Přečetli jsme #4: Májové růže, Amatka, Křehké životy, Za tebe bych život dal od Albatros Media

23

Další nálož knih, tentokrát od Albatros Media, je tu, protože co jiného se dá v tomto lezavě sychravém počasí dělat, než zalézt do postele a číst si? Představíme vám čtyři knihy, které nás více či méně chytily za srdce, a díky nám tak budete vědět, čemu věnovat pozornost a co by bylo jen ztrátou času. Co myslíte, která z následujících knih nás nadchla nejvíce?

 

Dot Hutchinson – Májové růže

Autorka Dot Hutchinson se českému čtenáři poprvé představila loni na podzim knihou Sběratel motýlů. Ta vyvolala oprávněné nadšení a patřičné mrazení v zádech. Příběh vypráví o Zahradníkovi, muži, který unáší mladé dívky, vězní je v zahradě, tetuje jim na záda motýlí křídla a sexuálně je zneužívá.

Toto mu prochází nějaká tři desetiletí. Děj sledujeme očima jedné z obětí, Bliss. Proč to tu připomínám a zmiňuji? Protože Májové růže byly ohlášeny jako pokračování Sběratele motýlů. Jenže…
Příběh Májových růží pojednává o něčem jiném. Zde je hlavní hrdinkou sedmnáctiletá Priya, jejíž sestra byla zavražděna sériovým vrahem, a podle všeho se zdá, že by rád podřízl krk i Priye.

Proč, to si budete muset přečíst. Prozradím vám pouze to, že propojení s dívkami z předchozího románu tu je. Bohužel. Agenti FBI, kteří mají oba případy na starost, se totiž stanou blízkými přáteli jak Bliss, tak Priy. Zda je taková věc pravděpodobná, nechme stranou. Ve fantazijním světě knih je přeci možné vše. Naneštěstí tohle propojení obou příběhů ale moc dohromady nejde.

Mnohem raději bych byla, kdyby autorka čtenáři nabídla buď opravdu pokračování sběratele, a ne těch pouhých pár stránek, které však nabourávají plynulost děje Májových růží, nebo Májové růže, které by podle mého názoru snadno obstály i bez svezení se na vlně loňského úspěchu. Takto autorka knize paradoxně spíš uškodila. Škoda, za mě však poněkud zklamání, a to nemusím brát ani v potaz pár větších gramatických chyb v českém překladu a fakt, že postava Smíška je náhle v polovině knihy přejmenována na Štístka.

 

Karin Tidbeck – Amatka

Podle Guardianu jedna z nejlepších sci-fi a fantasy knih roku, podle Kulturia je tohle dost přehnané hodnocení. Bohužel ani český debut švédské spisovatelky mě nenadchnul a s deníkem Guardian nesouhlasím, ačkoli je nutné brát v potaz, že v originále kniha vyšla již v roce 2012.

Ač nejsem zastánce přehnaně tlustých bichlí, zde je třeba říci, že krátký formát (240 stran) knize neprospěl. Bylo by lepší ji trochu natáhnout a příběh více rozpracovat. Takto se nejprve neděje nic, pak se semele všechno naráz a pak už je konec. Zkrátka žádná gradace a vlastně ani žádný pořádný děj. Vůbec se nedozvídáme nic o světě, v němž Vanja, hlavní hrdinka, žije, jak došlo k tomu, že jsou slova tak důležitá, a proč se vše dělá z hub. O houbách se toho vlastně vůbec dozvíme dost málo na to, že jsou výraznou součástí umně vytvořeného přebalu knihy. Ani Vanjin milostný vztah se nikterak nerozvíjel, prostě najednou, z ničeho nic, byl. Možná by se jednalo o nudné pasáže, ale pro pochopení kontextu příběhu je považuji za nezbytné. Třeba se ale pletu…

U knihy, která tolik staví na jazyku a správnosti řeči, protože jinak by se mohl celý svět rozpadnout, bych popravdě čekala i vytříbenější a květnatější jazyk. Je ovšem otázkou, nakolik měl překladatel Lukáš Novák v tomto volnou ruku. V každém případě mně kniha připadala nedodělaná, nepropracovaná a určitě by mě napadla řada lepších fantasy.

 

Stephen Westaby – Křehké životy

Na tuto knihu jsem se nesmírně těšila, ale popravdě jsem ji málem ani nedočetla! Nic pro slabé povahy! Vzpomínky kardiochirurga Stephena Westabyho jsou drsnější než leckterý horor. Tam jsou pasáže, kdy autor nechává čtenáře vydechnout a nabrat nové síly. Ale medicína, to je řezničina od první stránky až do poslední.

Své vzpomínky Westaby zahajuje hned svou první operací srdce, kterou absolvoval ještě jako student medicíny prvního ročníku, pouze jako divák. Pacientka nepřežila a Westaby popisuje, jak se díval i na to, jak nemocniční zřízenci tělo připravují k převozu na patologii a uklízejí krev, jež byla všude po sále. Další z jeho vzpomínek z rané kariéry souvisí s mužem, kterému v továrně bouchlo parní potrubí přímo před nosem a celého ho popálilo. Zvenčí i zevnitř.

A samozřejmě s postupující kariérou a kreditem Westabyho jako lékaře příhody přituhují. Musím přiznat, že se nejedná o lehké čtení a mnohdy jsem musela knihu už po stránce odložit a rozdýchat ji. Pokud ovšem vydržíte až do konce, dostane se vám úžasného pohledu na opravdové hrdiny všedního dne, jakými chirurgové, případně specialisté jako kardiochirurgové a neurochirurgové, jsou.
Pokud máte odvahu pustit se do knihy plné krve, jež není důsledkem fantazie autora hororu, ale opravdovou životní zkušeností, pak po Křehkých životech určitě sáhněte.

 

Francis Scott Fitzgerald – Za tebe bych život dal a jiné ztracené povídky

Amerického spisovatele, který je obecně považován za jednoho z nejlepších autorů 20. století, není třeba dlouze představovat. Jistě stačí zmínit jeho nejslavnější román z roku 1925, Velký Gatsby. I kdybyste knihu nečetli, film s Leem DiCapriem k vám v nějaké podobě určitě pronikl.

Jeho kvality jsme si tedy připomenuli, co nového nám však může nabídnout autor, který zemřel před skoro osmdesáti lety? A to je právě to! V češtině vyšla sbírka jeho dosud nevydaných povídek. A nejedná se vůbec o sbírku chudou, obsahuje hned osmnáct povídek, které doposud zůstávaly ležet v šuplících a jen se na ně prášilo.
Knihu vyvedenou v barvách modré, stříbrné a černé dozajista ocení každý fanoušek F. S. Fitzgeralda i světové klasické literatury.

A to nejen díky opravdu povedenému a estetickému přebalu nebo fotografiím z Fitzgeraldova života ukrývajících se uvnitř, ale především díky autorově vytříbenému stylu a jemnému humoru, který je mu vlastní. Povídky mají až na pár výjimek okolo dvaceti stran, dobře se tak čtou a sbírku můžeme směle doporučit i těm, kdo se s autorem zatím nesetkali.
Toto opomenutí byste rozhodně měli napravit!

 

Všechny tituly zakoupíte na stránkách www.albatrosmedia.cz.