Elfové, víly, skřeti, zvířátka, mimozemšťané, princezny a jejich nadšení fanoušci se zase po roce sešli na jednom místě. Ukázalo se, že bytosti ze všech dimenzí lidské fantazie, různých koutů vesmíru a všech myslitelných světů se nesetkávají tajně za portálem paralelní reality, ale rády poctí svou přítomností všechny nerdy, geeky a zapálené fandy ve vysočinském městě Chotěboř. Přesně řečeno jim za tímto účelem uspořádali celý Festival Fantazie, příznačně umístěný v hotelu Fantazie a probíhající od pětadvacátého června do osmého července. A že to byla jízda!
Pořadatelé připravili opravdovou hromadu nadupaného programu a návštěvníky nenechali vydechnout celých čtrnáct dní. V hotelu se shromáždili cosplayeři, přednášející, prodejci, a organizátoři, kteří zavalili největší místnost deskovkami a počítači s nadupanými hrami, umožňující se skupinkám návštěvníků virtuálně pozabíjet na tisíc a jeden způsob, aby se pak mohli usmířit v přítmí kina u nových i kultovních filmů.
Do programu se zařadily poutavé přednášky o filmech, seriálech i tématech, jako je seznamování na internetu nebo evoluce plavek. Kdo se cítil vzdělán už příliš, vypnul mozek a zaměstnal imaginární tělo v plné zbroji masakrováním nepřátel ve videoherně, či se rovnou přenesl do virtuální reality. Další návštěvníci se rozhodli týrat své fyzické tělo venkovními workshopy bojových umění, tance a lukostřelby či si jen vyrazit na procházku po okolí a na vlastní oči uvidět kouzlo vysočinské přírody. Nově nabyté mentální schopnosti využil přednáškami motivovaný účastník při porážení svých přátel či náhodných kolemjdoucích v záludných deskových hrách. A pak nejspíš přišlo na řadu osvěžení v restauraci, a nebo u venkovního stánku s občerstvením, zmrzlinou a kávou, kde se nakonec sešli všichni návštěvníci i účinkující a nejeden choť se večer v Chotěboři zcela zbořil.
Na rozdíl od předchozích let bylo součástí letošního pětadvacátého Festivalu Fantazie i letní kino, muzeum videoher nebo výstava archivních plakátů FF. Nesmí chybět ani vzácný host jako třeba spisovatelé Pavel Renčín a Pavel Kotouč. Zároveň si sama fanouškovská komunita návštěvníků pražských conů sestavila vlastní bohatý program, který téměř každý den nabídl souhrnné téma, v jehož rámci se odehrály další přednášky, přehlídky a kurzy. Takový PonyCon, FutureCon, WitcherCon nebo Potterfan, to můžou být zajímavé způsoby trávení času.
My jsme na Festival zavítali pouze na jeden den, a sice sobotu 4. 7., při delším pobytu už bychom se totiž už nemuseli z fantazie vrátit zpět do reality. Svůj průzkum Festivalu jsme rovnou zahájili v deskoherně ve společnosti hry Ubongo a po ní několika dalších. Jelikož jsme ale zjistili, že vařit své mozkové závity po ránu nepatří k nejlepším nápadů dne, rozhodli jsme se pokračovat směrem k přednáškovým místnostem a poslechnout si lekci od Randalfa o tom, „Jak (ne)udělat přednášku“. Bohužel, jakkoli se dlouhovlasý ajťák snažil osvětlit, jak by měla vypadat dobře připravená a zábavně podaná přednáška, prakticky jsme se stali svědky krystalického příkladu pravého opaku. Ale nestěžujeme si, protože autor přednášky do puntíku dodržel její název, jen bez té závorky.
V přednáškové místnosti zůstáváme, abychom se dozvěděli něco o „Úskalích seznamování na internetu“. Vzhledem ke své praxi v oboru si totiž chci doplnit ještě znalosti teorie. Přednáška Jana Průchy je oproti předchozí jako nebe a dudy. Je skvělá. Přednášející je vtipný, přednáška odsýpá, prakticky celá se skládá z historek nabíraných za léta strávená na internetových seznamkách, konverzací se stovkami lidí v rámci pokusů a vtípky se nenásilně střídají s fakty o seznamování a doporučeními, jak sestavit svůj profil na seznamce. Hráči, kteří právě kvůli šanci na seznámení opustili své pokoje, se po přednášce viditelně motivovaní šinou ven, avšak otázkou zůstává, zda do videoherny, nebo vstříc seznámení třeba s dívkami v kostýmech punkových princezen, které se za chvíli půjdou fotit ven před hotel. Motivované jsou i dámy z publika, kterým se vrací naděje, že jim jednou napíše i někdo, kdo nebude úchyl.
Potom míříme na pauzu ven, abychom si mohli sundat roušky a vedle nás pózují děvčata v kostýmech pro fotografy. Někteří s nimi nestydatě flirtují, ale holky, které můj společník nazval amazonkami, vědí, jak podobné typy odpálkovat.
Odpoledne pokračujeme do muzea videoher a zjišťujeme, že ačkoli jsou ke každé konzoli připojené dva joysticky, hra se dá ovládat jen jedním z nich, a protivníkem bude počítač. I tak nás to zabaví až do chvíle, kdy začíná přednáška o manipulaci a gaslightingu. Od ženy, která ví, jaké to je být obětí manipulace, se dozvídáme, jak zákeřné používají gaslighteři techniky, aby oběť přesvědčili o své pravdě a zbavili ji sebevědomí i vlastní vůle. Vždyť samotné slovo gaslighting vzniklo z příběhu, ve kterém muž měnil intenzitu světla v plynových lampách a stálou manipulací přesvědčil svou ženu, že si změnu světla pouze představuje. Gaslighteři jsou očividně schopni pomocí citového vydírání podsouvat svému okolí jakékoliv myšlenky. Ovšem jejich oběť často taky „chytí blechy“ a osvojí si sklony k manipulaci. O popularitě tohoto tématu, které se zdánlivě nedá vyčerpat, svědčí to, že místnost je nacpaná k prasknutí.
Abychom si po depresivní přednášce vrátili optimismus, vydáváme se k moderním hrám, kde se pořádně odreagujeme a potom si dáme jako kontrast k násilí deskovou hru, ve které zachraňujeme příšerky. Večer ale přednáší Anna Šochová o kráse plavek, což znamená, že příšerky už se o sebe dál musí starat samy. Přednáškovou místnost zaplnily téměř výhradně ženy a těch pár mužů se lišácky usmívá při představě, že následující hodinu stráví okukováním holek v bikinách. Jenže to se spletli, protože nejdříve se sice lidé koupali úplně naostro, ale malíři si dávali pozor na cudnost a v době pozdější plavky připomínaly šaty, a to i ty pánské. Nakonec se však i muži dočkají svého, protože vynález bikin na přednášce nechybí. V závěru nás odbornice nechá si prohlédnout i originální plavky z minulého století. A my náš večer uzavíráme na přednášce o Ianu Flemingovi a jeho knižních bondovkách. Dozvíme se, že je autor znuděný manželstvím.
Nakonec zvažujeme ještě promítání filmu Doktor Spánek podle předlohy Stephena Kinga v letním kině, ale jelikož se rychle ochlazuje, přenecháváme poslední část programu otužilcům. Nebo prostě těm, které hřeje kostým, alkohol či láska k hororům.
Festivalu Fantazie se dá vytknout jen málo věcí, za které většinou pořadatelé nemůžou. První je proti předchozím ročníkům nezvykle malý prostor, jenž je ale stejně jako povinné nošení roušky ve všech místnostech následkem protivirových opatření. Druhou věcí jsou přednášky, které ne vždy souvisí se zbytkem dění na festivalu. Jinak je to ale jízda každý den od rána do noci, kde se člověk ani chvíli nenudí.
