Oblíbená dvojice mladých českých kreslířů, kteří jsou ovlivnění japonskou vizualitou, vykopává dveře seriózně pojímané řady komiksových adaptací Češi podle televizního seriálu Pavla Kosatíka. Důvod? Chce ukázat, že umí dělat velká historická alba plná mluvících hlav lépe a radostněji než zavedení matadoři české scény. Nějaká hlava ale prostě vždycky zbyde.

Česká historie je rozhodně zábavnější, než se nám snaží namluvit Jiráskovo Temno. Temná je ale dost a zrovna poslední dva díly Čechů z vydavatelství Mladá fronta, kterými se celá řada podle seriálu České století uzavírá, si vybraly ta nejšťavnatější období.
„Mnichovská zrada“ roku 1938 přivedla Hitlera až na Pražský hrad a cokoliv, co zbylo z české odvahy, převálcoval komunistický lídr Klement Gottwald o deset let později při převratu trefně nazvaném „Vítězný únor“.
Historik Pavel Kosatík už za předchozí díly Čechů obdržel několik komiksových cen Muriel a má za co. Umí si totiž všímat okamžiků, kdy se lámaly dějiny a národní povaha a Gottwald v jeho podání je lepší zabiják než Darth Vader a lepší manipulátor než senátor Palpatin. Navíc stoprocentně autentický. Celou řadu striktně udržuje ve faktograficky seriózní rovině.
Živost jí ale dodává jeho zaměření se na lidské osudy a osobnosti dané epochy. Výtvarné zpracování zase nechává prostor pro metaforické zdůraznění pocitů a nálad společnosti. A tak jak slábne naděje na udržení celistvého Československa v roce 1938, rozpadají se i „kulisy“, ve kterých se příběh odehrává.


Karel Osoha, jemuž nezbylo než vstoupit do šedých, sněhem pokrytých dnů února 1948, se ale rozhodl, že se nebude držet zkrátka. Tudíž vpašoval do příběhu vlastní dějovou linii na téma: „Jak by to dopadlo s Rychlými šípy, kdyby se neproháněly na chlapeckou romantikou prozářených foglarovských pláních, ale v naší realitě?“ Čímž se otevírá otázka, co na to Jan Tleskač? Pardon, Klement Gottwald, který je v tomto komiksu vlastně tak trochu temný mág.
Štěpánka Jislová se ale také nenechá jen tak zahanbit a dává plně propuknout svojí zálibě ve vojenských uniformách, kterými se mobilizační rok 1938 jenom hemží. Je jedinou ženskou výtvarnicí v celé sérii; pro dlouhou dobu dominantně mužskou komiksovou scénu je tak symbolem změny. Spolu s Karlem Osohou spadá do tzv. Generace 2.0. Tito komiksoví tvůrci jako první vyrostli na nejaktuálnějších zahraničních, především japonských vlivech a integrovali je do české komiksové školy. Zároveň došlo k obrovské genderové změně – v Generaci 2.0 je dokonce více autorek než autorů.
A rozhodně si nenechte ujít závěrečný dialog tehdejšího československého prezidenta Edvarda Beneše a vojáka Emanuela Moravce. Je to sice spousta mluvících hlav, ale jak lépe si udělat názor na úhelný kámen všech debat historických geeků: „Měli jsme v osmatřicátém kapitulovat, nebo radši vést válku až do hořkého konce?“ A navíc ani tahle scéna se vlastně neodehrává tak úplně v našem světě. A to je u komiksu rozhodně jedno velké, bezvýznamné plus.
Devět dílů Čechů pochází ze spolupráce vydavatelství Mladá fronta a České televize, která produkovala původní seriál. Na české komiksové scéně jde o vyvrcholení současného trendu historických adaptací událostí z našich dějin. Je zároveň příkladem nejambicióznějším, o jehož kvalitách vypovídá i několik dosud udělených prestižních komiksových cen Muriel.

Zdroj textu: oficiální tisková zpráva