Mušketýři v Hradci Králové odhalují tajemství Maurovy ruky

Divadelní génius David Drábek pro Klicperovo divadlo, jehož je uměleckým šéfem, zinscenoval Tři mušketýry. Nebyl by to však Drábek, aby je nepojal po svém. Po Figarově svatbě, Richardu III. a ROMeovi je to další předloha, na které nezůstala nit suchá. Na rozdíl od předchozích her se Drábek Dumasovým románem opravdu jen inspiroval a vytvořil vlastní příběh, který vyplňuje mezeru v časové posloupnosti – Dumas po Třech mušketýrech napsal mušketýry po dvaceti letech a pak ještě po deseti letech. Drábek tedy doplňuje řadu o mušketýry po deseti letech. A jaké to tedy bylo?

Mušketýři, věrně sloužící králi Ludvíku XIII. a jeho ženě Anně, královně Francie, se radují – mají nové poslání. Zlolajný kardinál se svým ďábelským poskokem kujou další pikle, až se z toho královně dělá mdlo. Velký zlý Maur je na cestě pro Ludvíkovu hlavu a tomu je to jedno. Zahradničí a peče palačinky. Rozkaz tedy přichází od královny a je jasný – zničit Maura. A mušketýři se proto vydávají na cestu, aby příkaz bez rozmyslu a váhání splnili. Ale co když nic není, jak se zdá? Kdo je žena se železnou maskou a jaké to je mít Habsburské příbuzné a Medicejskou tchýni?

Děj se neodehrává plynule, události jsou vyjevovány skrze jednotlivé „střihy“ posouvající se v čase (scéna – královna vydává rozkaz, další scéna – mušketýři bojují s Maurem, další scéna – kardinál hovoří s Rochefortem,…). Zápletka by mohla být zapeklitější, rozřešení Tajemství Maurovy ruky, jak je inscenace podtitulována, přišlo vcelku rychle. I tak ale příběh přináší nečekané zvraty.

Herecky neodolatelný byl především královský pár. Marie Poulová skvěle ztvárnila nanynkovskou královnu, která politice ani zbla nerozumí a ze všech pletich a obav o králův život ji tak akorát bolí hlava. Král se naopak bezstarostně věnuje své zahradě a jediné, co ho zajímá, je, zda všichni sdílí jeho názor, že ta nově dovezená plodina – brambory – je pěknej hnus. Před herci – mušketýry – je třeba smeknout za odvedené šermířské souboje. Choreografie potyček je jistě náročná a navíc, vzhledem ke zbraním, musí být precizně odvedená.

A nyní přichází trio, které z představení, spolu se šermem, tvoří spektakulární podívanou, v níž děj vlastně ani není až tak důležitý. Scénografie Martina Chocholouška nás zavede do královské zahrady, prorostlé břečťanem a révou, nad níž bdí oko Boží. Kostýmy Simony Rybákové opět dokládají, že tato dáma je přebornicí ve svém oboru. Mušketýři byli ve svém ohozu elegantní fešáci a šat královny Anny – čistá krása, na niž škoda slov. Vše dokresluje hudba Darka Krále – akční melodie založená na smyčcích, v níž jako mantra zaznívá Je suis mousquetaire.