Jako vejce vejci se podobají dvě fantasy ságy, Draconis Memoria a Licanius. I když je příběh samozřejmě odlišný, mají obě série mnoho společných charakteristik. První díly vyšly v českém překladu v nakladatelství Host v roce 2018. V obou případech jde o trilogii, k níž se přidává přívlastek epická. To s ohledem na její rozsah. Každá z knih má totiž přes 600 stran. Co se dalších dílů série týče, Licanius má maličké zpoždění. Zatímco u něj si na poslední díl ještě nějakou dobu počkáme, Draconis Memoria je v češtině již kompletní. V tomto článku se ale věnujeme druhým dílům obou trilogií.
Anthony Ryan – Legie plamenů
Druhý díl fantasy série Draconis Memoria je stejně objemný jako ten první. Na čtenáře opět čeká více než 600 stran, na nichž se setká se starými známými Claydonem Torcreekem, Lizanne Lethridgovou a Corrickem Hilemorem. Kniha se opět hemží draky a politickými intrikami, kde vzniká napjatý vztah mezi Kovolodním obchodním syndikátem a Korvantinskou říší. Avšak zatímco první díl se točil spíše kolem ubývajících zásob dračí krve, díky které Krvežehnaní získávají své superschopnosti, ve druhém díle už si nikdo nemyslí, že draci vymírají. Zdá se, že je tomu přesně naopak – k velké smůle lidí, se kterými se draci rozhodli bojovat. Celý příběh je opět vyprávěn z pohledů tří hlavních postav, což celkem dobře udržuje čtenářovu pozornost. U trilogie, kdy každý díl má přes 600 stran, se totiž zákonitě musí vyskytnout hluchá místa, která děj nijak neposouvají ani neobohacují, jen zbytečně zeširoka popisují danou situaci. Vzhledem k tomu, že druhý díl vyšel po roce od vydání prvního, může se čtenář zpočátku ztrácet a složitě pátrat v paměti, co že se doposud vlastně událo. U takhle obsáhlé ságy bych osobně uvítala úvodní rekapitulaci, jako to udělal například Jay Kristoff u Božího hrobu. Nicméně i přes tyto výtky je třeba uznat, že Legie plamenů má celkem spád a Anthonymu Ryanovi se daří rozvíjet příběh smysluplně dál. Pro fanoušky fantasy je tato sága jednoznačnou volbou. Navíc máme dobrou zprávu – venku je už i třetí díl Říše popela.
James Islington – Ozvěna věcí budoucích
Také James Islington je velice velkorysý, co se počtu stran týče. Druhý díl série Licanius má dokonce 727 stran. A pokud se mi u Ryana nelíbil počáteční zmatek a (občas marné) rozpomínání se na předchozí děj, tak u Islingtona to platí dvojnásob. Poněkud pomalejší start knihy doplní ještě množství nových postav a stále četnější flashbacky do minulosti, což je při daném objemu nejen celkem matoucí, ale také téměř k uzoufání.
Později se však čtenář dočká odměny. Už v tomto díle začne Islington rozplétat některé dějové linie a najevo vychází nové informace, hodně spojené s tím, jak se Caedenovi vrací vzpomínky. Jak se v pokračování této ságy ukazuje, vývoj postav je autorovou silnou stránkou. Novou dějovou zápletkou je pak osvobození Augurů, což příběhu dodává čerstvý vítr do plachet. Dalším nesporným pozitivem je Islingtonův promyšlený svět Licania, kdy neponechává nic náhodě a rozpracovává jej do detailu. Na rozdíl od klasických příběhů, v nichž vystupuje jednoznačné zlo, Islington míchá černou a bílou do odstínů šedi a ukazuje, že nic nemusí být tak jednoznačné, jak se zpočátku zdá. Přesně jako tato kniha: nejprve rozvleklý a nepřehledný příběh mě nakonec snadno pohltil. Nyní mám naopak obavy, jestli třetí díl bude Islingtonovi stačit k uzavření všech dějových linií a uspokojivému zakončení příběhu. Na to si však budeme muset ještě chvíli počkat.
Všechny knihy zakoupíte na stránkách www.hostbrno.cz.
Zdroj úvodního obrázku: Depositphotos.com