Brněnský masakr kadeřnickými nůžkami

Chtěli jste se někdy podílet na řešení detektivního případu? Začaly vás nudit Nesbøvy knížky a zatoužili jste padouchovi skutečně říct do očí: „TY LŽEŠ, MIZERNÝ SKUNKU!“ Máte pocit, že snad dokonce díky svým sledovacím schopnostem, intelektu a logickému uvažování dokážete usvědčit vraha? Chcete si navíc procvičit smíchem břišní svalstvo? Tak uložte knížku zpátky k ledu, navlíkněte slušnější garderobu a kupte si lístek do Městského divadla v Brně.

Představte si kadeřnický salon, ne větší než jedno divadelní pódium, kde se s nůžkami ohání mladinká promiskuitní slečna Barbara a s ní majitel salonu Tony, teplejší než Golfský proud. Už při vstupu do hlediště, před oficiálním začátkem představení, vzniká na divadelních prknech úvod kriminálního příběhu, který máte sami možnost ovlivňovat až do samého konce. Na scéně pobíhají zatím nic netušící zaměstnanci kadeřnictví, (doopravdy!) obsluhují přítomného zákazníka a vůbec si nevšímají příchozích diváků. Světla v hledišti se zhasínají teprve, až se poslední z posledních usadí na místo, první zákazník zároveň odchází a na pódium přichází chlap v kožené bundě, majitel vetešnictví Eduard Lorenc.

A právě to je ten okamžik, kdy by vám v hlavě měl zaznít imaginární povel zapnout všechny svoje detektivní senzory, protože od této chvíle případ Splašené nůžky začíná.
Do první poloviny představení, kdy herci odehrávají příběh podle scénáře, pouze sledujete, jak do kadeřnictví přichází a (někdy) odchází zákazníci – dohromady čtyři. Mladé ucho, první zákazník pokukující po atraktivní kadeřnici, dále již zmiňovaný vetešník Lorenc, který se snahou být absolutně nenápadný ve vztahu s Barbarou stává trnem v oku diváků, a údržbář, z něhož se později vyklube hlavní vyšetřovatel. Poslední zákaznicí je nafintěná dámička a místní štamgastka Schubertová. Pravděpodobně by se jednalo o běžný pracovní den v kadeřnictví, kdyby ovšem nebylo paní Černé, klavírní virtuozky po nervovém kolapsu, hnízdící v bytě nad salonem, kterou někdo pro všechen ten její nesmírný talent zavraždí. Do domu však, podle informací detektivů, nikdo, krom již přítomných, nevešel, ani z něj neodešel.

Přestože je tato recenze plná spoilerů, není nutno se bát ochuzení o zážitek. Ve chvíli, kdy končí naučený scénář a herci přepnou do improvizace, má divák, jak je uvedeno výše, možnost ovlivňovat dění takovým způsobem, že si vraha odhlasuje on sám. A zbytek nadšeného publika. Což prakticky znamená, že žádná z repríz nemá nikdy stejný průběh, ba ani konec. Můžete tedy každou ze svých potenciálních přítelkyň vzít do divadla a bavit se budete oba dva.

Doslova mě šokovalo, jak detailně může být inscenace promyšlená. V jedné ze scén si kadeřnice Barbara schovává do podprsenky lístek, na kterém jí Eduard podává informace o svém zdravotním stavu. Zatímco zbytek publika se soustředil na celkem důležitý dialog postav v popředí, měla jedna jediná divačka asi oči všude, neboť si téměř neviditelného počínání utajených milenců všimla. Lístek byl skutečně popsán a předhozen ke zveřejnění, čehož se mile ráda ona špionka ujala k nelibosti asistenta hlavního vyšetřovatele, jehož nohy byly o mnoho rychlejší než jeho myšlení.

Velmi vtipně působilo také smyšlené rádio, které rozesmívalo sál veselými historkami z Brna a s ironií a nadsázkou upozorňovalo na místní aktuální dění.
Co se týče scénografie, kulisy, sestavené z reálných kusů nábytku (včetně kadeřnického vybavení), ohromily svojí funkčností – v umyvadle skutečně kadeřníci myli hostům hlavy.

Abych však nepěla pouze samou chválu – jak už to u improvizací bývá, konec představení závisel skutečně pouze na divácích. Občas proto nastala situace, kdy jsem usínala v křesle, neboť v hledišti evidentně seděli samí Sherlockové a děj se zastavil na dlouhém polemizování nad pravdomluvností podezřelých. To se ovšem divadlu samotnému nedá vytknout. Naopak, smekám před neuvěřitelným talentem herců, neboť jejich podání jednotlivých postav bylo víc než uvěřitelné a člověk měl až pocit, že snad budou svoji roli hrát i po ukončení představení u rodinného krbu.

PLUSY

Promyšlený scénář do posledního detailu, chválím také vysoce funkční kulisy.
Divákem ovlivnitelný průběh i konec příběhu. Vysoká míra interakce je zábavnou částí představení.
Každá repríza je zároveň premiérou. Můžete přijít, kolikrát chcete a vždy budete překvapeni.

MÍNUSY

Trochu zdlouhavý konec – občas trvá, než se diváci rozhodnou, kdo je vrahem.