Petr Stančík napsal komedii Starý dobrý Nový (Oldřich) přímo na objednávku brněnského Národního divadla, které ji představilo v premiéře 9. 12. 2022 v režii Natálie Deákové. Stančík uvádí do děje řadu skutečných postav a nechává je procházet zcela absurdními situacemi podle vlastní fantazie. Děj začíná v barrandovských ateliérech na konci 30. let, takže tu potkáváme řadu známých tváří tehdejšího stříbrného plátna.
Na place se činí Adina Mandlová (Zuzana Černá), Lída Baarová (Eliška Zbranková), Jaroslav Marvan (Tomáš David) i Oldřich Nový (Pavel Čeněk Vaculík). Jejich výkony sleduje přísný režisér Mac Frič (Viktor Kuzník). Točí se kriminálka. A to je východisko k zápletce, protože gentleman Oldřich Nový je pro roli padoucha jaksi málo razantní.
Sestava figur, kterou Stančík uvedl na scénu, má sympaticky široký záběr. Autor zde uplatňuje své znalosti i fantazii. Neváhá zapojit do děje říšského ministra propagandy Goebbelse (přítomnost Baarové si o to vyloženě říká), ačkoliv jinak je zřejmé, že děj se odehrává ještě před okupací. Uznání autorovi patří také za to, že povolal do služby i tak okrajovou postavu, jakou byl hochštapler Felix Achille de la Cámara (Martin Veselý). Tento v Praze žijící potomek španělského šlechtického rodu, nebo se za něj aspoň vydával, sice neměl tak významnou roli v rozbíjení republiky, jakou mu hra přisuzuje, ale jeho kolaborantské aktivity a nejasný konec v květnu 45 z něj činí osobu dostatečně barvitou a pitoreskní. Hlavně skrze jeho postavu se ve druhém dějství ujímá totální moci smysl pro nesmysl.
Čím uvolněnější příběh je, tím lépe se v něm očividně autor cítí. První dějství je ovšem svázáno nutností vybudovat aspoň nějakou zápletku. To bohužel nejde bez různých retardérů a děj místy poněkud vázne.
Postava Oldřicha Nového znamená pro hru paradoxně zátěž, protože nutně vyvolává jisté očekávání. Ne, že by Pavel Čeněk Vaculík nebyl dobrým hercem. Právě naopak. V takovém Kočáru do Vídně, který byl uvedený na téže scéně v minulé sezóně, byl výtečný. A nejen tam. S rolí Oldřicha Nového ale jako by se úplně nepotkal. Vaculík je spíš typem woodyallenovského geniálního zmatkaře než neodolatelného milovníka. Především je ale postava Oldřicha Nového napsaná tak, že příliš nesouzní s tím, jak jej má fixovaného filmové publikum. Divák si vlastně musí připomínat, že ten roztržitý popleta má být onen z plátna dobře známý „roztomilý člověk“. Nebo vlastně nemusí, ale potom je jeho jméno jen prázdnou slupkou a má potenciál vyvolávat nesplněná očekávání.
Šťastně pojal roli Goebbelse Roman Blumaier. Ztvárnil jej jako nebezpečného slizouna, který ale nepostrádá jakési osobní, až hypnotické kouzlo. Také Tomáši Davidovi jako Jaroslavu Marvanovi se podařilo vystihnout jeho sympatické strejcovství, které mu pomáhalo strávit leccos z toho, čemu se jako herec ve své době nemohl vyhnout.
Uvolněná fantazie a komediální nadsázka sluší příběhu nejvíc. Hra ovšem zadrhává někdy víc, než by bylo divákovi milo. Crazy komedie by přece jen měla mít důraznější tempo a rovněž vtipné situace by na sebe neměly dávat tak dlouho čekat. Parodie šikovně těží z módy starých dobrých časů, které se už ale viditelně sunou vstříc válečné zkáze. To dává dobrý materiál k vytváření absurdních spojení a situací. Jen by to chtělo svižnější chůzi na této procházce naší alternativní historií.
DIVADLO: STARÝ DOBRÝ NOVÝ (OLDŘICH)
Autor: Petr Stančík
Režie: Natália Deáková
Dramaturgie: Marie Špalová
Scéna: Jan Bažant
Kostýmy: Jana Smetanová
Hudba: Jakub Kudláč
Pohybová spolupráce: Pavol Seriš
Hudební nastudován: Petr Svozílek
Hrají: Pavel Čeněk Vaculík, Zuzana Černá, Eliška Zbranková, Tomáš David, Viktor Kuzník, Martin Veselý, Roman Blumaier, Tereza Groszmannová, Jana Štvrtecká, David Kaloč
www.ndbrno.cz
