Stoleté výročí úmrtí Franze Kafky připomíná divadlo Kolowrat uvedením dramatizace románu Proces. Dýchá z něj groteska, spíše než existenciální thriller. A proč ne? Tvrzení, že Kafka je samá temnota a deprese, není zcela pravdivé. V skrytu totiž dokáže být nadmíru vtipný.

Třebaže je Josef K. hlavním hrdinou a jediným hlasem rozumu v Procesu, je otázkou, zda to stačí k tomu, aby si získal naše sympatie. Neudělá totiž nic, co by z něj učinilo postavu kladnou. Jedná pouze za sebe, stejně jako všichni ostatní. Oč je pak lepší než např. soudní hlídač, který mu sní snídani a zabere mu postel, nebo Josefův „na smrt nemocný“ advokát, který když chce, už je na nohou, než byste řekli „soud“? Ženy v Procesu jsou líčeny jako povětrné a vypočítavé, nicméně Josef K. sám skočí po každé, která se na něj usměje – smí od nich pak očekávat, že ho nepodrazí? Pakliže není postav, které by si zasloužily ve svém snažení uspět, divák se uzavírá za pomyslnou bariéru, zpoza níž sleduje, jak se to na jevišti požírá navzájem. Bez výčitek se může smát absurditě fikčního světa a sem tam přijmout ránu, pokud se v něčem najde. Režisér Vojtěch Nejedlý patrně pracuje právě s tímto paradigmatem.

Hrstka herců si rozděluje množství vedlejších postav. Nabízejí přitom zvlášť pozoruhodné interpretace některých z nich. Tak například zuboženost lidí, s nimiž je stejně jako s Josefem K. veden záhadný proces, hraničí s naprostým rozkladem osobnosti. Zmíněný advokát Josefa K. se v řeči neustále opakuje; je takovým člověkem na klíček, který přes kravatu natahuje vlastní vnitřní „pružinku“. Josefa K. zjednodušeně obklopuje společnost, jejíž chování je zčásti robotické (lidé od soudu), zčásti animální (obyčejní lidé) – lidskosti se ovšem vzdaluje. Nejenergičtěji hraje Marek Helma (advokát, soudce, mrskač ad.), který svým postavám propůjčuje vychytralou, démonickou tvář. S Josefem K. (Johnny Horák) si pohrává podle libosti. Horákův Josef je průbojný a nenechá si nic líbit jen tak. Zůstává nicméně po většinu času stejný, není na něm patrný žádný vývoj – až ke konci prochází změnou, když si konečně uvědomí, že je ztracen. Projev Ondřeje Kohoutka (hlídač, student, kněz ad.) není vždy uvěřitelný, jak po řečové, tak neverbální stránce. V rolích Kněze a souzeného Blocka se mu ovšem daří. Suverénní jsou pak Adriana Navrátilová (v alternaci s Karolínou Růžičkovou) a Martina Balážová, které vytvářejí vtipné, pitoreskní figurky a vždy zůstávají v roli, i když se náš pohled soustředí zrovna jinam.¨

V. Nejedlý využívá poloprázdný prostor, v němž se ztratíte stejně snadno jako v bludišti uliček, chodeb a zákoutí cizích bytů, jak je známe z Kafkova díla. Ostatně podkroví domu pánů z Kolowrat je pro Proces příhodným dějištěm. Vše se odehrává na čtvercovém koberci, kde se Josef K. probouzí z neklidných snů a kde je pak jeho život také ukončen. Jeho popravu zobrazuje Nejedlý pomocí působivé metafory – nechá popravčího rozbodat nožem Josefův polštář, čemuž K. odevzdaně přihlíží. Nudná práce v bance je zase vyjádřena jako rytmická choreografie, při níž létají papíry. Jistý problém nastává s obecnou organizací pohybu na scéně. Herci jsou na jevišti přítomni, i když právě nehrají. Nejedlý v tomto ohledu nepřináší zcela přehledné řešení – jednou jsou účinkující aktivními pozorovateli a čekají na svou chvíli, aby mohli znova zasáhnout do dění (jako v epickém divadle), jindy jen postávají, jako by nevěděli, co se sebou. Často také najednou změní roli, aniž bychom si to hned uvědomili. Odvádí to pozornost, spíše než podněcuje zájem. Stačilo by chytit se konkrétnějšího klíče.

Klaunský make-up většiny herců utvrzuje v dojmu, že jejich postavy jsou karikaturami, loutkami vedenými systémem, jemuž slouží. Tento sugestivní prvek vyčnívá z jinak popisné, účelné scénografie Lindy Holubové. Soubor si vystačí s uniformními obleky a šaty, kobercem, peřinou a množstvím světelných proměn. Hlavní úloha připadá hercům. Proti tomu nelze mnoho namítat. Žánr inscenace Holubové na druhou stranu rozhodně ponechává prostor k tomu, aby se na scéně vydováděla o něco více. Takto zůstává vcelku bez tváře.
DIVADLO: PROCES
Autor: Franz Kafka
Překlad: Pavel Eisner
Dramatizace: Jan Grossman
Režie a úprava: Vojtěch Nejedlý
Dramaturgie: Barbara Tůmová
Scéna a kostýmy: Linda Holubová
Hudba: Jan Neruda
Hrají: Johnny Horák, Ondřek Kohoutek, Marek Helma, Adriana Navrátilová / Karolína Růžičková, Martina Balážová
www.divadlo-kolowrat.cz