Národní galerie Praha přesunula zahájení dlouho očekávané výstavy Rembrandt: Portrét člověka z jarního termínu na 25. září 2020. Ale po pouhých dvou týdnech od uvedení výstavy musela opět zavřít, tak jako mnoho dalších kulturních institucí. Nám se na poslední chvíli podařilo palác Kinských na vylidněném Staroměstském náměstí, kde výstava probíhá, navštívit. A tak vás můžeme nalákat k budoucí návštěvě galerie, jakmile to zase bude možné.
Výstavu připravila Národní galerie Praha ve spolupráci s Wallraf-Richartz-Museum v Kolíně nad Rýnem. Na jednom místě se tak ocitlo 110 děl zapůjčených z českých i světových muzeí a galerií, jako je například Moravská galerie v Brně, Arcibiskupství olomoucké, Královská kanonie premonstrátů na Strahově, The Metropolitan Museum of Art New York, Koninklijk Museum voor Schone Kunsten Antwerpen, Rijksmuseum Amsterdam, Museo Nacional del Prado a Tiroler Landesmuseum Ferdinandeum, Innsbruck, The National Gallery London, Staatliche Kunstsammlungen Dresden či vídeňská Albertina.
Přestože mezi jmenovanými institucemi figurují i ty české, je malba Učenec ve studovně jediným Rembrandtovým obrazem na našem území. Běžně jej najdete ve Schwarzenberském paláci v rámci stále expozice Staří mistři. Nyní se však stal ústředním dílem výstavy v paláci Kinských. Rembrandtovo dílo doplňují práce jeho současníků a následovníků jako Jan Lievens, Gerrit Dou, Ferdinand Bol, Govaert Flinck či Christopher Paudiss. Malířova raná díla pochází z 20. let 17. století a v jeho počátcích je znát vliv učitele Pietera Lastmana projevující se větší barevností obrazů. Na výstavě je toto období zastoupeno například portréty mladé ženy s vějířem či jeho snoubenky Saskie a také obrazem Kupid foukající mýdlové bubliny. Později, zejména po odchodu do Amsterdamu ve 30. letech 17. století, Rembrandt přechází k temnějším barvám, v nichž lépe vynikne hra světla a stínu.
Kromě olejomaleb se na výstavě nachází i značné množství grafik a kreseb, které Rembrandt stavěl na stejnou úroveň s malbou. Mezi nimi najdeme množství autoportrétů, celkem jich malíř za svůj život vytvořil okolo stovky. Stal se tak umělcem, který sám sebe zobrazoval nejčastěji a toto prvenství drží do dnešních dní. Kromě sebe samého se ale také často věnoval charakterovým studiím starců nebo postav oděných do orientálních kostýmů. V tomto tématu se často zhlédli i jeho žáci (například Gerrit Dou nebo Jan Georg van Vliet), a tak se na výstavě opakovaně setkáváme s obdobnými tvářemi.
Víc než oslavovaný Učenec, jenž inspiroval některé Rembrandtovy žáky, ale ovlivnil i další malíře (například Solomona Konincka), mě zaujal Čtoucí mnich. Jde o malbu plnou klidu a ticha, jak trefně poznamenává popisek k dílu. Neméně zajímavým protipólem se pak jeví již zmíněný Kupid s mýdlovými bublinami. Ačkoli má obraz symbolizovat pomíjivost, sama v něm spatřuji i jistou rozvernost. Jak vyplývá již ze samotného názvu výstavy, stěžejním tématem je portrét. Přesto lze na výstavě najít i jiné náměty, například biblické (Obřezání Krista, Zvěstování pastýřům) a další obrazy jako Diana v lázni nebo Tři stromy zachycující krajinu s – překvapivě – třemi stromy. Rembrandtovy nejznámější obrazy Noční hlídka a Hodina anatomie doktora Tulpa tentokrát nečekejte. Národní galerie vám představí slavného nizozemského malíře z jiného úhlu pohledu. Což také není na škodu.
Výstava by měla probíhat do 31. ledna 2021 a je otázka, zda se ji Národní galerii podaří prodloužit. Odložený jarní termín výstavy již jednou vedl k dlouhým jednáním, aby se koncept podařilo zachovat a díla přivézt v náhradním termínu. Rozhodně tedy s návštěvou neváhejte a vydejte se do paláce Kinských hned, jak to bude možné.
