- Reklama -

Úklady a láska, jedno z děl období Sturm und Drang, kdy bylo módní hlavní hrdiny nechat zamilovat se – samozřejmě nešťastně – a pak je poslat na smrt. Drama Fridricha Schillera z roku 1784 v tomto netvoří výjimku. Lásku mladých milenců znepříjemňuje nejen stavovský rozdíl, ale i intriky mladíkova vysoce postaveného otce a jeho nohsledů. Německé variace Romea a Julie se v plzeňském divadle ujal slovenský režisér Marián Amsler, který však české divadelní scéně není neznámý, ba právě naopak.

Uklady a laska

Milostný trojúhelník Ferdinanda, Luisy a lady Milfordové zničí život všem třem. Luisu zničí bezmoc, Ferdinanda žárlivost a lady její vlastní hrdost, kvůli které nepřijme nabízené zboží „z druhé ruky“. Zmařené životy však zasáhnou i ostatní – Ferdinandovy a Luisiny rodiče, Ferdinandova soka v lásce i služku lady Milfordové.

Úklady proti lásce se tak vymstí všem bez rozdílu. Smutná a citově vypjatá inscenace. A tím spíš blízká i dnešnímu divákovi. Lásku, které brání rozdílný původ, dnes asi zažije málokdo, úklady nám však cizí rozhodně nejsou, ať už jsme oběti, nebo sami pletichaříme.

Uklady a laska

První, co během představení zaujme, je jednoduše řešená scéna – stříbrné stěny, které na začátku zdobí pouze paroží, postupně se však plní písmem a mění se v dopisy a vzkazy určující další osud hrdinů. Zbytek tvoří již jen pár hnědých sedacích kostek, případně lustr. Strohá a nepřeplácaná scénografie budí sympatie a neodvádí pozornost od hereckých výkonů.

Uklady a laska

Protože herecké výkony, to je opravdová pastva. Klára Krejsová coby Luisa mě sice nenadchla tak, jako když jsem ji viděla v roli Kateřiny v ústeckém Zkrocení zlé ženy, celé hře však stejně dominuje dvojice Stránský – Rychlý jako otec a syn, kteří se neštítí proti sobě pozvednout ani zbraně. Jejich vyhrocené hádky ohledně Ferdinandovy a Luisiny budoucnosti podkresluje scénická hudba, která sebe samu doprovází brnkáním na divákovy rozechvělé nervy. Ferdinand odmítá vzdát se své Luisy, raději zemře.

Otec proti němu pozvedá zbraň a syn před ním hrdě klečí a s rukama v bok vzdorovitě čelí svému otci. Po chvíli však nastává změna, postoj zůstává stejný, jen ruce se přesouvají z boků na stehna a rázem vzniká dojem rostoucí nejistoty. Co když je otec opravdu schopen jej chladnokrevně zastřelit za jeho neposlušnost vůči rodičovské vůli? Ostatně, jako ministrovi a nejbližší vévodově osobě by mu to prošlo. A bůh ví, co cestou na svou pozici zlého již vykonal…

Uklady a laska

Bohužel pak nedává moc smysl chvíle, kdy po všech intrikách, úkladech a snaze rozvrátit šťastný pár přichází otec opět za Ferdinandem, aby mu řekl, že si vše rozmyslel, a že mu jeho lásku schvaluje a přeje mu ji. Tato scéna je jedno velké Cože?, protože nejsou vyjeveny okolnosti. Myslí to upřímně?

Co však jej přimělo změnit názor? Zvlášť poté, co jeho intrika zafungovala a již vše probíhá přesně dle zloplánu? Nebo jde o další úskok a přetvářku, která má jeho syna jen ještě více zatvrdit, neboť dělá vždy přesně pravý opak toho, co chce jeho otec? Divák si musí domyslet sám.

Uklady a laska

Na konci jsou pak samozřejmě všichni rozmrzelí z toho, jak daleko to došlo a co způsobili, opravdu skoro jako Montekové a Kapuleti. Zkoprněle hledí na dvě zhroucená těla bez života a opona padá…

 

Divadelní hra: Úklady a láska

Režie: Marián Amsler
Scéna: Juraj Kuchárek
Kostýmy: Martin Kotúček
Dramaturgie: Vladimír Čepek
Hudba: Ivan Acher
Hrají: Martin Stránský, Ondřej Rychlý, Klára Krejsová, Antonín Procházka, Jan Maléř, Zuzana Ščerbová, Miloslav Krejsa, Jana Kubátová, Andrea Mohylová
www.djkt.cz

 


PLUSY

Scénografie, která je důkazem toho, že v jednoduchosti je krása.

MÍNUSY

Z mého hlediska byl zbytečný moment konverze postavy Martina Stránského. Projevený souhlas s láskou mladých je těžko uvěřitelný a co jiného to bylo, bůh suď.