Nejznámější román Borise Viana je vyprávěním bohatým na roztomilé nesmyslnosti a groteskně nereálné detaily. Ať už se jedná o zástřih očních víček, lovení úhoře ve vodovodním kohoutku nebo rozkvět leknínu.

To vše bere čtenářovu fantazii tam, kam by se bez Viana sama neodvážila. O to horší to mají ti, kteří se rozhodnou tento román převést na divadelní prkna. Možná proto se na českých scénách Pěna dní objevila doposud jen čtyřikrát (ačkoli brzy nás čeká pátá adaptace v Klicperově divadle) – v roce 1992 v Národním divadle moravskoslezském, v roce 2012 v La Fabrice a Divadle Petra Bezruče a letos na Malé scéně Divadla ABC.

Pěna dní

Zásadní problém spatřuji hned v samotném textu. Jaké pasáže vyškrtnout a jaké ponechat, aby divák ději porozuměl? Samozřejmě ten, kdo román důvěrně zná, pochopí, co se na scéně zrovna děje, i když dramaturgický zásah bude působit necitelně. Kdo ne, dopadne stejně jako dvě slečny sedící kousek od nás. Při Chickově zabití se jejich tváře zvlnily do výrazu naprostého a definitivního nepochopení. Přitom postava Chicka byla z celé inscenace tou nejpropracovanější.

Co mi přišlo málo zdůrazněné, bylo Colinovo zázemí. Autoři inscenace totiž škrtli celou úvodní pasáž, v níž se seznamujeme s hlavní postavou, Colinem. V knize ho spatřujeme zrovna při kosmetické úpravě zevnějšku – zastřihávání očních víček, takže chápu, že tato scéna byla škrtnuta. Ostatně já sama v tomto místě (tedy na samém začátku) knihu málem odložila. Nicméně dále se v té pasáži vysvětluje, kdo Colin je a jak si stojí. Vnímám to jako důležité, protože bez toho jeho následné strádání nedává takový smysl. Není dostatečně ukázáno, že přišel doslova úplně o všechno.

Pěna dní

Samozřejmě, lze namítnout, že kvůli tomu nemusí být text zachován. Efektu lze dosáhnout pomocí scénografie a rekvizit. Ano. Ale jen jedna věc je ještě horší, než kulisami působit jako přehnaně přeplácaný francouzský film. A to nemít žádné kulisy. Strohost Vianovi nesluší. Malá scéna divadla ABC sice svým prostorem a uspořádáním hlediště není scénografům příliš nakloněna, nicméně u tohoto příběhu je to věčná škoda. Stejně tak skoupý byl inscenační tým i k rekvizitám.

Celou dobu jsem nedočkavě čekala, jak vyřeší obklopení Chloé květinami. Rozmístěním svíček jsem měla dojem, že ji tvůrci rovnou pohřbívají, místo aby se ji snažili spolu s Colinem zachránit. Na druhou stranu symbolika světla je veskrze pozitivní a život značící. Jenže pak je zase matoucí, že pomocí světla z baterky byl naznačen i kvetoucí leknín, který naopak hubí.

Pěna dní

Moc smyslu mi nedávala záměna pianocktailu za saxococktail. Ve finále šlo totiž stejně jen o černý kufřík, který měl celou věc pouze naznačit. Mohl to tedy být jakýkoli nástroj, ale stejně tak to mohl zůstat i pianocktail. A vtipná kapitola, jak jej Colin pak prodává starožitníkovi, také zůstala opomenuta.

Pěna dní

Zvolená hudba v inscenaci působila příjemně a nesla se ve stylu Duka Ellingtona, avšak jeho Chloé bohužel nezazněla ani jednou. Přitom taková krásná píseň, Vianem přímo vepsaná, herci dvakrát avizovaná, a přesto vždy zaznělo něco jiného.

Pěna dní

Abych si ale stále jen nestěžovala, budu i chválit. Líbilo se mi, jak herci pracovali s českým jazykem. Rýmování a převracení slov do jiných významů (např. ABCD, kdo to přede… mnou stojí?) bylo barevnými místy v jinak šedém zpracování. Pěna dní je výjimečným literárním počinem, který přetéká absurdností, barevností, hravostí a je napsán vytříbeným jazykem. Převést toto všechno na jeviště a nesesekat to na fádní torzo, nebo naopak z toho neudělat již zmíněný francouzský film, to dá sakra práci.

 

Divadlo: Pěna dní

Adaptace: Jan Roubal
Dramaturgie: Věra Mašková a Tomáš Vlček
Výtvarná spolupráce: Kristýna Šrolová
Výběr hudby: Tomáš Vlček
Režie: Věra Mašková
Osoby a obsazení: Colin: Jan Mašek / Chloé: Denisa Pfauserová / Chick: Josef Vaverka / Alice: Nikol Kouklová / Dáma: Daniela Choděrová / Nicolas: Ivan Koreček / Jean Sol Partre: Tomáš Vlček
www.mestskadivadlaprazska.cz


PLUSY

Zábavné pohrávání si s českým jazykem a rýmování.

MÍNUSY

Absence jakékoli scénografie je vskutku na škodu. Pěnu dní si nespojuji se strohostí.

Ellingtonova Chloé ani jednou nebyla Ellingtonova Chloé. Škoda, je to krásná skladba.