Každý milovník fantasy ví, kdo byl sir Terry Pratchett, přestože jeho knihám nemusí zrovna holdovat. Jeho série Úžasné Zeměplochy čítá několik desítek knih a příběhů odehrávajících se v různých koutech smyšleného světa ležícího na zádech čtyř slonů a želvy A´Tuin. První kniha vyšla roku 1983, v češtině se, díky Janu Kantůrkovi, objevila o deset let později. Muži ve zbrani byli roku 1997 oceněni jako nejlepší fantasy roku Akademií science fiction, fantasy a hororu. Zda právě to bylo důvodem, proč si soubor Divadla Aqualung vybral k zinscenování tuto knihu, je však otázkou.

Přenést Zeměplochu na divadelní prkna se může jevit jako příliš odvážné, nejde však o první pokus. Divadlo v Dlouhé se o to pokusilo již dvakrát. První inscenací byly Soudné sestry, které se hrály od roku 2001 a derniéru měly v roce 2014. Druhá, Maškaráda, byla na repertoáru v letech 2006 – 2011. Na pardubickém GRAND Festivalu smíchu se stala Komedií roku 2006.

Muzi ve zbrani

Letos, hned zkraje divadelní sezóny, měla premiéru další hra – Muži ve zbrani. Inscenace se zhostilo Divadlo Aqualung, které kromě lodi Tajemství působí na scéně Žižkovského divadla Járy Cimrmana.
Děj se odehrává v Ankh-Morporku, nejzábavnějším městě na celé Zeměploše. Muži ve zbrani je míněna Noční hlídka v čele se Samuelem Elániem. Noční hlídka je čerstvě obohacena o minority, takže sledujeme věčné dohady trolla a trpaslíka a rozpaky vlkodlačice Anguy. A ve městě navíc řádí vrah a jde po lordu Vetinarim, což je samozřejmě drzost největší. Elánius, který již chtěl jít na odpočinek a se svou drahou ženou maximálně chovat bahenní draky, samozřejmě hodlá celou věc náležitě vyšetřit.

Postava Elánia (Jaroslav Slánský) v celé hře působila nejvěrohodněji. Mohutný knír, autoritativní hlas, jemuž nepřekáží ani věčný doutník mezi rty, a meč, o který se ležérně opírá, dávají najevo, kdo je tu kapitánem Noční hlídky. I jeho vyvolená, Sibyla Berankinová (Zita Morávková), jako by přímo z knížky vypadla. Oproti tomu patricije dle mého názoru nelze zahrát tak, aby absolutně odpovídal Pratchettovu popisu (možná Jeremy Irons, který Vetinariho ztvárnil ve filmové adaptaci Barvy kouzel, se tomu přiblížil). Václav Krátký má jednoduše vlídnější vzhled i hlas, než by na Vetinariho potřeboval, což samozřejmě těžko ovlivní a nelze mu to dávat za vinu. To však nevadilo u role Nobyho Nóblhócha, kterou též zastává.

Muzi ve zbrani

Scéna byla řešena prostě, čtyřmi deskami. Ty buďto tvořily jednotnou stěnu, nebo se daly přesouvat a spojovat do různých úhlů. V jednoduchosti je sice krása, nicméně inscenaci by slušela honosnější výprava, scénografie i kostýmy. Na druhou stranu by bohaté kostýmy hercům, kteří ztvárňují i několik rolí, jen překážely.
Závěrem zhodnoťme, že hra Muži ve zbrani je zábavnou podívanou a příjemně stráveným večerem, ovšem kniha je stále kniha. Příběh neseškrtaný tak, aby mohl být odehrán za 150 minut, a vlastní fantazie jsou přesně těmi důvody, proč kniha ve většině případů zůstává lepší než film/divadlo.

 

Divadlo: Muži ve zbrani

Hrají: Zita Morávková, Natálie Urválková, Štěpán Benoni / Gustav Hašek, Martin Dusbaba, Václav Krátký, Miloš Mazal, Jaroslav Slánský, Lubor Šplíchal a Patrik Vojtíšek
Režie a úprava textu: Petr Vodička
Překlad: Jan Kantůrek
Autor fotografií: Jan Prokop (divadlo Aqualung)
www.zdjc.cz

PŘEHLED RECENZE
Režie/Dramaturgie
7
Zpracování
6
Výprava
5
Herecké výkony
8