Absurdní divadelní drama Čekání na Kokota, které přináší na parket divadla NoD divadelní soubor Maso krůtí, představuje divákům, jak lítý boj musí žena vést s mužem, ale i sama se sebou, pokud si chce najít toho pravého a nechce zemřít opuštěná, bez lásky a bez Kokota.

Název Čekání na Kokota je neskrývaná aluze na literární klasiku Samuela Becketta Čekání na Godota, a opravdu se do některých rysů díla výstižně a vtipně Maso krůtí strefuje. Hlavní protagonistka Julie, rozdělena do tří postav, hledá vyšší smysl života, čeká na svého Boha, kterého v tomto případě představuje vychovaný, nesmradlavý, zábavný, zajištěný, neříhající muž. Tři složky Juliiny osobnosti – samostatná Julie, praktická Julie, co hledá ideálního muže podle tabulek a milující, trochu ztřeštěná Julie – si navzájem nerozumí. Na rozdíl od hlavních hrdinů Beckettova díla mezi nimi netvoří bariéru jazyk, ale odlišná řeč lásky.

Během devadesáti minut se na jevišti vystřídá možná až příliš mnoho různě dlouhých obrazů, které na sebe dějově nenavazují. Každá z částí Juliiny osobnosti představuje svůj svébytný přístup k lásce a během představení Julie provede diváka všemi fázemi vztahu. Ve většině skečů se souboru daří absurdní momenty ze společného soužití muže a ženy ztvárnit jasně a humorně. Bez rozpaků vstřelují do publika jeden vtip za druhým a diváci střely nadšeně chytají.

Jeden z prvních obrazů ukazuje milující Julii na její první schůzce, po celou dobu schůzky jí doprovází ironický vnitřní hlas. Rande nevychází podle představ, dochází k ostrému střetu mužského a ženského světa, přehnaná očekávání romantické Julie se tříští o sebestředného partnera, vše končí nepovedeným polibkem. Návštěvníci si už po pár minutách představení stírají z tváří slzy smíchu, ale jízda nekončí. Následují obrazy z baru (kde se pije, jak jinak, než na lásku), rozhovory všech tří osobností hlavní hrdinky, anebo skvěle ztvárněná parodie na speed dating.

Představení vyhání stereotypní chování mužů a všechny možné vztahové lapálie až do extrémů, muži z toho všeho nevychází dobře, vypadá to, že pokud žena chce mít po boku muže, musí se smířit s tím, že jde o sexuchtivé, do sebe zahleděné stvoření. Všechny negativní vlastnosti mužů zhuštěné do hodiny a půl a na několik málo metrů čtverečních vyvolávají v člověku otázku, co z toho honu za láskou ženy vlastně mají, vždyť vztahy jsou náročné a po krátkých chvílích okouzlení vždy následuje bolest. Podle jedné z Julií jsou vztahy a rozchody „jako když si furt dokola strháváš ten samý strup“.

Jenže problém není jen na straně mužů. Floristka Julie zastupující zde všechny ženy neví, co od lásky, muže a vlastně ani vztahu chce. O partnerovi má až nereálné představy.
Mezi scény, při kterých diváci vybuchují smíchy, je „na sílu“ vtěsnán melancholický moment hádky, neporozumění a rozchodu, který narušuje celkově svižné tempo hry, vše nasvědčuje tomu, že přijde konec, ale k překvapení diváků se po této temné části na scénu vrací zpět humor a dynamika. Hra se překotí zpět a následuje sled opravdu povedených, extrémně vtipných scén. Například skeč, kde se herečky zúčastňují drsného výcvikového kempu pod dozorem tvrdého školitele, který je má naučit, jak si najít a udržet partnera, jak mu správně pochlebovat, jak omlouvat jeho prohřešky, jak ho hýčkat.

Herci ztvárnili role výborně, nejpřesvědčivěji působila milující, roztržitá Julie ztvárněná herečkou Eliškou Soukupovou, která si bez rozpaků lokla piva divačky v první řadě a k tomu si zapálila už několikátou cigaretu. Zvláštní pochvalu si zaslouží hudební doprovod, o který se postarali hudebníci s anonymní, pod maskou skrytou tváří. Punkový nádech celé hry podtrhl pokuřující, rozevlátý dýdžej v čele jeviště.
Představení by se dalo shrnout jako koncentrované milostné selhání všeho druhu, hra je živá, vtipná, šťavnatá, a pokud se člověk do divadla přišel primárně pobavit, dostal vše, oč žádal. Žádná skrytá hlubší myšlenka ke konci ze hry nevyvěrala a strhující závěr, který by v lidské hlavě zanechal brouka ponoukajícího k přemýšlení, se stejně jako Kokot, nakonec nedostavil.

 

Divadlo: Čekání na kokota

Hrají: Eliška Soukupová, Marta Sobotková, Kateřina Smržová
Hudba: Václav Strýček, Šimon Hrábek, Miroslav Beran, David Smrž
Scéna: Eliška Budíková
Režie: Kolektiv Maso Krůtí
Dramaturgie: Jana Fleglová a Anežka Berčíková
Foto: Michaela Škvrňáková
www.nod.roxy.cz

PŘEHLED RECENZE
Reřize/Dramaturgie
8
Zpracování
9
Výprava
10
Herecké výkony
10