- Reklama -

Festival Rock for People letos slaví jubilejní 25. ročník, a letiště v Hradci Králové tak očekává nezapomenutelnou hudební událost, kterou avizoval už zveřejněný nabitý program.

První festivalový den přinesl sympatická a energická vystoupení, o která se postarali zejména You Me At Six, Flogging Molly, Kodaline a v neposlední řadě pak Bring Me The Horizon.

Rock for People

Festival v minulosti trápilo divoké počasí, tentokrát však návštěvníky přivítal slunečný a teplý den. Letité zkušenosti organizátorů jsou při procházení areálu okamžitě dobře znát – cesty lemují stánky s nápoji a jídlem, kde si vyberou všichni bez ohledu na stravovací návyky, nechybí ani prodejci s oblečením a různými doplňky. Areál je natolik rozsáhlý a rozvětvený, že ten, kdo se ocitne na hradeckém letišti poprvé, v něm může i lehce bloudit.

V odpoledních hodinách vystoupili na festivalových pódiích například sympatičtí Halflives, jedna z nových tváří alternativně-rockové scény v čele se zpěvačkou Lindou Battilani. Do modro-růžového cirkusového stanu na stage Evropy 2 nalákali nemalé množství metalových příznivců vynikající Infected Rain s charismatickou Lenou Scissorhands.

Z českých zástupců se představil třeba písničkář Thom Artway, po šesté hodině už nastoupila na hlavní stage Vypsaná fiXa v tandemu s orchestrem PKF – Prague Philharmonia, který dodal rockovým skladbám nové, zajímavé podání. A zatímco sestava okolo Michala Maredy vystupovala v oblecích, členové orchestru vtipně usedli za své nástroje v tričkách a džínách.

Vypsaná fIXa

Před osmou večer vtrhli na pódium Evropy 2 You Me At Six s tradičně velmi energickým frontmanem Joshem Franceschim. Britské pop-punkery uvítalo ve stanu podstatně početnější publikum než na loňském Aerodromu, a jejich řádění v Hradci si užívali diváci až do posledních řad. Nechyběly skladby jako Night People či Bite My Tongue. Franceschi všechny přítomné patřičně hecoval – ke konci koncertu se mu podařilo desítky lidí přesvědčit k tomu, aby si sundali trika a točili s nimi nad hlavami.

You Me At Six

Po jízdě s You Me At Six už se všichni přesunuli na hlavní stage KB, kde začínala nefalšovaná irská tancovačka s Flogging Molly. Punk s výraznými vlivy hudby Smaragdového ostrova mohl nezávislému posluchači znít velmi jednotvárně a nekonečně, navzdory tomu ale dokázala sedmičlenná sestava rozhýbat úctyhodný počet lidí.

Odezvu publika si nicméně pochvaloval i frontman Dave King, který směrem k davu poznamenal: „Nezáleží na tom, kolik člověk vypil Guinnessu; vy jste nejlepší lék na kocovinu.“ Zavzpomínal také na předchozí účast Flogging Molly na Rock For People v roce 2012, kdy festival zasáhla silná bouře, a ocenil letošní příznivé počasí. Při odchodu z pódia už se s fanoušky jen česky rozloučil se slovy: „Na zdraví!“

Flogging Molly

Ve čtvrt na jedenáct se na pódiu zaplněného cirkusového stanu vynořili indie-rockeři Kodaline, které obecenstvo podle vřelého přijetí již netrpělivě očekávalo. Irská čtveřice otevřela svůj zhruba hodinový set s Follow Your Fire známou z rádiového éteru, a natěšené publikum tak okamžitě zareagovalo.

Celou dobu ostatně panovala ve stanu velmi příjemná atmosféra a odezva z davu byla výrazná. Kodaline se na pódiu prezentovali jednak dobře muzikantsky (zajímavý byl jejich cover Wicked Games od Chrise Isaaka), jednak skvělým vokálem Steva Garrigana, který vynikl zejména při emotivní Hell Froze Over. Pochvala patří čtyřlístku i za lehký, přesto působivý stage design, který byl jemně ozdoben neony. Na plátně pak svítily čtyři kosočtverce, skrze které byla promítána grafika. V případě Kodaline se potvrdilo, že v jednoduchosti je krása.

Kodaline

O půl dvanácté už zaplněný trávník vyhlížel vrchol prvního dne a jednoho z headlinerů letošního ročníku vůbec – Bring Me The Horizon. Pětice z anglického Sheffieldu udeřila songem MANTRA z lednového alba Amo, a od prvních tónů bylo jasné, o jak velkou kapelu už se v současnosti jedná. Oli Sykes a spol. nešetřili gejzíry páry a ohně, na plátně běžel barevný psychedelický vizuál a pódium okupovala také skupinka tanečnic, které byly zpestřením celé show. Představily se v dělnických kombinézách a maskách, s plamenomety v ruce, při nářezu v podobě Happy Song se stylizovaly do roztleskávaček a během Can You Feel My Heart se zase jako bílé paní procházely po pódiu zahalené v závojích.

Bring Me The Horizon

BMTH se skutečně nedá upřít velkolepost a celková vizuální atraktivita pódia; na druhou stranu je známo, že Oli Sykes už má po letech pohybu v metalcoreových vodách unavené hlasivky a zejména vypjaté, vyřvané party mu dělají problém, nebo je vynechává. Možná i proto sahají Angličané na turné nejdále k albu Sempiternal a prostor dostávají zejména věci z posledních dvou alb, které jsou „popovější“ a pěvecky méně náročné.

A ačkoliv si kapela postupnou transformací k více elektronickému a experimentálnímu zvuku u některých příznivců zavařila, hradecké publikum na nové skladby reagovalo pozitivně a takový rave song v podobě Nihilist Blues fungoval naživo překvapivě dobře.

Bring Me The Horizon

Oli Sykes svůj ochabující hlas vedle velké show stále docela zdatně kompenzuje i prací s publikem, které co skladbu úspěšně hecoval k circle pitům, mosh pitům a wall of death. Kapela se rozloučila s nadupanou Throne a dav zasypaný konfetami se postupně rozešel ke stanům, někteří ještě zamířili za screamo-rapperem, který si říká Scarlxrd.

Přestože některé interprety zlobily krátké výpadky zvuku, první den Rock For People si podle nálady pod pódii návštěvníci dobře užili. Ve druhém dni se na festivalu představí Our Last Night, Olympic, Tommy Cash nebo Rudimental.

Rock for People je v plném proudu a hradecké letiště hemžící se tisíci návštěvníky zůstává přes den zalito sluncem. Druhý den festivalu přinesl pestrou škálu vystoupení, z nichž některá byla navzdory očekáváním překvapivě dobrá, jiná se naopak příliš nepovedla.

Rock for People

Počasí letos festivalu opravdu přeje, a řada návštěvníků tak hledala během dne úkryt před slunečními paprsky v koncertních stanech. Když Tom Grennan v cirkusovém šapitó Evropy 2 začínal svůj set, sledoval jej asi ze třetiny zaplněný stan včetně spousty na trávě usazených přihlížejících. Sympatické počínání mladého Angličana však postupně přilákalo další davy, a stan se tak během chvíle právem slušně zaplnil.

Tom Grennan

Tom Grennan a jeho indie-pop s lehkou příměsí reggae se totiž jednoznačně zařadil mezi to nejlepší, co druhý den festivalu nabídl. Zpěvák v brýlích s růžovými skly a černé košili s plameny vytvořil se svou doprovodnou kapelou ve stanu velmi příjemnou atmosféru. Předvedl skvělý hlas, který dokázal v nižších polohách řezat jako pila, ve vyšších pak zněl krásně čistě. Po každém songu Grennana diváci zaslouženě odměnili silným potleskem a hvízdáním, a jejich odezvu si pochvaloval i sám interpret.

Nadšení z Toma Grennana vystřídalo zklamání z Our Last Night na hlavní stagei. Trevor Wentworth sice běhal po pódiu ze strany na stranu a neustále s publikem komunikoval, ale tím vystoupení zachránit nedokázal.
Post-hardcoreový repertoár Američanů utrpěl zejména velmi špatným ozvučením, které způsobilo, že se hlasy obou bratrů topily ve zvuku vycházejících z nástrojů.

Screamo Trevora i čistý vokál Matta byly velmi nečitelné a nezřetelné. Navíc tvorba Our Last Night stále postrádá nějakou výraznou, zapamatovatelnou pecku. Malým zpestřením byl aspoň crowd surfing basáka a vypuštění desítek nafukovacích balónků do davu ze strany pořadatelů.

Our Last Night

„Tak Rock for People prej 25 let, Olympic 57. Chápete to? Je to vůbec možný?“ Těmito slovy se Petr Janda přivítal se zaplněným stanem Evropy 2. Pokud se někdo organizátorům za zařazení Olympic do programu festivalu posmíval, pak musel být na místě vyveden z omylu. Nejen, že čeští rockeři svými výkony a elánem dokazovali, že ještě nepatří do starého železa, ale publikum se především výborně bavilo. Osmý den, Já, Otázky i Želva – Olympic nešetřili hity, a do rytmu tancovali jak velcí, tak i malí diváci. I tato kapela má na události tohoto typu jednoznačně své místo.

Olympic

Show zcela jiného rázu předvedl o dvě hodiny později na stejném místě Tommy Cash. Estonský rapper je proslulý výstřednostmi a extravagancí a své image nepochybně dostál. Totální bizarností byl doprovodný vizuál, kde se v nepatřičných kombinacích promítlo snad úplně všechno, co člověka napadne.

V jednu chvíli byly na obrazovkách anime postavy, pak slečny stylizující se do industriální cyber fashion, Lady Gaga či prase, které se vedlo na vodítku s kočkou. Obzvlášť nechápavé pohledy si vysloužily fotografie nahých žen pózujících v řece s rybami. Ať už předváděl Tommy Cash na pódiu cokoliv, zrak většiny se upíral zejména na obrazovky.

Tommy Cash

Závěrečný segment hlavního pódia patřil Rudimental, jejichž vystoupení se nedá označit jinak než za nudné. Ačkoliv mají na triku úspěšné kolaborace s řadou interpretů včetně Johna Newmana či Eda Sheerana, jejich vlastní drum’n’bassový materiál byl prostě příliš slabý na to, aby na publikum fungoval, a přihlížející dav tak začal postupem času znatelně řídnout. Nijak nepomohl ani fakt, že se na stagei kromě pobíhajících hudebníků a dvou hostujících zpěvaček osvícených světly nedělo vůbec nic. Navíc zde znovu panoval špatný zvuk a koncert byl místy nepříjemně přebasovaný.

Rudimental

O neřízenou jízdu se po půlnoci postarali aspoň The Qemists na YouTube Music Stage, na které čekal plný stan a spousta dalších návštěvníků venku na trávníku, kteří byli připraveni se rozhýbat. Fúze elektroniky a rockové agresivity ve stylu The Prodigy doplněná rapem Bruna Balanta rozproudila všechny přítomné. Pro vytrvalé byla ještě na Evropě 2 do čtyř hodin ranních připravena afterparty. Poté se návštěvníci odebrali nabrat síly na závěrečný festivalový den, během kterého vystoupí například The Subways, Manic Street Preachers nebo Franz Ferdinand.

Během posledního dne Rock for People již hradecké letiště nemilosrdně spalovalo slunce, ve vzduchu citelně poletoval rozvířený suchý prach a návštěvníci vyhledávali jakékoliv ochlazení. Navzdory horkému počasí přinesla festivalová sobota zaplněné prostory před jednotlivými pódii a s výjimkou jednoho headlinera převážnou většinu dobrých vystoupení.

The Hu

Jednu z nejzajímavějších a nejoriginálnějších show předvedli na hlavním pódiu The Hu, mongolská čtveřice kombinující heavy metal s lidovou hudbou své domoviny. Hrdelním zpěvem a mongolštinou si sestava vysloužila velkou pozornost a obdiv publika. Po netradičních hudebnících si KB stage přisvojila kapela, která Českou republiku navštěvuje velmi ráda – The Subways. Billy Lunn často trousil česká slovíčka a vtipkoval, během závěrečné klasiky Rock & Roll Queen se již tradičně vrhl do davu. Když se vrátil zpět na pódium, s úsměvem se fanoušků zeptal: „Neublížil jsem vám tím svým tlustým zadkem, že ne?“

The Subways

Otázkou ale zůstává, jestli má vlastně trojice anglických indie-rockerů ještě co nabídnout. Poslední album vyšlo již před čtyřmi lety, na což poukázal i samotný frontman s tím, že kapela aktuálně konečně pracuje na nové desce. Nicméně, zatím nejnovější song You Kill My Cool, který The Subways hrají již rok a zazněl také v Hradci Králové, nenaznačuje, že by se kapela chystala opustit své zavedené, stále stejné postupy a melodie.

Mig 21

Cirkusový stan bavil folk popem anglický muzikant Barns Courtney, zatímco na YouTube Music Stage řádili se svými přímočarými texty nu-metaloví Cocotte Minute. KB stage poté připadla Mig 21 s oslavencem Jiřím Macháčkem, který vyzval obecenstvo k mexické vlně a vyslechl si přání k narozeninám. V pozvolna polevujícím vedru si zcela zaplněný trávník užíval hity Snadné je žít nebo Malotraktorem.

Stage Evropy 2 poté obsadil Frank Iero se svými The Future Violents. Navzdory ostrému punk rocku někdejšího kytaristy My Chemical Romance ale o poznání živější show probíhala na YouTube Music Stage, kterou opanovalo duo Missio. Bíle odění hudebníci z Texasu mixující synth-pop a rock rozpumpovali zaplněný stan natolik, že již v polovině setu dav nadšeně skandoval jejich jméno a Matthew Brue podporu publika velmi oceňoval.

Manic Street Preachers

Před devátou hodinou večerní už přítomnost velšské vlajky na KB stage avizovala příchod Manic Street Preachers. Čtyřnásobní držitelé BRIT Awards nastoupili s lehkým zpožděním, a jestliže u předešlých vystupujících panovala dobrá atmosféra, tentokrát bylo dění na pódiu i pod ním téměř nulové. Jedna z nejpopulárnějších rockových kapel devadesátých let bohužel působila dojmem, že si pouze přišla odehrát „to své“, a podle toho vypadala i nálada v publiku, které bylo až na výjimky bez života. Celkový dojem navíc znovu kazily také problémy se zvukem.

Manic Street Preachers

Od půl jedenácté naplňovali prostor v modro-růžovém šapitó svým éterickým space rockem God Is An Astronaut. Řada diváků počínání irských instrumentalistů přihlížela vsedě, a nechala se tak naplno unášet na vlně snové elektroniky protkané říznými kytarami do jiného světa. Mezitím na YouTube Music Stage hráli nadějní Pale Waves v čele se sympatickou Heather Baron-Gracie. Čtveřice z Manchesteru svou nakažlivou směsicí indie popu a rocku ve stylu krajanů z The 1975 znatelně bavila. Tato kapela si časem osvojí větší pódia.

Franz Ferdinand

Na závěr večera byl očekáván vrchol v podobě skotské pětice Franz Ferdinand. Muzikanty z Glasgow naštěstí konečně podpořil dobrý zvuk, a jejich roztančený, úderný indie rock si publikum dobře podmanil. Mluvný frontman v obleku Alex Kapranos obstarával komunikaci s davem, náhradní bubeník Mike Evans zase zdatně zastoupil Paula Thomsona, který si v Maroku zlomil prst. V průběhu setu zazněly songy z loňské studiovky Always Ascending, nechyběl samozřejmě patnáct let starý hit Take Me Out nebo Do You Want To.

Franz Ferdinand

Po příjemné tečce na hlavní stage v podobě Franz Ferdinand se někteří návštěvníci ještě odebrali festival nadobro zakončit s britským rapperem a DJem Panjabi MC nebo s českým zástupcem rapu Redzedem. Na závěr nezbývá, než organizátorům poděkovat za organizaci a zprostředkované interprety a popřát hodně štěstí, sil a návštěvníků do dalších ročníků.

ROCK FOR PEOPLE 2019 (DEN PRVNÍ)

ROCK FOR PEOPLE 2019 (DEN DRUHÝ)

ROCK FOR PEOPLE 2019 (DEN TŘETÍ)