Prestižní soutěžní výstava Stanislav Libenský Award, představující nejlepší práce absolventů vysokých uměleckých škol, se letos koná již po osmé. Od 15. září do 14. listopadu 2016 můžete v Centru současného umění DOX obdivovat precizní díla ze skla či kousky sklo v sobě nějakým způsobem obsahující. Soutěž je organizována Pražskou galerií českého skla a nabízí pestrý pohled na současné umělecké sklářství.
O stále větší oblibě soutěže vypovídá rostoucí zájem z řad absolventů z celého světa. Ze 111 přihlášených vybrala mezinárodní porota 36 finalistů, kteří pochází z 18 různých zemí. Práce poroty není přitom snadná, neboť jednotlivá díla je velice těžké mezi sebou porovnat. Přihlásit se totiž mohou všichni, kdo jakýmkoli způsobem pracují se sklem. Na výstavě se tak setkáváme s mnoha metodami zpracování skla, ale i s různými přístupy, jak sklo pochopit a uchopit – zda je hlavním prvkem díla, nebo jen jeho doplňkem.
Oproti loňskému roku mi letos přišly vystavené práce jemněji zpracované a něžněji pojaté. Chyběly surové, nahrubo opracované kontury, naopak převažovala preciznost, křehkost a určitá poetika jednotlivých děl. První cenu, podobně jako v loňském roce, vyhrála umělkyně Natsuki Katsukawa z Japonska, která ztvárnila dílo připomínající pravěké živé organismy. Japonci jsou ve světě skla známí svou precizností, pečlivostí a zaměřením na detail, což se zřetelně ukazuje i na této práci.
Druhé místo získala Karina Malling z Dánska s dílem Transcendence. Soubor skleněných výrobků, které se od sebe všechny odlišují tvarem a způsobem zpracování. Jediné, co mají společné, je výchozí prvek skla a modrá barva. Třetí místo obsadila Ebibi Salomée z Francie. Její práce je zajímavá v tom, že skleněné sošky koní jsou jen prostředkem k finálnímu výtvoru. Tím je animace – jednotlivé skleněné sošky jsou ve videu poskládány tak, aby ze statických neživých soch vznikl dojem živoucího pohybu. Zvláštní cenu porota udělila Clare Peters z Austrálie.
Mým osobním favoritem se však stalo dílo izraelské umělkyně, byť nezískalo žádné z ocenění. Nadchlo mě svou precizností, jemností techniky a hodinami práce, která je vidět na první pohled. Svou jednoduchostí si mě naopak zase získaly skleněné liturgické předměty Lucie Regáskové nebo přeložený krajkový kapesník (stále mluvíme ale o skle!) Nataliye Vladychko. Všechny vystavené práce si však zaslouží jak pozornost, tak obdiv a pokud chcete vědět, co vše je možné se sklem dělat, výstavu si určitě nenechte ujít.
