Architektka Eva Jiřičná oslavuje 80. narozeniny v Centru DOX. Svět ji vnímá jako nejuznávanější českou architektku. A ačkoliv velkou část života žije v Londýně, její díla nás obklopují i v České republice – chodíme kolem nich, a často o tom ani nevíme.
„Architekti jsou vyučeni v tom, aby navrhovali hezké budovy, hezké interiéry a aby se zabývali estetikou. Ale žádný architekt se neobejde bez toho, aby nespolupracoval se všemi lidmi, kteří jsou do toho procesu od první skici do posledního hřebíku zapojeni. Architekti jsou k ničemu, pokud jejich nesmysly nikdo nedokáže dát dohromady,“ děkuje Eva Jiřičná.
Narodila se ve Zlíně. A i tam najdeme její stopy – tamější Kongresové centrum, Univerzitní centrum a Fakultu humanitních studií Univerzity Tomáše Bati navrhla společně s Petrem Vágnerem.
V Praze můžete navštívit kavárnu Cafe B. Braun poblíž náměstí I. P. Pavlova, zavítat do kostela sv. Anny (kulturní centrum Pražská křižovatka), který byl dlouho opuštěný, ale na přání Václava Havla se zrekonstruoval nebo se ubytovat v hotelu Maximilian či hotelu Josef.
„Na jedné straně ulice se nachází pozdní třípatrová barokní budova, na rohu Masné a Rybné je policejní stanice, která pochází z 19. století – velice dekorovaná stavba. Snažili jsme se vedle těchto budov vložit prvek, který by byl jakési pokračování té policejní stanice, ale daleko jednodušší.
Nechtěli jsme však pouze plochou stěnu. Zvolili jsme tedy motiv ocelových slunečních clon na fasádě,“ vysvětluje architektka záměr projektu hotelu Josef z promítacího plátna.
Eva Jiřičná je spojována především s high-tech (technologicky pokročilou) školou. „Pro její projekty je typická tvarová elegance, lehkost výrazu, a především soulad mezi formou a funkcí. Příkladem tohoto přístupu jsou její sofistikovaná schodiště, v nichž jako první uplatnila sklo jako konstrukční element a zároveň je povýšila na sochařská díla,“ píše Leoš Válka, kurátor výstavy a zároveň zakladatel a ředitel Centra současného umění DOX.
Jiřičná a schodiště – téměř neoddělitelné pojmy. Propojují světlem prostory, které byly podlahou a stropem oddělené. A jedno takové schodiště je středobodem výstavy. Architektka ho navrhla před 28 lety. „V té době jsme už vyráběli skleněná schodiště, ale ještě neexistovala technologie lepeného skla. Dnes se bezpečnost získává tím, že se laminuje několik vrstev skla s bezpečnostní fólií. Já jsem vymyslela, že sklo dáme na plexisklo. To mělo únosnost takovou, že kdyby sklo prasklo, tak udrží dva lidi na každém schodu,“ popsala Jiřičná.
Výstava nás zavede i do dalších koutů světa. Můžeme si prohlédnout fotografie a modely realizovaných i nerealizovaných projektů. Za zmínku stojí například jedna z ikon stylu high-tech Lloydova pojišťovna v Londýně, autobusové nádraží v Benátkách nebo Tiffany Gallery v New Yorku.
I o posledním zmíněném projektu paní Jiřičná promlouvá na projekci: „Pan Tiffany je známý pro to, že vyráběl na začátku minulého století lampy. Vystavit tyto lampy není vůbec jednoduché – neprodukují moc světla, ale na druhé straně žárovky, které se tenkrát používaly, už teď nejsou ve výrobě. Jsou to kulaté objekty, umístit je do čtverhranných zasklených vitrín by nebylo šťastné řešení.
Rozhodli jsme se tedy vybudovat dvě patra, abychom mohli pohodlně vystavit 137 objektů a umístili jsme je do vitrín vyrobených z ohýbaného skla, tudíž nemají reflexi – lampy vidíte jako byste se s nimi setkávali v otevřeném prostoru.“
„Výstava ukazuje na její pracovitost, hledání nových materiálů a technologií, posouvání hranic možného. Občas i přes nepochopení úřadů nebo normy, které nereflektují nové technické možnosti,“ shrnuje svůj zážitek z výstavy náš fotograf Martin Šimral.
Projekty architektky a designérky Evy Jiřičné si v DOXu můžete prohlédnout až do 12. srpna a připravený je také doprovodný program.
