Scenárista Marek Epstein s režisérem Tomášem Mašínem se pustili do jednoho z nejrozporuplnějších příběhů české historie ve filmu Bratři. Režiséra přitom do velké míry motivovala rodová spřízněnost s bratry Mašínovými.
V posledních letech vzrostla divácká potřeba po příbězích mnohem kontroverznějších a zvrácenějších, nicméně tato “vlna” podnítila diskuzi, jak mluvit neutrálně o kritických kriminálních historiích a zda je potřeba jim “přidávat na popularitě”. Některé příběhy byly “zmemifikovány”, což se označuje za necitlivé vůči obětem a jejich rodinám.
Názory na bratry Mašínovy a jejich činy se různí: jedna strana odkazuje na jejich odbojovou činnost jakožto na akt hrdinstvi, druhá strana je kvůli obětem na životech z řad nevinných označuje za teroristy a vrahy. Není vyloučeno, že i výše uvedená optika bude probírána v kontextu filmu Bratři.
Nutno říct, že navzdory jakékoli příslušnosti k názoru na bratry Mašíny musíme na filmové postavy pohlížet jako na fikční figury. Tyto film “Bratři” vykresluje jako osoby hledající vlastní hranice mravnosti. Scénář se zaměřuje více na rodinné vazby, vzájemný vztah bratrů, vztah k matce a rodičům, případně dalším osobám, v některých místech nese výrazné prvky patosu.
Už od začátku víme, jaké jsou hodnoty ústřední dvojice a proč, víme, jaké jsou cíle ústřední dvojice a vidíme, jak se snaží postavy Josefa a Ctirada protáhnout mezi dvěma mlýnskými kameny. Chápeme naléhavost a zoufalství, jež postavy zažívají a hlasité úvahy o “správnosti” skutků či odpovídající míře agrese během jednotlivých událostí jsou spíše nadbytečné a příliš popisné, neboť máme tendence tyto postoje charakterům nevěřit. Protože pokud někdo pochybuje o tom, co je správné a musí to vyslovit nahlas, myslí to skutečně vážně?
Je zkrátka velmi patrné, že kde autoři mohli, tlačili příběh spíš do neutrální roviny, aby si divák vytvořil vlastní úsudek o morálnosti zobrazených činů, nicméně nelze říci, zda místy mravokárné linky nesou svůj vlastní význam a mají zobrazovat balancující morálku postav, nebo se jedná jen o snahu zjemnit postavy pro vytvoření diváckých sympatií.
Velmi dobře jsou vykreslené charaktery a životy obou Zden Mašínových; zažíváme s nimi možná mnohem silnější situace než se samotnými bratry. Možná by nebylo od věci příběh popsat více z jejich perspektivy a natočit film “Zdeny”; jejich linky prakticky postrádaly patos, znázorňovaly čistou bolest a opravdové utrpení bez možnosti jakéhokoli reptání. Autoři přiznávají nelehkou úlohu výběru motivů a linek zásadních pro film, neboť by si podle nich “každá z postav zasloužila vlastní film”. Autenticky taky působí obyčejné lidské momenty zobrazující běžný život v padesátých letech; nemáme dosud příliš mainstreamových filmů, které by se této náročné době věnovaly.
Scénář vznikl na podloží knihy “Odkaz” od Barbary Masin, dcera jednoho z bratrů, toho času žijící v USA. Autoři neskrývají spíše kladný postoj k postavám a jejich činy považují za hrdinské a v dané situaci nutné; vzhledem k současnému dění ve světě operují tím, že “zvednout ruce k boji není oldschool” a že domnělé bezpečí současné civilizace může být mnohem křehčí, než se domníváme. V tomto ohledu může být film stále aktuální i po sedmdesáti letech od uplynutí událostí: otevřenou otázkou, kam člověk dokáže zajít, když se snaží prostřílet z vězení a kdo všechno musí padnout za oběť. Škoda, že nám Bratři nenabízí ani náznak radikální odpovědi.
FILM: BRATŘI (2023)
Režie: Tomáš Mašín
Scénář: Marek Epstein
Kamera: Friede Clausz
Střih: Petr Turyna
Hudba: Karel Havlíček
Zvuk: David Titěra, Viktor Ekrt
www.cinemart.cz
