Avengers: Endgame je zklamáním. Ačkoliv nabízí několik silných scén, jako celek je uspěchané, nebere samo sebe dost vážně a nedokáže dostát velmi vysokým očekáváním, která oprávněně přineslo Infinity War, jeho první část.

Zní to neuvěřitelně, ale i přes tři hodiny dlouhou stopáž je Endgame moc krátké. Téměř všechny jeho problémy vycházejí právě z tohoto základního nedostatku – ve třech hodinách prostě není možné plně vykreslit všechno, co by za vykreslení ve světě po Thanosově vítězství stálo.

Nejvíce se to projevuje u atmosféry celého snímku. Z pochopitelných důvodů je temnější, než tomu bylo u naprosté většiny předcházejících marvelovek. Hrdinové jsou po prohře zlomení a neschopní se vypořádat se svými osobními ztrátami i s celkovým selháním ve snaze zachránit vesmír od naplnění Thanosovy vize.

Bohužel se jim ale nedostává dostatek prostoru projevit svůj žal. Je to nešťastné, protože takto drtivá porážka spojená se smrtí blízkých by jim měla umožnit obrovský charakterový rozvoj, ať už k lepšímu či horšímu.

Místo toho, aby Endgame pečlivě zkoumalo, jak na hrdiny tento úděl dopadá a jak je láme, dostane se nám jen několika poměrně krátkých záblesků u pár postav. Dostatečných na to, aby film fungoval a udržel si jisté emoční naladění, ale ne dost, aby byl skutečně zajímavý.

Toto zplošťování se navíc velmi negativně odráží u Thanose, který byl v Infinity War vykreslen jako sice záporná postava, ale zároveň jako někdo, kdo přináší obrovskou osobní oběť v zájmu vyššího dobra (nebo minimálně něčeho, co za vyšší dobro považoval). V Endgame se vrací do pozice klasického záporáka, což k němu nesedí a ubližuje mu to.

Film dále kazí příliš velké množství nedospělého humoru a neschopnost Endgame brát sama sebe vážně. Divák samozřejmě musí počítat s tím, že marvelovky prostě sázejí na jistou odlehčenost, ale všeho by mělo být s mírou. U některých filmů, například Strážců galaxie, funguje přemíra humoru dobře, protože jde v podstatě o komedii s prvky dramatu.

U Endgame ovšem tento přístup značně skřípe, protože snímek se sám snaží být temný a emočně intenzivní, ale prakticky každou silnou scénu nějak zbytečně shazuje. Zkuste si představit, jak by asi vypadal Temný rytíř, kdyby byl protkaný obrovským množstvím nuceného situačního humoru.

Nedostatek času se nepromítá jen v emoční rovině. Celé Endgame by bylo v podstatě možné rozdělit na tři části: na expozici dopadů konce Infinity War, na řešení vyvstalé situace a na závěrečnou konfrontaci. Každému z těchto oddílů připadá zhruba hodina času, což jednoduše nestačí, protože by všechny bohatě vydaly na samostatný film.

Ve finále kvůli tomu plán hrdinů proběhne velmi rychle a nemá čas se pořádně a dostatečně zajímavě zkomplikovat. Opět jde o plýtvání potenciálem, protože vzhledem k jeho povaze by se pro hrdiny nepříjemných problémů mohla objevit celá řada.

Mohl bych zde také velmi dlouze hovořit o tom, proč plán jako takový nedává vůbec smysl, ale bohužel by se to neobešlo bez prozrazení důležitých bodů děje, a navíc si myslím, že po dvaceti filmech je již většina diváků Marvelu plně smířená s jistými logickými lapsy, které se v jeho snímcích opakovaně objevují.

Chyba vlastně ani tak není v Endgame jako takovém. To vzhledem k omezenému prostoru scenáristicky velmi složité situace poměrně důstojně uzavírá marvelovské univerzum, ač po něm zůstane jistá hořká pachuť na jazyku.

V ideálním světě by nebylo Endgame druhou polovinou Infinity War, přišlo by až dva či tři roky po něm. Mezitím by bylo natočeno několik samostatných snímků, které by dávaly větší prostor jednotlivým postavám, jimž Endgame prostě pro jejich celkové množství nemohlo téměř žádný poskytnout. Tyto filmy by rovněž umožnily plynulejší a přirozenější rozvinutí děje, uvěřitelnější emocionalitu a plnější vykreslení a prozkoumání postapokalyptické Země a zbytku vesmíru.

Klidně by se mohly rozvinout do více směrů, některé úplně temné, jiné s více komickými prvky, aby se nabažil opravdu každý divák. Endgame by pak přišla jako úplný závěr celého MCU, jako vyvrcholení plánu hrdinů a poslední bitva proti největšímu a nejmocnějšímu nepříteli Avengers.

Bohužel nežijeme v ideálním světě. Kontrakty herců končí, scenáristická vize není dostatečně velká a raději než na příběhovou hloubku vsázíme na levný humor. A tak už navždy bude Endgame sice přijatelným, ale v konečném důsledku jen průměrným zakončením nejmasivnější filmové série v historii lidstva.
A to je škoda.

 

Film: Avengers: Endgame

Superhero/dobrodružný/akční/sci-fi/fantasy/postapokalyptický
Marvel Studios, USA, 2019
Režie: Anthony & Joe Russo
Produkce: Kevin Feige
Scénář: Christopher Markus, Stephen McFeely
Kamera: Trent Opaloch
Střih: Jeffrey Ford, Matthew Schmidt
Hudba: Alan Silvestri
Scénografie: Charles Wood
Kostýmy: Judianna Makowski
Hrají: Robert Downey Jr., Chris Hemsworth, Mark Ruffalo, Chris Evans, Scarlett Johanson, Don Cheadle, Benedict Cumberbatch, Tom Holland, Chadwick Boseman, Zoe Saldana, Karen Gillan, Tom Hiddleston, Paul Bettany, Elizabeth Olsen, Anthony Mackie, Sebastian Stan, Idris Elba, Danai Gurira a další
Předloha: Steve Lee, Jack Kirby
www.falcon.cz

PŘEHLED RECENZE
Příběh
7
Herecké výkony
6
Vizuální zpracování
8
Hudba
8