Dokument Katedrála (2022). O tom bláznovi s katedrálou

12. 5. 2023

323

Nápad nechat po sobě na světě něco velkého má asi mnoho lidí. Ovšem nápad postavit katedrálu, to už je opravdu výjimka. Snad jen Antoni Gaudí vymyslel podobnou šílenost. Jenže ten ji – na rozdíl od Justa Gallegy Martineze – nestaví vlastníma rukama. I když je stavba katedrály, o které je stejnojmenný dokument slovenského režiséra Denise Dobrovody, ve vesničce Mejorada del Campo mnohem menší než barcelonská Sagrada Família, v jistém smyslu je impozantnější. A také vlastně výrazně děsivější a šílenější.

Kolikrát v popisech historických událostí čteme, že ten který král, vévoda nebo statkář postavil kostel nebo dokonce baziliku jako poděkování Bohu za nějakou věc. Nebo jako pokání za jinou. Ovšem postup je v těchto případech obvykle standardní, král najme zkušeného architekta, ten nakreslí plány, najme stavebníky a pak na celý proces dohlíží. Obvykle i přes množství peněz a promyšlený plán trvá taková věc desítky let nebo i staletí. Třeba takový Chrám svatého Víta v Praze není dokončený dodnes, a vlastně Sagrada Família taky ne. Takhle se to dělá docela běžně, a je to postup ověřený staletími. Ovšem bývalý španělský trapistický mnich Justo Gallego Martínez je člověk tak trochu osobitý. Nebo možná naprosto šílený.

Pocta Bohu, nebo nebezpečná šílenost

I když vlastně přesněji řečeno, on ve skutečnosti Martínez nikdy mnichem nebyl. Právě to možná stojí za jeho nápadem postavit ve vesnici Mejorada del Campo na předměstí Mardridu katedrálu. Když totiž v jednom z trapistických klášterů absolvoval noviciát, muselo jej zbylé společenství mnichů přijmout mezi sebe. Jak je zvykem, hlasovalo se o tom. Přitom některé rysy Martínezovy povahy jsou mírně řečeno těžko snesitelné. Představa, že s takovým člověkem trávíte dlouhé dny a roky uzavřen za zdmi kláštera, se zřejmě větší (respektive naprosté) většině osazenstva nezamlouvala. Takže, i když byl pracovitější než ostatní a zcela oddaný Bohu, nakonec nejenže se Martínez mnichem nestal, ale dokonce musel okamžitě opustit zdi kláštera.

„Myslím, že to nepřijal právě dobře,“ říká jeho tehdejší představený v dokumentu Katedrála. A skutečně, hořkost je z chování dona Justa, jak ho nazývají přátelé, více než patrná. Je přesvědčen, že důvodem, proč musel odejít, bylo jeho onemocnění tuberkulózou. Ta byla v šedesátých letech ještě nebezpečnou, ale už léčitelnou nemocí. Navíc před svým odchodem z kláštera byl už vyléčen. Ale možná to pro něj bylo snazší než si připustit skutečné důvody. Ať tak, nebo tak, údajně musel ve tři ráno vyrazit na nádraží. Neměl kam jít, a tak zamířil do vesničky Mejorada del Campo, kde vlastnil nějaké pozemky po rodičích. Psal se rok 1961 a on se rozhodl, že na těchto pozemcích postaví katedrálu. Kdo by se staral o stavební povolení, architektonické plány nebo snad zkušenosti se stavbou? Justo Gallego Martínez rozhodně ne. Naopak, použije pro stavbu vše, co se mu namane. Včetně starých tenisových míčků.

Obrazy ze života šílence

Debutující slovenský režisér Denis Dobrovoda se pokusil udělat portrét jednoho velmi excentrického člověka a také jeho nápadu. Nápadu, kterému mu s obdivuhodnou dávkou odhodlání, píle a vnitřní síly obětoval přes šedesát let svého života. Není nejmenších pochyb o tom, že Martínez je nekonečně sebestředný, arogantní, nedůtklivý a chybí mu byť jen náznak pokory. Sám to omlouvá svou oddaností Bohu a snaze o vyplnění jeho vůle. Těžko říct, jestli jsou tyhle jeho vlastnosti právě tím důvodem, proč dokázal to, co dokázal. Protože bez jakýchkoli znalostí a téměř sám skutečně za šedesát let postavil alespoň základ katedrály. Z tohoto důvodu se možná člověku zatají dech. Současně ale v malé vesnici stojí obrovská stavba bez stavebního povolení, která vznikla z dost pochybných až druhořadých materiálů a je postavená člověkem nemajícím ani nejmenší ponětí o statice, správných stavebních postupech ani ničem souvisejícím. Stavba, kterou prochází stovky lidí denně. Je to až tak obdivuhodné.

Dokument Katedrála je vlastně takovou zvláštní koláží, která snad ani nemá ambice na tyhle otázky odpovědět. Dobrovoda využil starších archivních záběrů z devadesátých let a přidal k nim své vlastní nové, s Martínezem mluvil v posledních měsících před jeho smrtí (zemřel 28. listopadu 2021). Současně dal ale prostor i celé řadě lidí z jeho okolí, od bývalého představeného z kláštera, přes některé lidi z vesnice, až po ředitele španělské pobočky UNESCO, která uvažovala o tom, že by nad stavbou převzala patronát. To vše dohromady je trochu zvláštní slepenec, který ale až na dřeň odkrývá místy až maniakální rysy povahy jednoho už velmi starého muže. V každém případě, v dokumentu Katedrála si každý může najít to své. Byť aspoň náznak scénáře by mu rozhodně neuškodil.