Don Juan v Plzni není zrovna krasavec, ale s ženami to umí

- Reklama -

Když Molière v roce 1665 uvedl Dona Juana v Palais – Royal, byl z toho skandál. Hra musela být po patnácti reprízách stažena a znovu se objevila až v roce 1677, ovšem v cenzurované verzi. Ta přetrvala až do roku 1840. To však nezabránilo, aby se z Dona Juana stala vděčná postava pro Mozarta, Puškina nebo Camuse. A také Čičváka, který Dona Juana uvedl v Divadle J. K. Tyla v Plzni.

don-juan-1

Nenapravitelný sukničkář Don Juan přivádí k šílenství svého počestného sluhu Sganarela. Sloužit takovému pánovi je za trest. Rouhá se, v nic nevěří, ničeho se nebojí, Pánu Bohu se jen vysmívá a ještě nutí nebohého sluhu, aby zaklel. Sganarel s tím vším neustále polemizuje, diví se a nechápe, že takový tvor může bezstarostně žít. V roli Sganarela exceluje Jan Holík, který předčil i Martina Stránského v roli Juana. Prostý sluha je současně komickou postavou, která se snaží napravit svého pána. Samozřejmě neúspěšně.

don-juan-2

Don Juan není žádný švihák, většinu času vystupuje neupravený, v rozepnuté košili, z níž vykukuje nátělník, celkově s nemnoho líbivým zevnějškem. Jenže když promluví, jako by najednou začala znít rajská hudba. A ono to tak skoro opravdu je, neboť téměř každé Juanovo slovo doprovázejí dvě hráčky na fagot. Tak se vemluví do srdcí sváděných dívek i svých nepřátel – bratrů Dony Elvíry, kteří chtějí pomstít sestřinu zhrzenost. Tak poplete i Sganarela, který mu vyčítá jeho prostopášnost, ale Juan argumentuje tak, že mu to jeho sluha vlastně uvěří. Pokud bychom chtěli do této role sebevědomého šviháka, představila bych si v ní spíše Jana Maléře než Martina Stránského. Zde však funguje spíše Stránského podmanivý hlas a dokazuje tak, že na vzhledu až tak nezáleží, že správně vyřčená slova vám dostanou do postele jakoukoli dívku, i když vám leze podolek z kalhot.

don-juan-3

Martin Čičvák ve své inscenaci nevyužívá jen Molièra, ale i Mozartova Dona Giovanniho a dokonce i Shakespearova Richarda III. (monolog na téma Sváděl už někdy někdo takhle ženu?). Árii z Dona Giovanniho pak slyšíme z úst operní zpěvačky Radky Sehnoutkové, která se k ní uchylovala ve chvílích, kdy jí docházela slova pronášená k Juanovi. Mně se zdálo, že mu árií spílá. Kde se nedostávalo slušných slov, nastoupil Mozart. Vysokou italštinu opery doplňují Sganarelovy popěvky, kterými zve mrtvého komtura na večeři. Popěvky na melodie italských odrhovaček z 80. let (ano, Sará perché ti amo, Felicita, Mamma Maria a všechny další).

don-juan-5

Trochu zarážející byl pro mě konec představení. Jan Holík vystoupí ze své role a stane se hercem (tedy sám sebou), který podle předlohy Dantova pekla a pomocí jevištních vychytávek chce vytvořit správnou atmosféru pro pohlcení Dona Juana. Hřmění, otevřené propadlo, z něhož stoupá dým, červeně nasvícené jeviště a jako nejděsivější hudební podkres je zvoleno Trololo. Fantasmagorie, že i Don Juan si klepe na čelo. A v tuhle chvíli, kdyby Don Juan (v tu dobu již konečně vyfešákovaný) nadzvedl svůj třírohý klobouk na pozdrav, zvedl prostředník a odešel z jeviště užívat dál svůj život, by tahle nesmyslná činnost Jana Holíka dostala smysl. Jenže ono ne. On se s tím Holík sice patlá zbytečně a jeho připravené peklo je mu k ničemu, ale konečně ožívá socha komturova, těžce oddechuje, všichni ustrnou a opona padá. No toto!?

 

Divadlo: Don Juan

Režie: Martin Čičvák
Dramaturgie: Vladimír Čepek
Scéna: Tom Ciller
Kostýmy: Nina Stillmark
Hudba: Mário Buzzi
Hrají: Martin Stránský, Jan Holík, Radka Sehnoutková, Jan Maléř, Michal Štěrba, Pavel Pavlovský, Kamila Šmejkalová, Zuzana Ščerbová, Ondřej Rychlý, Zdeněk Mucha
www.djkt.eu

PŘEHLED RECENZE
Režie/Dramaturgie
7
Zpracování
6
Výprava
8
Herecké výkony
7