Dokument Planeta Česko: Divočina na dosah ruky

Vyrazit si na safari a na vlastní oči si prohlédnout velkou africkou pětku v jejím domácím prostředí není dnes nijak složité. Chcete se potápět se žraloky? Žádný problém. Je to pár hodin letu. Exotika je dnes dostupná téměř pro každého, milovníci zvířat se ale občas zapomínají podívat kolem sebe, aspoň cestou na letiště. Nový dokumentární film Planeta Česko to může možná trochu změnit.

Tak schválně, koho z vás by napadlo, že plachého sysla polního můžeme potkat třeba na procházce se psem na okraji panelového sídliště? Nebo že na vzácnou užovku podplamatou lze narazit při toulání po břehu Vltavy, téměř v srdci našeho hlavního města? Kamenitou stráň v areálu pražské ZOO často míjíme zcela bez povšimnutí.

Přitom kolem je tolik zajímavých a zvláštních zvířat. Právě soustředěnější pohled sem by nám možná ukázal to, oč se snaží dokumentarista Marián Polák svým celovečerním snímkem Planeta Česko. Že totiž divočina začíná jen pár metrů za naším prahem, a pokud se budeme dívat, česká příroda má pro nás nachystány fascinující poklady. Možná pak na lvy, antilopy nebo žirafy dokonce na chvíli zapomeneme.

S velkým citem pro přírodu

Porovnání české (či středoevropské) populárně naučné produkce s tou britskou, za kterou stojí především BBC a Channel 4, bývá někdy trochu smutné. Pokud se občas podíváte třeba na pořady televizních stanic jako TV Paprika, Spektrum a dalších, asi není třeba nic dodávat.

Takže sebevědomé tvrzení distributorů, že Planeta Česko je naší odpovědí na BBC Earth, vzbuzuje spíše skepsi, rozpaky a očekávání pořádné dávky nudy. Jenže pokud patříte k milovníkům přírody, těch osmdesát minut v kině si skutečně budete užívat plnými doušky.

Namluvení doprovodného komentáře se ujal Matěj Hádek. Ke kvalitám sira Davida Fredericka Attenborougha má ale přece jen poměrně daleko. Jeho komentář působí chvílemi trochu jednotvárně, občas v přímém kontrastu s děním na plátně, na druhou stranu ale nepůsobí nijak rušivě a všechny potřebné informace se k divákovi dostanou. Co ale posunuje Planetu Česko nad většinu přírodovědných dokumentů z místní produkce, je cit pro záběr a především viditelná láska k přírodě vyzařující z režiséra, scénáristy i kameramana v jedné osobě Mariána Poláka.

Ten sám v úvodu přiznává, že první pokus o takovýto dokument udělal již před lety při svých studiích, teď se tedy k tématu české přírody vrací. Nutno přiznat, že v poměrně velkém stylu. Nejde totiž o nezáživný školometský dokument, kterým jen sděluje více či méně známé informace o zvířatech žijících kolem nás. V Planetě Česko se daří Polákovi rozehrávat množství malých příběhů, drobných dramat.

Ať jde o užovky využívající vysychajícího koryta řeky pod brněnskou přehradou ke snadnému lovu, nebo třeba kolonie vlaštovek hnízdících v nádražní budově v
Praze-Suchdole, které se po nějakém čase vždy znovu a znovu naučí nalétávat na fotobuňku u automatických dveří tak, aby se bez problémů dostaly za mláďaty s potravou.

A samozřejmě nelze přehlédnout téměř akční záběry lovícího ledňáčka, který je tak trochu povinnou součástí každého přírodovědného filmu. Je totiž krásně barevný a dbá hodně na efekt. No, zkuste si představit třeba podvodní záběry bez klauna očkatého. Takže ledňáček je prostě nezbytný. Tvůrci ale nezůstávají jen u něj. V dokumentu se objeví více než 40 druhů u nás žijících zvířat.

Co dokáže makro?

Zvířata africké savany dokáží být samozřejmě mnohem majestátnější než již zmíněný ledňáček. Ale v tomto směru si Polák vypomáhá technikou. Třeba takový listonoh letní, pokud se za ním ponoříte do kaluže a natočíte ho zblízka, vypadá opravdu téměř strašidelně.

Stejně tak jako vzácný tesařík alpský, kterého štáb objevil hned na dvou lokalitách, přestože se tradovalo, že jeho populace přežívá už jen na jediném místě v Česku. Když tohoto zajímavého modrého brouka sledujete ve velkém detailu, určitě trochu zatajíte dech. Někteří se možná i otřesou, když se rozletí proti plátnu, protože představa, že by jim něco podobného přistálo třeba na rameni, určitě není nijak lákavá.

Filmařský tým kombinuje záběry přibližně z patnácti různých kamer a fotoaparátů. Film je přitom točen přímo do 4K rozlišení, úplně si říká o velké plátno. Pokud si ho za čas budeme moci pustit na 4K televizi, asi to bude také pěkný zážitek. Ale kino zůstává v tomto případě rozhodně kinem. I když si přiznejme, že vydržet celou dobu chce opravdu diváka, kterého příroda velmi fascinuje a něco k ní cítí.

A to přesto, že na poměry českého dokumentárního filmu má tenhle snímek solidní gradaci i spád. Polák si totiž vhodně pomáhá i různými detailními záběry. Takže takovému kulíšku nejmenšímu, malé sově, kterou v přírodě jen těžko sami zahlédnete, můžete pohlédnout pěkně z blízka do očí, když vylétá z hnízda v dutině stromů. Přes všechny výhrady, které bychom ke snímku mohli mít, je z něj zkrátka více než zřejmé, že jej natáčel někdo, kdo má ke všemu, co se odehrává před objektivem, osobní a vřelý vztah.