Strýček Váňa radí: v hezkém počasí je dobře se oběsit… nebo někoho zastřelit

Čechovova dramata se strašně špatně čtou. O to lépe se však na ně dívá v divadle. Jejich nedějovost, která je v tištěné verzi tolik úmorná, jako by byla na jevišti utlumena a dokážeme s hlavními hrdiny prožívat jejich vnitřní rozervanost a emoce. Přicházející podzim působí jako ideální doba k nasazení Čechovových her. Depresivní témata k depresivnímu období. Strýček Váňa v Městských divadlech pražských měl sice premiéru už v červnu, nicméně reprízy se rozjely až nyní v září. A Národní divadlo uvádí Tři sestry v režii Daniela Špinara. Ale o tom až příště…

Serebrjakov a jeho mladá žena Helena jsou zhýčkaní městským životem, který si však nemohou dovolit. Odstěhují se proto na venkov. A způsobí tam neskutečné pozdvižení. Líný život přenesou i na místní – Vojnického, jeho neteř Soňu i lékaře Astrova. Podobně jako v Rackovi se hlavní zápletka týče milostných vzplanutí, jež nejsou opětována a navíc se tak nějak prapodivně řetězí. A tím vlastně končí všechen děj. Pokud se toto dějem dá vůbec nazývat. Přesto, jak jsem psala, v divadle jsou kusy Antona Pavloviče snesitelnější – díky scéně, kostýmům, hudbě, hercům.

Začněme scénografií, která je zde opravdu působivá. Vše je zahaleno podzimním listím (depresivní téma k depresivnímu období, vzpomínáte?) – stěny, židle, jeviště samotné. Světelný design střídající různé barvy pak dekorace ještě více oživoval a dodával jim pestrost. Líbivé byly i kostýmy tmavé barvy, jen Serebrjakovi byli oděni do světlých odstínů, zřejmě dle poslední petrohradské módy. Jelikož jde o ruské drama, jsou nezbytnými rekvizitami vodka a samovar. A také Věra Janků v roli chůvy Mariny, dobromyslné ruské bábušky.

Vasil Fridrich zvládl dodat Váňovi potřebnou zoufalost, pocit zmařeného života a touhu začít znovu. Jeho přítel Astrov (Aleš Procházka) mu k tomu zdatně sekundoval. Bohužel si pro nový začátek vybral Jelenu, ženu Serebrjakova, která jeho city neopětovala. I v tomto mu však Astrov sekundoval, nutno však podotknout, že došel většího úspěchu. Zuzana Kajnarová v roli Jeleny je patřičně naivní, bezstarostná a na ostatní nehledící. Zaplete se s Astrovem, ačkoli se jí Soňa svěří se svou láskou k němu. Ve finále je to právě Jelena, ač to vypadá, že jen postává a nic nedělá, kdo pošlape veškeré city a kde se objeví, tam sto let nic neroste.

Pokud tedy nemáte podzimních depresí dost, nebo vás sužuje krize středního věku, vyražte do divadla. Buď zjistíte, že na tom nejste tak zle, nebo že v tomto hezkém počasí je ideální se oběsit, nebo že jediným řešením je někoho zastřelit. Ale od nás to nemáte. To Čechov.