Anglicky Sugar Baby – tak se nazývá umělecký projekt americké výtvarnice Kary Walker, která je považovaná za jednu z nejvýznamnějších osobností v oboru. Instalace byla dočasně k vidění v Brooklynu v New Yorku pod záštitou organizace Creative Time. Cukrová skulptura byla k vidění od května do července letošního roku ve zchátralých prostorách bývalého cukrovaru Domino v brooklynské čtvrti Williamsburg. Instalace byla jednou z posledních možností (kulturního) využití a možná i návštěvy cukrovaru: deset let nevyužívaná budova má ustoupit výstavbě luxusního bydlení ve výškových budovách.
Zástupy návštěvníků obdivují Dítě z cukruVýstava pominula jako cukr rozpuštěný v kávě, ale já se ještě pokusím atmosféru zprostředkovat skrz pár mých dojmů, vzpomínek a fotografií. Projekt „Dítě z cukru“ jsem se rozhodla navštívit v poslední den výstavy. Počítala jsem s avizovanou půlhodinovou frontou, ale najít její konec znamenalo ujít skoro kilometr.
Po chvíli váhání jsem čekání dala šanci a ve třicetistupňové výhni jsem si vystála frontu hodinovou. Před vstupem do areálu chátrajícího cukrovaru bylo třeba podepsat prohlášení, které majitele objektu zbavovalo odpovědnosti za jakoukoliv újmu, která by nám byla způsobena. Úraz, smrt, otrava azbestem, nevolnost z chemických výparů; vše na vlastní nebezpečí. Vstupujete totiž na aktivní staveniště, kde vám na hlavu může spadnout kde co.
Dejte mi pero, podepíšu vše, už chci dovnitř!
Masa lidí se nahrne vchodem do tovární haly a všichni hledáme to obří dítě z cukru. V tu chvíli spatříme, jak se ze vzdáleného konce haly line oslnivá záře a já se zmůžu je na spadlou čelist a „Vaaauu…“ A už všichni mačkáme spoušť a instagramujeme (#karawalkerdomino), protože nikdo z návštěvníků ještě nic takového nejspíš v životě neviděl.
Více než 23 metrů dlouhá, téměř 11 metrů vysoká a skoro 8 metrů široká skulptura v pozici sfingy s ženskou černošskou tváří, přesto přezdívaná dítětem, nám všem vyrazila dech. Socha z bělostného zářícího cukru návštěvníky fascinuje a přitahuje jako slaďoučký bonbon láká vosy.
Instalace Kary Walker se inspirovala a reflektovala samotnou budovu cukrovaru a její historii, stejně tak „obchod s cukrem a historické i současné důsledky“ (gothamist.com). Cestou k cukrové sfinze – panovnici cukru – míjíme procesí soch znázorňující mladé chlapce, kteří jakoby vypadli z dobových výjevů z plantáže s cukrovou třtinou. Jasně se nabízí paralela s těžkou prací a vykořisťováním, abyste si na konci tohoto procesu mohli kostkou cukru Domino osladit váš čaj o páté…
Během prohlídky v prostorách haly přímo mezi návštěvníky probíhala scénická čtení textů, které se tematicky týkaly cukru, jeho získávání, výroby a těžké práce s tím vším spojené. Díky tomu byla atmosféra výstavy ještě působivější a autentičtější. Industriální prostředí polorozpadlé fabriky, kde se vám z výparů z chemikálií sem tam dělá nevolno, boty se vám lepí k podlaze a vy nevíte, jestli je to nějaký jed nebo jen cukr. Majestátní sfinga, k níž vás to táhne a vy ne a ne odejít, i když už na ni ze všech úhlů zíráte minimálně hodinu.
Výstava už je minulostí a demolice továrny Domino je v plném proudu. Konec jedné éry brooklynského průmyslu. Jsem nesmírně ráda, že jsem měla možnost vidět něco tak unikátního, co už se nikdy nebude opakovat – o to je tento zážitek cennější. Zbyly mi jen dojmy, ulepené podrážky bot od kdo ví čeho a fotky, na které se můžete podívat v naší galerii.
