- Reklama -

Specifický jazyk festivalového filmu je Marko Škopovi velmi blízký. Ostatně je to bývalý dokumentarista. Takže i když se pustí do hodně zajímavého a kontroverzního tématu, dokáže to udělat natolik nudně, že jej nikoho nenapadne podezírat z komerce. I thriller lze natočit úplně bez děje, téměř v reálném čase, jen zpomaleně spolu se statickými výplňovými záběry. A nezajímavě lze natočit sex! Zkrátka pro fanoušky skutečného filmového umění je Budiž světlo zážitek, který si budou pamatovat velmi dlouho.

Milan (pracující v Německu) se vrací zpět na Slovensko, kde zůstala jeho manželka, dva synové a dcerka. Těší se na svátky, má pocit, že vše skvěle klape. Má plat, který by doma nikdy neměl, lidé ho respektují, a on může nakoupit dárky. Jenže když dorazí do rodné vesnice, začne se idylický obrázek rozplývat. Ba co víc, rozbije se na tisíc malých střípků, které navíc pořádně řežou.

z filmu Budiž světlo

Svět versus vesnice

„Nejvíc na svět nadávají ti, kteří ho nikdy neviděli,“ prohodí Milan k manželce Zuzaně cestou od svého otce. S ním má od malička hodně problémový vztah, je to autoritativní násilník, který ho neustále shazuje a ponižuje. Je tu ale větší problém – nejstarší syn Adam prochází pubertou. Milan je přesvědčen o tom, že problémy, které s ním mají, jsou spojené právě s dospíváním. „To jsou hormony, to přejde,“ říká Zuzaně. Pak ale náhle u domu zazvoní policejní hlídka. Jeden z Adamových spolužáků spáchal sebevraždu. Milan to nejdřív bere s nadhledem, syn mu přísahá, že o tom nic neví. Žoviálně se zbaví policistů, stejně jsou to jeho známí. Pak ale začíná vycházet najevo, že ve vesnici je toho v nepořádku trochu víc.

Jak Adam, tak jeho spolužák, jsou totiž členy hodně divné, polovojenské organizace. Chodí společně do střeleckého klubu. „Musíme podstupovat zkoušky, ale jen kvůli disciplíně,“ vysvětluje otci. A to mu samozřejmě začne vrtat hlavou. Proč dokonce i mladší ze synů opakuje plytké fráze o obraně země? Když k tomu ještě Milanův otec pronáší cosi o tom, jak dobře bylo za slovenského štátu, dostává obraz dění na vesnici ostřejší a nepříliš hezké obrysy. Ale dokáže s tím někdo něco udělat? Vždyť i místní farář, velmi respektovaná to osoba, tyhle aktivity obhajuje. Protože víru je přece třeba bránit.

z filmu Budiž světlo

Jak lehké je zfanatizovat lidi bez rozhledu

Marko Škop se pustil do velmi kontroverzního a těžkého tématu. Jak snadno lze pracovat s nenávistí a jak lehké je manipulovat s lidmi? Hlavně s těmi, kteří nemají rozhled, ale o to silnější pocit, že jsou opuštění a všichni na ně zapomněli. Díky své dokumentaristické zkušenosti dokáže Škop, který si ke snímku Budiž světlo napsal i scénář, tenhle obrázek vykreslit velmi realisticky. Navíc umí točit také věci, které jsou dostatečně nudné. Přiznejme si, že méně zkušený tvůrce by z příběhu chlapce dohnaného k sebevraždě fašizující polovojenskou skupinkou kamarádů dokázal vytvořit třeba detektivku se solidním spádem. Nebo dokonce psychologické drama, kde by divák napjatě očekával další dění a záběr.

Naštěstí tomu všemu se ubránil. Už tak hodně pomalé tempo vyprávění dokáže navíc ještě zpomalit několikavteřinovými, téměř statickými výplňovými záběry. Tu vypomůže příroda, tu záběr na některého z hrdinů. Ti ostatně ve snaze udržet film skutečně přitažlivým pro festivalové publikum režisérovi zdatně pomáhají. Zejména Milan Ondrík v roli Milana předvádí, že jeho mimický repertoár snese rozhodně srovnání s Chuckem Norrisem. Jediný rozdíl je v tom, že zatímco hollywoodská superstar působí věčně zamračeně, Ondrík se zdánlivě neustále potutelně usmívá. Ve zvláště vypjatých chvílích, kdy bije svého syna, to působí trochu divně. Ale není v tom jediný, zdatně mu sekundují všichni ostatní, kteří po většinu filmu působí, jako by byli v křeči. 

z filmu Budiž světlo

Jako kdyby se obávali nějaké děsivé katarze, která přijde. Jenže ona nepřijde. A nutno dodat, že scénář jim v rolích, které jim na první pohled příliš nesedí, ani trochu nepomáhá. Nesnaží se ukázat před kamerou zbytečné emoce. Ale tak to má být, ve správném festivalovém filmu jsou přece emoce a děj věcí na divákově představivosti a režisér by do toho neměl příliš zasahovat. Jen ať si divák uvědomí, že i ten drobný pohyb mimických svalů hlavního hrdiny by mohl jeho svět zcela rozmetat.

FILM: BUDIŽ SVĚTLO

Režie: Marko Škop       
Scénář: Marko Škop
Střih: František Krähenbiel
Kamera: Ján Meliš
Hudba: David Solař, Oskar Rózsa
Zvuk: Jan Čeněk
Obsazení: Milan Ondrík, František Beleš, Zuzana Konečná, Daniel Fischer, Ľubomír Paulovič, Csongor Kassai, Anikó Vargová
www. acfk.cz

PŘEHLED RECENZE
Příběh
6
Herecké výkony
4
Vizuální zpracování
7
Hudba
4