Vánoční svátky uběhly jako voda a ačkoliv ještě nemáme jasno, jak a kde budeme trávit Silvestra, plánujeme, co budeme na začátku příštího roku číst. Tentokrát vybíráme z nabídky Nakladatelství Euromedia – nechybí zde hororový thriller, který vyděsil i Stephena Kinga, povídka Haruki Murakamiho, kriminálka, v níž hlavní roli zastává inspektorka Kim Stoneová, thriller od scénáristy seriálu Fargo, veleúspěšný maďarský román Szilárda Borbélyho, příběh o podivínu Rayovi a týraném psovi, kontroverzní román Jodi Picoultové a napínavé plánování usvědčení vraha sestry Lindy Coradsové v knize Melanie Raabeové.
Noah Hawley – Před pádem
S výkřikem se vynoří. Slaná voda ho pálí v očích. Žár mu spaluje plíce. Nesvítí měsíc, skrz hustou mlhu je vidět jen rozptýlené měsíční světlo a půlnoční modř před ním čeří jen hřebeny vln. Vodní pěnu kolem něj olizují příznačně oranžové plameny. Ta voda hoří, napadne ho a kopáním se ohni instiktivně vzdaluje.
A pak, po chvíli šoku a dezorientace:
To letadlo spadlo.
Scott Burroughs přežil. Doplaval k pevnině a zachránil dalšího pasažéra, chlapce. Ani pro jednoho už nebude svět stejný jako dřív. Neúspěšného malíře a malého dědice mediálního impéria spojila náhoda. Na rozdíl od zbylých pasažérů měli štěstí. Byla to však náhoda? A je štěstí, když ztratíte svoje nejbližší? Když vás začnou pronásledovat novináři, vyslýchat vyšetřovatelé a všichni podezřívat?
Zdá se to nemožné, ale život jde dál.
Jenže teď už jejich život není jejich majetkem. Teď už patří veřejnosti. A ta chce vědět, proč k tragédii došlo. Odhalit tajemství, která skrývali oběti i přeživší. Hon za pravdou se však brzy změní ve štvanici, kde není místo pro soucit…
Román Před pádem je trpkým, napínavým a především brilantním příběhem o osudu, o lidské povaze a o poutech, kterými jsme spolu neoddělitelně spjati.
Kniha nabízí velice kvalitní rozjezd a své tempo si víceméně udržuje po celých 366 stran. Příběh je psán atraktivně, každý z pasažérů letadla má svou vlastní kapitolu, kde se čtenář dozví, co dělal před osudným letem. Je sice třeba se ze začátku zorientovat ve velkém množství postav, což může působit určité nepochopení děje či zmatky, ale není nutné se toho lekat – stačí číst dál a postupně se na první pohled složitě provázané příběhy rozpletou jako čerstvě rozpuštěný cop.
Haruki Murakami – Útok na pekárnu
Třetí ilustrovaný svazek, který svými grafikami doprovodila německá výtvarná umělkyně Kat Menschik, obsahuje dvě povídky. Oba texty spojuje téma, totiž nezvladatelný, krutý hlad.
„Měli jsme každopádně hlad jako vlci. A vlastně ne jen tak obyčejný hlad. Spíš to byl pocit, jako když člověk spolkne samotnou prázdnotu vesmírnou.“
Jednoduché věty, které popisují zdánlivě obyčejné činnosti, gradující děj, morálka, existenční krize… Bez ohledu na délku povídky (na kterou si bohužel řada Murakamiho čtenářů stěžuje) v ní vše výše zmíněné najdeme. A jsou to přesně ty detaily, které jsou na Murakamiho tvorbě tím největším lákadlem.
Paul Tremlay – Hlava plná přízraků
Obyčejný život rodiny Barrettových z provinčního prostředí Nové Anglie se rozpadne poté, co jejich čtrnáctiletá dcera Marjorie začne mít noční můry, vyprávět úděsné příběhy, chovat se nepřístojně, napadat svou mladší sestru Meredith.
Lékaři nedokážou Marjorie pomoci, její otec se proto obrátí na místního kněze. Mohl snad dívku posednout ďábel? A pomůže jeho vymítání? Lákavé téma přitáhne pozornost televize – a Barrettovi uvítají možnost přivydělat si na péči o dceru tím, že do svého života vpustí všudypřítomné kamery. Když však události přerostou v tragédii, reality show rázem vyvolá skandál.
Patnáct let poté osloví Meredith Barrettovou spisovatelka, která chce vydat knihu o případu jejich rodiny. A Merry začne vzpomínat… Co když bylo tenkrát všechno naopak?
Hororový román Paula Tremblayho otevřel nejedno palčivé téma dnešní moderní společnosti – morální a sociální krize a úniky z nich do světa náboženského fanatismu či mediálního voyeurství. A sklidil zasloužený zájem čtenářů a ocenění kritiků, mj. v podobě zisku prestižní Bram Stoker Award za román roku 2015. Neušel ani pozornosti filmařů – natočit jeho adaptaci se chystá Robert Downey Jr. (Zodiac, Iron Man, Sherlock Holmes a další).
Angela Marsonsová – Ďábelské hry
Pět postav stojí u mělkého hrobu. Jeden po druhém se vystřídali u jeho kopání. Jáma pro dospělého by zabrala víc času. Zmařili nevinný život, ale uzavřeli smlouvu a zpečetili ji krví.
Inspektorku Kim Stoneovou a její vyšetřovací tým povolají k nálezu ubodaného těla – oběť je však zároveň i zločincem, pachatelem brutálního znásilnění. Že by vzal někdo spravedlnost do svých rukou?
Kim současně pátrá po skupině pedofilů, brzy však začne být jasné, že se stala terčem nebezpečné, psychopatické osoby. Ta zná každou Kiminu slabinu. A rozhodla se vyzkoušet na Kim zvrácený experiment.
Kim ví, že každý další krok může být smrtící… A tentokrát je to osobní…
Sara Baume: Jasno lepo podstín zhyna
Prvotina irské spisovatelky Sary Baume zaujme na první dobrou svým atypickým názvem. Tušíme, že se jedná o zkomolené názvy ročních období, jež nám samy o sobě však cosi naznačují. Rayovi je 57 let a žije sám. Nevíme sice, jakou poruchu má, víme však, že úplně v pořádku to s ním nebude.
Ve svém monologu, neboť kniha vlastně není ničím jiným, nám odhaluje své strachy, které má téměř ze všeho, hlavně však z lidského kontaktu. Jednoho dne Ray natrefí na inzerát útulku, odkud si přiveze zmrzačeného, jednookého psa. A dobrodružství mohou začít, řekli byste si. Avšak kdepak. Rayův monolog a jeho jednostranné povídání si se psem líně plyne, aniž by se událo něco zajímavého.
Procházky, krmení, hraní si na pláži s míčem. Teprve v polovině knihy Jednooko pokouše cizího psa a jeho pán žádá utracení toho Rayova. Ten však sbalí saky paky a i se psem se vydá na cestu. Nečekejte však divočinu ve stylu Kerouaca. Vydali se na cestu a jedou. A zase to tak líně plyne, dokud kniha neskončí. Dějově tedy žádný zázrak, co však mladé autorce nelze upřít, je bohatost a malebnost jazyka. Popis je navíc prošpikován mnoha libozvučným názvoslovím rostlin a tvorů, o nichž jste nejspíš ani nikdy neslyšeli.
Melanie Raabe: Past
Thriller Past je knihou na jednu noc. Přesně tak dlouho mi trvalo ji přečíst. I když místy obracíte oči v sloup, hltáte stránky dál a dál. Podivínská spisovatelka už jedenáct let nevyšla ze svého domu. Všichni si myslí, že má nějakou nemoc, ji však jen trápí smrt sestry, které nedokázala pomoct.
Jednoho dne spatří tvář jejího vraha v televizi a rozhodne se zjistit pravdu o tom, proč sestra zemřela. Tím vrahem je televizní reportér, spisovatelku proto nenapadne nic lepšího, než napsat novou knihu, v níž popisuje vraždu své sestry, a požádat o rozhovor právě s tímto reportérem. Jelikož poslední rozhovor poskytla před deseti lety, jeho zaměstnavatelé po tom samozřejmě s chutí skočí. Jenže je onen reportér opravdu vrah, nebo je spisovatelka Linda jen úplně šílená? Skoro to tak vypadá a už tomu i sama začíná věřit.
Jenže pak usoudí, že vše byla souhra (čtenáři jen těžko uvěřitelných) okolností a že pravda se před ní stále skrývá. A aby ji konečně doopravdy odhalila, musí během okamžiku vylézt ze své ulity, z bezpečí svého domu a v džungli vnějšího světa vypátrat, jak to tedy bylo.
Jodi Picoult: Je to i můj život
Letos se objevila reedice příběhu, který už možná znáte. Ostatně, podle této knihy z roku 2004 (v češtině poprvé vyšel o rok později) byl v roce 2009 natočen film s Cameron Diaz v jedné z hlavních rolí. Kate má leukémii. Už to samo o sobě je zlé, ale ona ji navíc dostala v dětství a ještě navíc vzácný, těžko léčitelný typ. Je třeba dárců krve, kostní dřeně, orgánů.
Jenže nikdo z rodiny se s Kate neshoduje, nikdo není ideální dárce a než by se našel někdo v registru dárců, mohlo by být pozdě. Rodiče Kate proto pomocí umělého početí přivedou na svět Annu, již si z oplodněných vajíček vyberou proto, že její chromozomy se plně shodují. Anna měla sice původně jen darovat pupečníkovou krev, jenže jak se Kate nemoc vracela, bylo třeba stále větších obětí, až Anna stála před žádostí darovat ledvinu, a to ve svých 13 letech.
Obrátila se proto na právníka a podala k soudu žádost o možnost rozhodovat sama. Nejen Anna totiž už nechtěla vést tento život, i Kate si přála konečně zemřít. Respektive nepřála, ale život v nemocnici ji už unavoval. Film končí smrtí Kate, která z tohoto světa odejde dřív, než je vynesen rozsudek, že Anna je svéprávná ohledně rozhodnutí o lékařských zákrocích. A jak to tak bývá, je konec filmu úplně jiný než ten knižní. Jste zvědaví, jak dopadla kniha? Tak to si ji budete muset přečíst.
Szilárd Borbély – Nemajetní
Jaké to je žít na vesnici? Mnoho lidí má o venkově romantizované představy, není ale žádná radost vstávat před rozedněním a obhospodařit zvěř. Jaké to je žít na vesnici a nemít co do úst? Vykopávat každý den brambory, sklízet fazolové lusky a nikdy nic z toho neochutnat, protože vše musí na trh a prodat se, aby bylo aspoň na chleba. Jaké to je žít na vesnici v Maďarsku?
Inu, asi stejné jako kdekoli jinde. Jaké to je žít na vesnici v komunistickém Maďarsku? Chudoba, špína a hnus. Pověrčivost, víra v čarodějnice, pokoutní víra v Boha a neustálé ohlížení se a obavy z tajných agentů a donašečů sloužících straně. V anotaci se píše, že Nemajetní jsou prózou až nezvykle temnou a krutou, která však přesto ve čtenáři nezanechává pocit marnosti a bezvýchodnosti. Inu, nevím. Vím, že Nemajetní jsou opravdu depka, která si na nic nehraje a nic nezakrývá.
Román je fikcí, nepřekvapí však, že obsahuje autobiografické prvky. Které to jsou, můžete jen hádat. Pokud jste zhýčkaní životem ve velkoměstě, po Nemajetných sáhněte. Je to fantastická sonda do jiného světa, o kterém se vám ani nesnilo, že by mohl existovat.
Knihy zakoupíte na stránkách www.euromedia.cz.
Na článku spolupracovaly: Soňa Hanušová (Nemajetní, Jasno Lepo Podstín Zhyna, Je to i můj život, Past) a Šárka Hromádková (Útok na pekárnu, Hlava plná přízraků, Ďábelské hry, Před pádem)
