Dnešní knižní tipy spadají od edice české a slovenské literatury od nakladatelství Slovart. Proč jsme vybrali zrovna klasiky, jako jsou Honoré de Balzac, Karel Čapek, Charles Dickens, Božena Němcová či Svatopluk Čech? Tituly, které jsme měli jako povinnou četbu na střední škole a většinou je nikdo z nás stejně nečetl a čtenářské deníky jsme opisovali z internetu? Právě proto. K českým i světovým klasikům někteří z nás museli dospět, aby dokázali dílo správně uchopit, užít si každou jeho stránku a pochopit, co se autor v dané době snažil svou knihou sdělit.

A také velmi oceňujeme zpracování knih nakladatelstvím. Všechny knížky se vejdou každé dámě do kabelky, nejsou o nic větší než běžný denní diář. Zdobí je překrásné přebaly s kresbami odpovídajícími vlastnímu ději. A pozlacené stránky, krásné pozlacené stránky jsou už jen onou pověstnou třešničkou na dortu.
Jedná se o knihy, které si dnes zřejmě bez problémů zakoupíte v elektronické podobě a nahrajete si je do svého Kindle nebo iPadu, ale byla by to škoda. Tyto klasiky od Slovartu patří do knihovny v tištěné podobě, uvidíte, jak jim to u vás bude slušet!

Honoré de Balzac – Ztracené iluze

Ztracené iluze jsou považovány snad za nejbalzacovštější román a ztráta iluzí za nejtypičtější téma francouzské literatury 19. století. V lecčem je toto dílo nebezpečně živé i dnes. Světu vládne všeobecná prodejnost a spisovatelé i literární hrdinové hledají východisko v umění a vědě. Nejinak je tomu v případě dvojice našich protagonistů – básníka Luciena Chardona a tiskaře Davida Sécharda. Vystřízlivění z této poslední a nejsvětější iluze je však zákonitě nejbolestnější. Mechanismy literárního světa se před námi odkrývají postupně: v ději, v konkrétních konfliktech a rozčarováních hlavního hrdiny Luciena – tak jako se venku prodávají ženy, stejně nezahaleně se prostituuje umění v zájmu politiky a komerce.

Honoré de Balzac je mistr ve vytváření a vykreslení charakterů. Neuchyluje se k povrchnímu popisu, ale zamýšlí se nad smyslem a hnacími silami veškerého dění. Jeho postavy jsou jako skutečné bytosti, sociálně podmíněné, mají svou minulost, tužby a záměry, a každá má svou úlohu. Dokonce i zdánlivě okrajová postava může kdykoli zasáhnout rozhodujícím způsobem do děje. Každá z nich mladého Luciena ovlivňuje, a to buď myšlenkově, nebo citově. Na pozadí jeho osudů a prožitků vznáší autor obvinění proti zásadám, na nichž spočívá soudobá společnost, ať už jde o mrzké praktiky, kterým se Lucien podřizuje, nebo o špinavosti, jimž se nepodřizuje a které ho vedou do záhuby.

Slovart-3-Balzac

Charles Dickens – Kronika Pickwickova klubu

Slavný a nesmrtelný humoristický román z pera jednoho z největších anglických romanopisců všech dob měl být původně slovním doprovodem k seriálu humoristických obrázků karikaturisty Roberta Seymoura, líčících veselé a dobrodružné příhody jednoho loveckého klubu. Dickens však u nakladatelů prosadil opačný postup, musel však dostát požadavku, aby každé z dvaceti měsíčních sešitových pokračování bylo v rámci jednoho celku do určité míry samostatné. Přesto dokázal v průběhu psaní vykřesat z nenáročného anekdotického pásma epizod (spojených pouze hlavními postavami a motivem cesty) velkolepý směšnohrdinský román s hlubokým sociálně kritickým podtextem. Ideálního ilustrátora se mu nakonec podařilo najít v H. K. Browneovi, který ilustroval i další jeho knihy.

Románovou kroniku tvoří pozůstalé zápisy členů Dopisující společnosti Pickwickova klubu. Coby všestranné dopisovatele je Dickens posílá na cestu a proniká s nimi do nejrůznějších vrstev společnosti. Jako bystrý pozorovatel a mistr realistického zachycení charakterů a scén líčí zákulisní praktiky jistých místních voleb, žurnalistické bojůvky mezi představiteli dvou soupeřících politických stran, nekalé advokátské a soudcovské postupy, snobismum lázeňské společnosti a další aspekty veřejného života, které neztratily nic ze své aktuálnosti.

Největší proslulosti román dosáhl díky ústřední dvojici, idealistickému a dobráckému panu Pickwickovi a jeho praktickému protějšku a oddanému sluhovi Samu Wellerovi, které v mnohém připomíná jejich nesmrtelný předobraz v postavách Dona Quiota a Sancha Panzy – ačkoliv Dickens oproti Cervantesovi do značné míry společenský konstrast mezi pánem a jeho sluhou potlačil. A přestože Pickwicka obdařil nepokrytě labužnickými sklony, připomíná i on svým odhodláním vystoupit (za cenu všech možných komplikací) proti jakémukoliv bezpráví rytíře smutné postavy. Nezapomenutelný je tu především Dickensův svérázný smysl pro humor a cit pro situační komiku.

Slovart-2-Dickens

Karel Čapek – Hordubal, Povětroň, Obyčejný život

Noetická trilogie je po umělecké stránce bezesporu vrcholem tvorby světoznámého českého spisovatele, dramatika, novináře a překladatele Karla Čapka. I na prahu 21. století zůstává navýsost moderní a současná – nejen svým poselstvím, ale i svou mnohavrstevností. Tato díla vycházela původně samostatně. Autor je dodatečně spojil při svém doslovu k Obyčejnému životu, který trilogii ustavuje a zastřešuje. Nemají spolu související děj ani společné postavy, nejsou spojena časovou posloupností ani vykreslováním prostředí a jsou stylově různorodá.
Hordubal – prozaická balada o slovenském sedlákovi z Podkarpatské Rusi přechází na první pohled do žánru kriminálního románu.

Erotikou nabitý Povětroň s exotickou kulisou Karibských ostrovů, zříceným letadlem a nemocničním prostředím nese znaky dobrodružného a romantického příběhu se samostatnými vloženými povídkami tří postav, které se snaží zrekonstruovat příběh umírajícího neznámého cizince.
Obyčejný život lze vnímat jako realistický příběh, jehož ústřední postavou je železniční úředník z maloměsta, který se rozhodl sepsat svůj životopis obyčejného člověka.

Společná jsou však některá klíčová témata, která ovšem rozehrávají po svém: strach z osamělosti, potřeba lásky a srdeční slabost, rozpor mezi všedností a poezií, touha po něčem, co nás přesahuje. V každém z nich hraje důležitou roli smrt v několik podobách (v Hordubalovi je motiv vraždy, v Povětroni pád letadla se smrtelným zraněním a v Obyčejném životě srdeční záchvat) a tato mezní situace slouží jako impulz k hledání člověka. A spojuje je zejména jejich poslání, záměr, myšlenková souvislost naznačená v autorově doslovu. Všechna totiž rozvíjejí problém možností, způsobů a cest lidského poznávání. Čapek k tomu používá techniku objektivního i subjektivního vypravěčského stylu, vnitřní i vnější perspektivu vyprávění, homofonii i polyfonii, pluralitu pozorovatelského subjektu, odlišné žánrové polohy a styly. Dochází k poznání, že dobrat se pravdy o světě, o druhém člověku i o sobě samém je téměř nemožné, i když k ní zkoušíme jít po různých cestách.

Slovart---Capek

Božena Němcová – Divá Bára a jiné dívky na útěku

Proč by někdo chtěl číst Boženu Němcovou? Ve škole do nás naprali Babičku, která svým těžkopádným jazykem odradila mnohého čtenáře, aby ještě někdy vzal Němcovou do ruky. Kniha Divá Bára a jiné dívky na útěku je ale daleko smělejší než Babička. Je to kniha psaná ženou na útěku pro všechny další ženy a dívky, které se, navzdory století, musí rozhodnout, kam bude mířit jejich další krok. V tom mi Němcová přijde nádherně současná. Ne, dneska vás nikdo nebude zavírat do kostnice za to, že jste si dovolila bránit kamarádku před slizkým nápadníkem. Nebudete muset utíkat do Vídně před nechtěným ženichem. Určitě ale, milé dívky, budete řešit citové zmatky, nešťastnou lásku či toužit po muži vašeho srdce. Přesvědčit se o tom, že tyhle záležitosti nepodléhají místu ani době, je přinejmenším uklidňující a sympatické. Hrdinky Boženy Němcové jsou ženy od rány, žádné husičky z románů Thomase Hardyho nečekejte. Pět povídek, ve kterých musí dívky prokázat svou sílu, odvahu a důvtip vás navíc pobaví svým jazykem a tehdejšími zvyklostmi. Kniha je designově akorát do kabelky a stránky se třpytí zlatem. Pro jednou nechte doma dámské časopisy a svoje trable konzultujte s Boženou Němcovou!

Slovart-Nemcova

Svatoplu Čech – Výlety pana Broučka

Spousta z nás si často pokládá otázky, jako: “Jak to vypadá na Měsíci?” nebo “Jaké by to bylo žít v jiné době?” Pan Brouček, štamgast z pražské hospůdky Na Vikárce se to dozví na svých putováních. A hned třikrát! Ocitne se mezi husity v době, kdy jsou zrovna napadeni vojskem Zikmunda. Je přitažen neznámou silou na Měsíc, kde se seznamuje s tamními zvyklostmi a obyvateli. Jak to tak chodí, vždy se najde nějaká láska a naopak ne vždy se podaří člověku zapadnout. Pro jeho nepřizpůsobivost a šarm ale nikde moc dlouho nevydrží a každé jeho putování končí smrtí.

Nakladatelství Slovart ve své kolekci české klasiky nezapomnělo právě ani na Svatopluka Čecha. Celá trilogie se jim povedla stěsnat do jedné knížky kabelkového rozměru. Stránky jsou pozlacené, což je skvělý symbol toho, jak cenná pro naši zemi tato literatura je. Navíc téma cestování v čase je stále nadčasové a je to jedna z prvních českých sci-fi knih.
Pojďte tedy spolu s ním poznávat doby, o kterých čteme jen v učebnicích dějepisu nebo místa, která jsou stále zamlžena tajemstvím…

Slovart-1-Cech

 

Na článku spolupracovaly: Šárka Hromádková, Veronika Müllerová, Petra Rašková