Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

„Nejdřív tvoříme příběh svého života a pak bráníme tomu, aby se rozplynul ve tmě.“ Australský hudebník přichází na plátna kin zlehka a ve vlastním podmanivém rytmu (stejně jako bouře do města Brighton). Ve dvouhodinové lyrické ódě se ocitáme v hlavě hudebníka, který ztvárňuje sebe sama v dokumentu fungujícím jako hraný film.

Nicka Cavea nemusíme představovat – lidé ho buď milují, nebo ho alespoň znají. Pokud by se našel někdo, kdo o něm neví vůbec nic, zde je několik základních faktů: narodil se roku 1957 v Austrálii a je hudební a filmový skladatel, zpěvák, herec, spisovatel a scénárista. Jeho hudební styl by se dal nejlépe charakterizovat jako alternativní baladický rock a post-punk.

To, že film 20 000 dní na Zemi režírovali Ian Forsyth a Jane Pollard, není náhoda, s Cavem spolupracují již od roku 2008 a podílí se na vizualizacích jeho videoklipů. Z pozvání do jeho studia k příležitosti nahrávání zatím posledního alba Push The Sky Away, kde Cave začal polemizovat o svých 20 000 dnech, které prožil na Zemi, vznikl osobitý dokument – já bych ho nazvala vysoce stylizovaným dokumentem.

Cave prorůstá celým filmem, jelikož je aktérem každého rozhovoru. Nevidíme tedy nikdy mluvit někoho o něm, vždy hovoří Cave s někým, ať už o sobě, či jiných věcech. To zdánlivě narušuje dojem objektivity, zároveň ale přesně vystihuje jeho narcismus, který sám přiznává: „Mohu kontrolovat počasí pomocí svých nálad, jenže neumím kontrolovat své nálady.“ Hovoří o svých názorech, pohledech na svět a život. Především ale o své tvorbě. Divák neví, zda jsou scény spontánní, nebo hrané, některé momenty jiskří prvky magického realismu. Tvůrci tedy přiznávají, že jsou části filmu bezpochyby inscenované.
Ráno Cave opouští dům a nasedá do auta – pustí rádio a v něm hraje jedna z písniček Kylie Minogue. Rádio vypíná a jede potichu pryč. Divákovi dává najevo, že opovrhuje tvorbou někoho, s kým dřív spolupracoval. Kylie v jiné části filmu sedí na zadní sedačce jeho auta a baví se s Nickem o tom, jak vlastně vznikl nápad natočit s ní píseň Where the Wild Roses Grow (držel se na prvních příčkách hitparád).

Mohu kontrolovat počasí pomocí svých nálad, jenže neumím kontrolovat své nálady.

Minogue přiznává, že si musela přečíst jeho biografii, jelikož o něm nevěděla vůbec nic. Cave na to reaguje tím, že posluchači, kteří byli fanoušky Minogue, by si s jeho kapelou The Bad Seeds asi nevěděli moc rady. Mimo jiné ze scény divák cítí i to, že mezi ním a zpěvačkou pravděpodobně proběhlo i něco víc, než pouze hudební spolupráce.
Příběh je protkaný důvěrným přátelstvím s kytaristou z kapely The Bad Seeds, Warrenem Ellisem. Jeden z rozsáhlejších dialogů Cave vede v pracovně s psychologem, když rozebírají jeho psyché. Dokument pracuje i s nahrávkami a fotografiemi z Caveovy minulosti, kterou zpěvák zkoumá a glosuje v jeho osobním archivu. Vzpomíná na „blackouty“ své paměti z dob jeho drogové závislosti. „80. léta si moc nepamatuju.“ Tehdy hrál s kapelami Birthaday Party a The Boys Next Door.
Film kromě rozhovorů zobrazuje proces vzniku písně Push the Sky Away – od jamování se spoluhráči přes nahrávání studiové verze až po obří koncert s celým orchestrem a dětským sborem.

Snímek působí odlehčeně, občas vás přiměje k úsměvu a má potenciál zaujmout i diváky, kteří se neřadí mezi Caveovy příznivce. Jeho sebestřednost totiž překvapivě není na obtíž. Na druhou stranu bych ocenila, kdyby ve filmu byl prostor i pro jiné osoby z jeho okolí, které by nechal hovořit bez toho, aniž by se jejich rozhovorů přímo účastnil. Snímek zobrazuje zásadní životní události a významné osoby v Caveově životě většinou formou koláže, které divákovi v rychlém sledu blikají před očima.

Pokud vás zaujala myšlenka spočítat si, kolik jste od narození na Zemi dní, doporučuji aplikaci, která to za vás udělá: peterrussell.com/age.php

Divák neví, co je opravdové a co je hr