Film: Paříž, 13. obvod (2021). Tak jde čas pro intelektuály

24. 11. 2021

409

Když máte jen banální příběh, vždycky ho můžete natočit černobíle a tvářit se, že to byl intelektuální záměr. Pak můžete – tak jako režisér Jacques Audiard – nadchnout pravověrné fanoušky skutečně uměleckých filmů a sbírat ceny po festivalech. Když už se náhodou dostanete do úzkých a nevíte, jak dál, můžete přidat trochu sexu. V artovém filmu to totiž není porno, ale zvláštní filmový jazyk.

Zašlé věžáky z okrajových pařížských čtvrtí znají fanoušci pokleslých filmových žánrů třeba z krimiseriálu Navarro. Asiatka Emília bydlí ve čtvrti Les Olympiades, patřící do pařížského 13. obvodu, v bytě svojí babičky. Ta totiž dožívá svůj život v léčebně, protože trpí pokročilým stádiem Alzheimerovy choroby. Aby si trochu přilepšila, pronajímá jeden z pokojů. A právě tady se vše začne trochu zaplétat.

Intelektuál se sexuálním apetitem

Camille by měla být žena, aspoň to si Emília myslí. A tak ji pohledný, svalnatý muž ve dveřích, který si jde prohlédnout pokoj, trochu zarazí. Ale když jí vysvětlí, že je učitelem na prestižní škole a vůbec na první pohled vypadá velmi intelektuálně, nakonec si plácnou. Ovšem kdo by si myslel, že intelektuálové – zejména s tělesnými rysy Ramba s Conanem dohromady a ještě má tmavou barvu kůže – žijí v celibátu, ten by se šeredně mýlil. A tak se stane, co se stát musí. Nelekejte se, nahoty je ve filmu Paříž, 13. obvod poměrně dost a detailními záběry se nešetří, ale film je natočený černobíle, což zaručuje, že nejde o nic pokleslého. Přesně jako v případě Camilleho, vše se drží výhradně na vysoké intelektuální rovině.

Jenže jako správný intelektuál se nechce tento učitel omezovat jen na jednu partnerku, takže Emília se jednou po návratu domů setká u lednice s – samozřejmě nahou – černošskou dívkou a divák intelektuál má opět dost prostoru si prohlížet (černobílé!) detaily. Pochopitelně i na sex dojde. Zklamáni budou jen nemravové myslící na trojku. Emília totiž není žádná intelektuálka, aby dokázala procítit hlubokost tohoto filmového prožitku. Tu ponechává režisér výhradně pro publikum. A tak se Camille pakuje z bytu a Emília na chvíli z příběhu mizí. Ostatně co by v něm dělala, když nemá zrovna s kým souložit.

Divák ale ochuzen není, na scéně se objevuje tajemná Nora. Sice už jí je třicet, ale rozhodla se vrátit do druháku na právech. Vše vypadá nadějně, alespoň do doby, než si ji na jednom večírku – kvůli nešťastné volbě paruky – její spolužáci spletou s cam girl Amber. Ta si přivydělává tím, že pózuje nahá před kamerou on-line chatu a plní přání mužů, kteří si zaplatí. A protože studenti práv jsou samozřejmě také intelektuálně na výši, video s Amber – kterou považují za Noru – si nenechají pro sebe a za chvíli je ho plná škola. Nora tak musí hledat štěstí jinde, a protože má zkušenosti s prodejem nemovitostí, zkusí si najít místo v jedné realitní kanceláři. Tu – světě div se a těžko říci proč – vede Camille. Co bude dál, si asi není těžké domyslet.

Černobílá nudu nezahání

Při sledování snímku Paříž, 13. obvod si nelze nevzpomenout na legendární nekonečný seriál Tak jde čas – i tady se totiž filmový čas posunuje snad ještě pomaleji než ten reálný. Scenáristické trio (k režisérovi se přidaly ještě Léa Mysiusová a Céline Sciammaová) jako by jen těžko hledalo, jak děj posunout aspoň trochu dopředu. Ale tak to má být, když má jít o skutečně umělecký film, divák musí mít čas utřídit si vlastní myšlenky. Podobně jako hrdinové pochybovat o smyslu života a sentimentálně se plácat ve svém nitru. Jedinými momenty, kdy pomalu plynoucí děj nabere trochu na dynamice, jsou sexuální scény. Skoro se vkrádá myšlenka, že je autorský tým zařadil kdykoli, kdy už je nudili jejich vlastní hrdinové.

Ke světlejším momentům snímku Paříž, 13. obvod patří docela citlivá kamera Paula Guilhaumeho. Hlavně ve chvílích, kdy se na plátně nic neděje (tedy, když tam není sex), si lze vychutnávat jeho citlivou práci s hloubkou ostrosti i dobrý cit pro kompozici, které dokáže diváka aspoň na moment vytáhnout z letargie. A to vše platí i u sexu, i když tady je té poetiky trochu méně a explicity více.