Zvláště po loňském roce, kdy na Foodparade převládaly pokrmy z asijské kuchyně a burgery, jsme větší pestrost opravdu uvítali. Obojí samozřejmě nechybělo ani letos, burgery a závitky však tentokrát doplnila i středomořská nebo moderní česká kuchyně. Nechyběl ani hit letošního roku havajské poke nebo libanonský falafel. A božské cupcakes.
Přes celkový pozitivní dojem se ale nedokážu zbavit pocitu, že letošního ročníku se zúčastnilo zase o něco méně restaurací a bister. Možná je tento pocit způsoben rozporem mezi realitou a webovými stránkami, které slibují například La SaiSon, Chilli Point nebo Rougette. Ani jedna z restaurací se však již neobjevuje v plánku, a tím pádem ani na místě. Mexicali Mercado pak na plánku sice bylo, ale samotný foodtruck byste na označeném místě také hledali marně. Velmi smutně pak působil stánek Buddha Baru, který v sobotu zel prázdnotou. Přitom jejich avizovaný losos s miso-lanýžovou omáčkou se pro mě stal jedním z největších lákadel festivalu. Velká škoda, pokud takhle zklamáni byli i někteří další návštěvníci.
Další pocit, kterého se nedokážu zbavit, je, že na Foodparade začínají převažovat nápoje nad gastronomií. Ačkoli naštěstí letos už akce tolik nepřipomínala vinobraní, jako tomu bylo v minulém roce. Za to ale může pestřejší nabídka nápojů, kdy víno od Michlovského, z Prosekárny či z Víno Hruška doplnily gin-toniky u stánků Gin Mare nebo Green Roots Catering. Energii jste mohli doplnit RedBullem nebo kávou Dallmayr, kde se připravovala i různě ochucená frappé. Zajímavou zastávku představovala Medovinárna, kde jste mohli vyzkoušet medovinové Mojito nebo některou z medovo-bylinkových limonád. Ledové čaje pak nabízela značka Lloyd.
Nyní ale konečně k jídlu. Ačkoli naše první zastávka paradoxně byla u vinného stánku. Místo vína jsme u Baryk – Víno a Ťapas (sic!) ale pořídili mix tapas, které jsem coby předkrm vyměnila za tradiční foodfestivalová krabí klepítka (stánek s asijskými „delikatesami“ také úplně chyběl, je ovšem otázka, jestli smažených krabích klepítek želel ještě někdo další). Letos jsme tedy odstartovali sýrovo-klobásovým špízem, tyrolským speckem, který dozrával 12 měsíců, a chlebíčky na kváskovém chlebu s olivovou tapenádou, bazalkovým pestem, čabajskou pěnou a rajčatovým pestem s chorizem, které bylo ze všeho nejlepší.
Pokračovali jsme ke stánku Chateau St. Havel, kde jsme z menu ochutnali další předkrm, tatarák z tuňáka se zázvorovou brioškou a limetovou majonézou. Servíroval nám jej místní executive chef Ondřej Slanina osobně a byl opravdu výtečný. V kompletním menu kromě tataráku byl i telecí karbanátek s gorgonzolou v panchettě a borůvkový cheesecake. Obojí jsme si nechali ujít a pokračovali grilovanými krevetami u Green Roots Catering, kde jsme si dali i ginový koktejl.
Další z restaurací, Ristorante Il Giardino Toscano, si připravila menu složené z bruschetty, dále olivových noků a mandlového tartu jako dezert. My vyzkoušeli olivové noky s omáčkou z hříbků, carpacciem z hřebenatek a slámou z hovězích žeber. Pokrm to nebyl špatný, ale přiznám se, že raději bych si jej vychutnala ještě jednou přímo v restauraci.
Na burgerovou epidemii můžu nadávat, jak chci, a stejně mě George Prime Burger opět zlákal. Stejně jako loni jsme si vychutnali jejich lanýžový slider, který opět nezklamal. Vegetariánskou variantu burgerů pak nabízel sousední stánek Garden Gourmet, naopak ještě více masa bylo možné dostat v Hell Smoke BBQ, a to v podobě burgerů nebo pastrami s pořádně nakouřeným trhaným hovězím nebo vepřovým.
Tuhle nálož jsme šli odlehčit k El Emir, libanonské restauraci, kde jsme okusili falafel, a k Poke Kings, kde jsme výčitky z obžerství zahnali miskou rýže s lososem a zeleninou. Ačkoli nás ještě lákalo menu od Ventura Group, které sestávalo z českých jídel jako pražská šunka, kachní rillete, grilovaná krkovice a kuře na paprice, byl čas pomalu začít vybírat dezert. Vzhledem k horkému počasí jsme zvolili Nanooky a pak také naprosto bombastický tripple choco cupcake od 50’s Cupcakes. Pokud tenhle dezert máte rádi, rozhodně se za touto značkou vypravte. Já osobně cupcakes v extrémní oblibě nemám, což se teď tedy nejspíš změní.
Záměrně jsme tentokrát vynechali asijskou kuchyni, kterou letos zastupovalo sushi, konkrétně veganské Color Sushi by Lukáš Neckář, a pak také koncepty restaurace SaSaZu, v nichž bylo možné ochutnat například laksu s rybou a mořskými plody, kuře na červeném kari, thajský salát z papáji nebo kachní a tuňákové rolky.
Jako každý rok nechyběl ani letos doprovodný program v podobě fotoškoly Nikon či cooking show s vítězkou MasterChef Česko. Pravidelného návštěvníka Foodparade, potažmo dalších food festivalů však ani jedno nijak zvlášť nenadchne. Přese všechny výše uvedené výhrady je třeba říct, že jsme si sobotní dopoledne u Trojského zámku moc užili. Nejvíce jsem pak opravdu ocenila pestrost pokrmů a doufám, že i příští Foodparade se ponese ve stejném duchu různorodosti.
