Do zdolání druhé nejvyšší hory světa chybělo Kláře Kolouchové asi 400 výškových metrů. Přesto se musela otočit a z 8 300 metrů nad mořem sestoupat do základního tábora. Zdálo se, že ani třetí pokus o dosažení vrcholu K2 nevyjde. Další a další výpravy postupně balí a základní tábor opouští. I sama Kolouchová už je rozhodnuta odjet. Ale pak se najednou otevře prostor pro ještě jeden pokus. A tak se spolu s ní můžeme v dokumentu K2 vlastní cestou podívat na vrchol hory, která je považována za vůbec nejtěžší osmitisícovku.

V horolezeckém světě je výjimka. „Většina těch, kteří dělají to, co Klára, je sama,“ komentuje situaci Kolouchové manžel Martin. Horolezkyně Klára Kolouchová je totiž v tomhle světě výjimkou. Nejen proto, že je to svět hlavně mužský, a ona je žena. Navíc má partnera a co víc, dvě malé děti. Přičemž starší dcera Emma je již dost velká na to, aby se ptala své maminky, proč ji tak často a na tak dlouho opouští, a proč ji vystavuje strachu, že se jednou už nevrátí. I proto je dokument K2 vlastní cestou, mapující snahu Kláry Kolouchové konečně pokořit výzvu jménem K2, tak plný emocí. Někdy až moc.

Nahoru a zase dolů

Kolouchová byla první Češkou, která stanula na vrcholu nejvyšší hory světa, Mount Everestu. Má na svém kontě i nejvyšší horu Severní a Jižní Ameriky, stejně jako nejvyšší vrchol Evropy. To je mimochodem 5 642 metrů vysoký Elbrus ležící v evropské části Ruska. O zdolání druhé nejvyšší hory světa – K2 s výškou 8 611 metrů – se pokoušela celkem dvakrát, neúspěšně. Ale právě jejím druhým neúspěchem začala cesta k úspěchu. Byť to po příletu do Prahy tak rozhodně nevypadalo. Rozčarování z neúspěchu, ale i postupné uvědomování si, jak moc se její vášeň dotýká těch, které miluje. Přesto v ní postupně dozrává přesvědčení, že se s K2 musí utkat znovu. „Pokud by to tentokrát nevyšlo, už bych se nevrátila. „Věděla bych, že jsem pro úspěch udělala vše, co bylo v mých silách,“ přiznává s tím, že první pokus byl naivní, netušila tehdy, co ji čeká. Když se začne připravovat na třetí pokus, možná si poprvé uvědomuje, proč žije většina jejích horolezeckých kolegů sama. Nejde jen o časté odsudky jiných žen, které jen těžko chápou, jak může matka opustit své děti. S nepřízní okolí je zvyklá se vyrovnávat. Mnohem obtížnější je vysvětlit malému Cyrilovi, že bude tak dlouho bez maminky. Vyrovnat se s obavami, které o ni má dcera Emma, ale také rodiče i manžel. A Klára nemá k slzám daleko, takže si na plátně zapláče poměrně často.

Záběry, které vyráží dech

Základní mantrou české dokumentaristiky je nuda. Divák se nesmí bavit. I v dokumentu K2 vlastní cestou se režisérka Jana Počtová snaží co nejvíce dostát této povinnosti. A tak vlny emocí rychle vyrovnává poměrně dlouhými, statickými rozhovory. Naštěstí samotný příběh je proti a celou její snahu nakonec zhatí. Přibližně dvě třetiny dokumentu jsou záznamem samotného výstupu. A při něm se samotný život postaral o tak dramatickou stavbu, že ji ani český dokumentarista nedokáže rozbít. Poláčková asi kolegy pochválena nebude, ale K2 vlastní cestou se přibližuje zahraničním dokumentům, které vás umí dokonale pohltit. Protože dokument může být skvělý, i když není nudný. Omlouváme se všem teoretikům na filmových školách, ale příběh Kláry Kolouchové je toho jasným důkazem. Její třetí výstup totiž měl všechno, co může pokus zdolat horu mít. Hodně naděje na začátku, kdy se jí poměrně rychle podaří vystoupat až do čtvrtého výškového tábora, až do 8 300 metrů. Beznaděj, když počasí nejenže nedovolí pokusit se vystoupat ten chybějící „kousek“, ale všechny donutí k urychlenému sestupu do základního tábora. Rezignaci a frustraci, kdy se zdá, že další pokud už nepřijde a nemá smysl hrát s osudem ruskou ruletu. A nakonec euforii, když konečně stane na vrcholu K2. 

K tomu všemu si přidejte záběry z kamery, kterou má Kolouchová s sebou. Není to nic vyumělkovaného, jako třeba v dokumentu Everest Stephena Judsona, který na nejvyšší horu světa vystoupal se speciální kamerou pro IMAX. Tady vidíme Himaláje v syrové podobě.

Sklony Kláry Kolouchové ventilovat své emoce pomocí slz působí občas trochu podivně. Pláče z radosti, pláče ze vzteku, pláče ze strachu, pláče z beznaděje. Pláče, protože slyší svou dceru, ale také proto, že se jí s rodinou nepodaří spojit. Rozbrečí se, když nemůže dál a musí se vrátit, stejně jako když je stanoven čas finálního pokusu o výstup na vrchol. Možná je za tím snaha režisérky Kolouchovou divákům přiblížit, jenže je toho trochu moc. Zejména, když si uvědomíme, že tahle žena opravdu žádný „uplakánek“ být nemůže. Nejen, že dokázala věci, které nikdo před ní – K2 pokořila jako teprve dvacátá žena světa – ale má i úspěšnou kariéru v byznysu, a dvě děti. Tohle opravdu vyžaduje osobnost z ocele. Jenže pár záběrů na vrcholky himalájských velikánů, a klidně to všechno tvůrcům odpustíte.

Dokument: K2 vlastní cestou

Režie: Jana Počtová
Scénář: Jana Počtová, Klára Kolouchová
Účinkují: Klára Kolouchová, Martin Kolouch, Cyril Kolouch, Emma Kolouchová, Denisa Poláčková, Nirmal Purja, Ngima
www.bontonfilm.cz

PŘEHLED RECENZE
Příběh
10
Informační hodnota
9
Vizuální zpracování
9
Hudba
8