Film Pohled motýla (2023). Jak ruští fašisté ničí životy

14. 9. 2023

174

Od rusských kolaborantů často slýcháme námitku, že válka na Ukrajině nezačala loni, ale už v roce 2014. A vlastně mají pravdu, tehdy začalo fašistické Russko podporovat a cvičit teroristické bojůvky v Luhansku a Doněcku. Ukrajinská armáda samozřejmě bránila území své vlasti. Jednou z nich byla i Lilja, pilotka průzkumného dronu s přezdívkou Motýlek. Bohužel při jedné nepovedené akci padla do zajetí donbaských vrahů a poznala na vlastní kůži, že mučení i znásilňování patří do běžného repertoáru rusských fašistů.

Dnes už víme, že ono ruští turisté v toporném držením těla v maskáčích, kteří začali v roce 2014 jezdit na dovolenou na Donbas a do Luhanska, byli Prigožinovi žoldáci. Russko si zde začalo cvičit polovojenské teroristické jednotky, které měly pracovat na odtržení těchto oblastí od Ukrajiny. Regulérní ukrajinská armáda se s těmito zločinci utkávala v poměrně těžkých bojích. Na místě byla i Lilja, mladinká vojačka, která byla letovou specialistkou. Pilotovala průzkumné drony mapující území okupované bandity. I když se zdánlivě na svět dívala z velkého nadhledu, přesto musela být ale blízko fronty. A přesně tady se její život zvrtnul.

Hledání sama sebe

V armádě byla spokojená, všichni ji jako dobrou pilotku respektovali, a dokonce si tu našla i manžela. S Tokkou se vzali přímo u bojové linie, svatebním vozem jim byl obrněný transportér. Bohužel při jedné akci najeli na nastraženou minu a Lilja padla do zajetí. Jak asi zacházejí brutální vrazi mající russký výcvik s mladou, pohlednou dívkou? Asi si to umí každý představit. Lilja strávila v jejich zajetí několik měsíců, její blízcí museli čelit telefonátům a zprávám od banditů, kteří je nechali slyšet průběh Liljina mučení nebo jim zprávou oznamovali, že bude popravena. Ona sama to ale musela prožívat. Když se pak po několika měsících utrpení stala součástí výměny zajatců, do Kyjeva přijela úplně jiná žena nesoucí si obrovské a viditelné šrámy na těle, ale ještě hlubší na duši. Russové a jejich nohsledi předvedli to nejlepší ze svého repertoáru, jak to mají nacvičené při mučení a vraždění Ukrajinců už od třicátých let minulého století.

Na letišti ji čekal manžel i rodiče, ale ona jen stěží chápala, co se děje. Jakékoli lidské doteky v ní vyvolávaly paniku a strach. „Mám pocit, že jsem vlastně pořád tam,“ řekne Tokkovi. Navíc v ní klíčí zlá předtucha, kterou záhy potvrdí vyšetření. Z opakovaných brutálních znásilnění otěhotněla. Najednou se musí rozhodnout, jestli má jít na potrat. Připadá si úplně sama a někde, kam vlastně nepatří. A její okolí nemá ponětí, jak jí pomoci nebo co by potřebovala.

Dokumentární fikce

Film režiséra Maxima Nekonečného (těžko říci, proč distributor používá anglickou transkripci jmen, takže Maksym Nakonechnyi) Pohled motýla vlastně není ani tolik o válce, je to velmi drsný a syrový příběh ženy. Ženy, která prošla peklem tam a zase zpět. Možná i několikrát. Hlavní role Lilji se ujala Rita Burkovska, ukrajinská herečka, prozatím bez rozsáhlejší filmografie. V sestřihu na krátko a s obarvenými vlasy se ale do role zraněné ženy dokázala vcítit velmi věrohodně. Ocenění si zaslouží zejména za schopnost ukázat vnitřní boj, okamžitě změnit výraz i vyznění, když se její postava na chvilku potká v jídelně s dalšími vojáky s podobným osudem. Najednou je zase ve svém živlu. Scénář, který Nekonečný napsal spolu s Irynou Cilykovou, jí dal skutečně hodně prostoru a ona toho dokázala využít. Škoda, že ostatní postavy, zejména Tokka, jsou trochu ploché a působí spíše zmateně. I když, čelit skutečnosti, že někomu z blízkých se stalo to, co Lilje, asi by byl zmatený každý z nás.

Syrovost filmu ještě zesiluje řeč obrazu. Za kamerou stála Krystýna Lizogubová, která má na kontě několik dokumentárních filmů. Okem dokumentaristy přitom natáčela i Pohled motýla. Roztřesená, někdy mírně rozostřená kamera jako by zachycovala skutečnou realitu. V některých okamžicích je navíc scéna snímána ve stylu živého vysílání na sociálních sítích a filmem prostupují také střihy se záběry z dronu, který Lilja pilotovala nebo o dost drsnější záblesky vzpomínek na mučení i znásilňování v rusském zajetí. To vše v kombinaci s relativně pomalým tempem snímku dává divákovi hodně prostoru vcítit se do mysli mladé ženy. A nutno říci, že je to vciťování hodně bolestivé. Přesto všechno patří ale snímek Pohled motýla mezi ty, které bychom měli vidět. Už jen proto, abychom si uvědomili, jak strašlivě může válka měnit životy, i když se odehrává daleko. Příběh Lilji se totiž odehrál před russkou agresí na zbytek Ukrajiny, a tak třeba v Kyjevě běžel život zdánlivě normálně. Zdánlivě.