Ač komedie a vlastně poměrně veselá hra, diváci zůstávají po zhasnutí světel na jevišti pořádně rozechvělí. Slepá láska je totiž hra, která není současná jen tím, že ji napsal žijící autor, ale především tím, že příběh o rozhodování mezi loajalitou k člověku, kterého milujeme a etickým či správným chováním, může zažít každý z nás.

Menší pražská divadelní scéna U Valšů pokračuje v rozšiřování svého programu pro běžného diváka. V minulosti totiž většina představení začínala již ve čtyři hodiny odpoledne, byla totiž určena především seniorům. Nyní již pravidelně hraje i od 19 hodin, tak jako ostatní scény. Jeho provozovatel, sdružení Život 90, ovšem i tady dává své zaměření na starší generaci jasně znát. Prostor zde totiž dostávají často herecké legendy, se kterými se již větší scény – často nepříliš hezky – rozloučili. Přitom jejich umění není o nic menší a po boku mladších kolegů často předvádí své mistrovství a zkušenosti. Tak jako Carmen Mayerová v nejnovější hře Slepá láska.

Nepravděpodobné přátelství

Jak je v Divadle U Valšů téměř tradicí, i tentokráte se na scéně setkávají dvě herecké generace. Na jedné straně stojí již zmíněná Carmen Mayerová a vedle ní trojice mladých herců: Eliška Jansová, Petr Buchta a František Skopal. Za hrou Slepá láska hledejme německou dramaturgickou dvojici Philipp Moog a Frank Röth. Oba jsou v sousedním Německu známi především jako herci a dabéři, ale i jejich divadelní hry si již získaly značný respekt nejen u odborné kritiky, ale i u německých (a dalších) diváků. S jejich hrou Slepá láska se přitom U Valšů setkáváme v Česku vůbec poprvé, v překladu Michala Kotrouše a pod režijním vedením Jana Nováka.

Zdánlivě banální příběh neúspěšné herečky Sofie, jejího vypečeného přítele Marka a ještě vypečenějšího Markova kamaráda Jeffa, se začne rozvíjet ve chvíli, kdy se v novinách objeví zajímavý inzerát. Starší vdova hledá dívku, která jí bude předčítat, protože ona sama již ztratila zrak. Sofii dorazí další odmítnutí, a ona si začíná uvědomovat, že platit v New Yorku nájem, a mít ještě z čeho žít, není tak snadné, jak si původně myslela.

Byla sice nejlepší u závěrečných zkoušek, ale takových hereček je v obrovském New Yorku více než dost. A navíc Mark zrovna prohýřil poslední peníze, které měli, a ještě stihl Jeffovi rozbít auto. Především ten pak cítí v inzerátu příležitost, jak by se mohl dostat k nějakým penězům.

Přes svou nechuť se tak Sofie nakonec ocitá v obýváku Charlotty Bergmanové, staré, slepé ženy, která před nějakou dobou pochovala manžela. Asi rozdílnější dvojici lze těžko najít, a zejména Sofie rozhodně není z představy dní s touhle „starou bábou v tom jejím muzeu“ nadšená. Všimne si ale, že Charlotta má na stěně zajímavý obraz. Je podepsán Sofii nic neříkajícím jménem C. Monet.

Ovšem majitelka bytu dá najevo, že jde o známého autora. Ani Markovi jméno nic neříká, ale když jej začne hledat, nestačí se divit. Jakmile se o obraze dozví Jeff, v hlavě se mu začne rodit plán jak přijít k „pár stovkám“, vždyť nač je slepé ženě cenná malba?

Koncert pro Carmen Mayerovou

Jak to dopadne, si asi umí každý představit sám. Jenže vztah Sofie ke své zaměstnavatelce se začne postupně měnit. Najednou si uvědomuje, že jsou si mnohem blíže, než si kdy myslela. Dostává za úkol předčítat velmi osobní text – deník Charlottina milence a díky tomu postupně nachází ke starší ženě cestu. Stále musí hledět na prázdné místo po obraze a navíc začíná pochybovat o svých citech k Markovi. Přesně v těchto momentech ukazuje text Mooga a Rötha svou skutečnou sílu. Ač prošpikován řadou vtipných průpovídek a hlášek, které sál rozesmějí, diváci postupně zažívají mnohem silnější emoce.

Zdánlivá bezelstnost a bezmocnost staré ženy, drzost a arogance dvou mladíků a mezi nimi Sofie, která se jen těžko vyznává sama v sobě a ještě obtížněji zvládá zklamání z chování člověka, se kterým sdílí život. Aby toho nebylo málo, deník ukazuje, jak zvláštní podoby může láska mít.

Role Charlotty Bergmanové jako by byla napsána Carmen Mayerové na tělo. Už od prvního okamžiku, kdy se objeví na scéně, ztvárňuje slepou ženu velmi věrně, s neuvěřitelnou elegancí a nadhledem. Je to přesně ten okamžik, kdy si v kontrastu mezi ní a Eliškou Jansovou v roli Sofie uvědomíme, jak skuteční herci dozrávají jako víno. Jakkoli role Sofie dává Jansové mnohem více prostoru a možností, Mayerová v roli textově náročné, ale výrazově poměrně omezené scéně jednoznačně dominuje. Skoro se zdá, že Jansová, jakkoli i ona podává velmi dobrý výkon, se občas trochu zoufale snaží tento viditelný rozdíl překonat a z přemíry snahy trochu přehrává. Mayerové stačí drobné gesto, jednoduchá věta, aby divák okamžitě chápal.

Ale abychom byli spravedliví, také Jansové role Sofie sedí. Možná bude potřebovat po premiéře jedno dvě představení, aby se v roli opravdu našla. I tak si s ní poradila opravdu dobře, zejména ve scénách s Markem (Petr Buchta) a Jeffem (František Skopal) působí přirozeně a sebejistě. Z mužského pohledu je třeba podotknout, že jí to navíc opravdu sluší. Pravdou je, že oběma jejím spoluhráčům nedává hra příliš prostoru, a vlastně ani moc dialogů, přesto se zdá, že si také budou cestu ke svým rolích chvíli hledat. Hlavně Skopal jako Jeff působil trochu nepřirozeně, a chvílemi až toporně.

Solidní spád

Menší jeviště Divadla U Valšů svádí spíše k jednoduššímu pojetí scény. Toho se držel také Ivo Žídek, který zde naznačil dva byty – jeden Sofiin, který s ní sdílí Mark, a druhý pochopitelně Charlottin. Přechody mezi těmito místy zajišťují jen světla osvěcující vždy tu část scény, kde se děj odehrává. Je to velmi úsporné, ale vlastně nás to pomáhá držet v emoční lince dilematu mezi láskou k příteli a loajalitou k nově nalezené přítelkyni (či téměř kamarádce). Hra poměrně náročná na dialogy dostala pod vedením Jana Nováka opravdu příjemný spád, není příliš upovídaná, a naopak divákovi nechává více než dost prostoru k vlastním úvahám.

 

Divadlo: Slepá láska

Autoři: Philipp Moog, Frank Röth
Režie: Jan Novák
Překlad: Michal Kortouš
Scéna: Ivo Žídek
Kostýmy: Josef Jelínek
Hrají: Carmen Mayerová, Eliška Jansová/Kristýna Podzimková, Petr Buchta/Robert Hájek, František Skopal
www.zivot90.cz

PŘEHLED RECENZE
Režie/Dramaturgie
9
Zpracování
8
Výprava
7
Herecké výkony
9
David L. Bronštejn
Autor není stálým členem redakce.