství menších a větších gagů, ale komu to vadí? Tohle je prostě taková odlehčená letní zábava.
Chauveron tady získal skvělého partnera v představiteli Clauda Verneuila, kterým je Christian Clavier. Jeho nesporný komediální talent by dokázal nejspíše zvládnout celý film samostatně. A to přesto, že i ostatní se nenechají zahanbit. Ovšem průběžné Clavierovy komentáře a průpovídky pronesené s naprosto profesionálním výrazem znechuceného a osudem zkoušeného gaullisty vás prostě neomrzí. Díky tomu, že si Philippe de Chauveron připravil velmi slušný základ už v prvním filmu, mohl z něj čerpat i v pokračování Co jsme komu zase udělali? (2019), no a teď ho ještě jednou pořádně využít ve třetím pokračování. Nutno říci, že i když vlastně pořád využívá stejné schéma a vtipné situace tvoří podle opakujícího se mustru, filmům to ani příliš neškodí. I Co jsme komu všichni udělali? je pořád solidní zábava, která strčí do kapsy velkou část podobně laděné konkurence.
