Film Axolotl Overkill: Když jste teenager a nevíte, co s životem (a filmem)

Dospívání je životu nebezpečné a přežít ho dá někdy pořádnou práci. Hlavně, když si s touhle výzvou musíte poradit bez matky, která zemřela, i otce, který se k výchově svých dcer chová minimálně chladně. S touhle situací se vyrovná jen málokdo. A šestnáctiletá Mifti se snaží dělat, co umí, aby to nějak zvládla. Jenže většinou se jen tak potácí životem, bohužel i filmem.

Festivalové filmy vyžadují velmi specifického diváka. To neznamená, že by musel být nutně chytřejší nebo vzdělanější, jen prostě jiný. Protože snímky bodující na filmových festivalech mají svůj vlastní styl vyprávění příběhu i jeho stavby.

Takže na něj prostě musíte být naladěni, protože jinak byste asi na plátno v kině jen nechápavě zírali. Akce Vary ve vašem kině dává jedinečnou možnost si tenhle pocit vyzkoušet, několik vybraných filmů z karlovarského festivalu se totiž objeví v běžné distribuci. Takže máte šanci vyrazit na festivalový film, aniž byste museli na festival.

Mládí vpřed

S filmem Axolotl Overkill bodovala mladá německá režisérka Helene Hegemannová. Svůj román Axolotl Roadkill začala psát už ve 13 letech a vydala ho v roce 2010. Jak název napovídá, právě tuhle svoji literární prvotinu se rozhodla proměnit i ve svůj první celovečerní film. Ten je příběhem šestnáctileté berlínské dívky Mifti, která proplouvá nástrahami dospívání. Jenže žije jen se starší sestrou a bratrem, protože matka je mrtvá a otec žije s mladou přítelkyní, která není o mnoho starší než dcery. Když k tradiční vzpouře proti dospělým, která patří k dospívání, přidáme ještě velkou volnost a chybějící autoritu (i objetí), dostaneme celkem výbušný koktejl.

A přesně takový život Mifti je. Zoufale se zamiluje do starší Alice, kterou ve filmu hraje španělská herečka s africkými kořeny Arly Joverová. Možná si na ní vzpomenete z Mužů, kteří nenávidí ženy. Pokud jste právě teď zbystřili v tušení lesbických scén vibrujících erotickým nadšením, budete zklamáni. I když se Mifti sexu zrovna nebrání, je Axolotl Overkill především čistokrevným intelektuálským filmem, takže žádné erotické scény nečekejte. Ale divák nemrava se může aspoň těšit na pár záběrů na nahá (a dobře vypadající) ženská ňadra. Nejen Arly Joverové, ale také Jasny Fritzi Bauerové, která ztvárňuje hlavní roli. Ale upřímně řečeno, je to jedna z mála věcí, které jsou ve filmu zajímavé.

Problémy běžného teenagera

Jinak totiž film plyne vlastně docela poklidným tempem, které příliš nezrychlí ani občasná zmatečnost děje. Pokud je vaším koníčkem hledat ve filmech náznaky emocí, zamýšlet se nad každým pohybem nebo pohledem hlavního hrdiny, pak jste typickým filmovým divákem. A zřejmě budete z Axolotl Overkill nadšeni, poskytne vám k tomu totiž více než dostatek příležitostí. Jinak ale nutno uznat, že ačkoli Mifti prožívá některé situace hodně na hraně, ve skutečnosti se její problémy vlastně nijak zásadně neliší od toho, co prožívá každý průměrný teenager.

Divoké večírky nejsou pro dnešní mládež ničím úplně nezvyklým, stejně tak i alkohol a více méně pravidelné experimenty s drogami. Dobře, uznejme, že u nás většina mladých dává přednost marihuaně před kokainem, který si užívá Mifti. A nevázaný sex? O tom snad ani není třeba dále mluvit, dokonce ani experimenty s homosexuálními vztahy nejsou ničím šokujícím. Přiznejme si, že v tomhle nepřišla Helene Hegemannová s ničím úplně novým a šokujícím. Možná před dvaceti či třiceti lety by publikum šokovala, ale dnes?

Nutno přiznat, že příběh je hodně syrový a do světa teenagerů dává nahlédnout poměrně z blízka. Podobně jako Mifti, ani mnoho dalších dnešních teenagerů netouží dospět, a docela rádi by zůstali, právě jako axolotl, obojživelník pocházející z Mexika, který celý po celý život zůstává v larválním stadiu a nemění se v dospělce. A podobně jako Mifti, i mnoho dalších dnešních teenagerů poměrně hodně riskuje, že se stejně dospělosti nedožije. Tak jako Miftin život plyne pomalu den za dnem, stejně rozvážně se sune kupředu i děj. Takže vám nakonec nezbude, než buď čekat na nahá prsa, nebo začít detailně analyzovat každý pohyb a pohled hlavní hrdinky.

Přirozenost zaslouží pochvalu

I v Karlových Varech byl Axolotl Overkill přijat poměrně rozporuplně, a to jak diváky, tak kritikou. Je to prostě film pro určitou skupinu diváků. Tu ale zřejmě nadchne. V každém případě je režisérce nutno připočítat k dobru, že hercům dala prostor k velmi civilnímu a přirozenému hereckému projevu. Hlavně Bauerová se se svou rolí vyrovnala velmi dobře, nemá tendence přehrávat, a vlastně to vypadá, jako kdyby příběh doopravdy prožívala. To celkovému vyznění příběhu rozhodně napomáhá a dává divákovi šanci proniknout trochu hlouběji.