Specifický jazyk festivalového filmu je Marko Škopovi velmi blízký. Ostatně je to bývalý dokumentarista. Takže i když se pustí do hodně zajímavého a kontroverzního tématu, dokáže to udělat natolik nudně, že jej nikoho nenapadne podezírat z komerce. I thriller lze natočit úplně bez děje, téměř v reálném čase, jen zpomaleně spolu se statickými výplňovými záběry. A nezajímavě lze natočit sex! Zkrátka pro fanoušky skutečného filmového umění je Budiž světlo zážitek, který si budou pamatovat velmi dlouho.

Milan (pracující v Německu) se vrací zpět na Slovensko, kde zůstala jeho manželka, dva synové a dcerka. Těší se na svátky, má pocit, že vše skvěle klape. Má plat, který by doma nikdy neměl, lidé ho respektují, a on může nakoupit dárky. Jenže když dorazí do rodné vesnice, začne se idylický obrázek rozplývat. Ba co víc, rozbije se na tisíc malých střípků, které navíc pořádně řežou.

z filmu Budiž světlo

Svět versus vesnice

„Nejvíc na svět nadávají ti, kteří ho nikdy neviděli,“ prohodí Milan k manželce Zuzaně cestou od svého otce. S ním má od malička hodně problémový vztah, je to autoritativní násilník, který ho neustále shazuje a ponižuje. Je tu ale větší problém – nejstarší syn Adam prochází pubertou. Milan je přesvědčen o tom, že problémy, které s ním mají, jsou spojené právě s dospíváním. „To jsou hormony, to přejde,“ říká Zuzaně. Pak ale náhle u domu zazvoní policejní hlídka. Jeden z Adamových spolužáků spáchal sebevraždu. Milan to nejdřív bere s nadhledem, syn mu přísahá, že o tom nic neví. Žoviálně se zbaví policistů, stejně jsou to jeho známí. Pak ale začíná vycházet najevo, že ve vesnici je toho v nepořádku trochu víc.

Jak Adam, tak jeho spolužák, jsou totiž členy hodně divné, polovojenské organizace. Chodí společně do střeleckého klubu. „Musíme podstupovat zkoušky, ale jen kvůli disciplíně,“ vysvětluje otci. A to mu samozřejmě začne vrtat hlavou. Proč dokonce i mladší ze synů opakuje plytké fráze o obraně země? Když k tomu ještě Milanův otec pronáší cosi o tom, jak dobře bylo za slovenského štátu, dostává obraz dění na vesnici ostřejší a nepříliš hezké obrysy. Ale dokáže s tím někdo něco udělat? Vždyť i místní farář, velmi respektovaná to osoba, tyhle aktivity obhajuje. Protože víru je přece třeba bránit.

z filmu Budiž světlo

Jak lehké je zfanatizovat lidi bez rozhledu

Marko Škop se pustil do velmi kontroverzního a těžkého tématu. Jak snadno lze pracovat s nenávistí a jak lehké je manipulovat s lidmi? Hlavně s těmi, kteří nemají rozhled, ale o to silnější pocit, že jsou opuštění a všichni na ně zapomněli. Díky své dokumentaristické zkušenosti dokáže Škop, který si ke snímku Budiž světlo napsal i scénář, tenhle obrázek vykreslit velmi realisticky. Navíc umí točit také věci, které jsou dostatečně nudné. Přiznejme si, že méně zkušený tvůrce by z příběhu chlapce dohnaného k sebevraždě fašizující polovojenskou skupinkou kamarádů dokázal vytvořit třeba detektivku se solidním spádem. Nebo dokonce psychologické drama, kde by divák napjatě očekával další dění a záběr.

Naštěstí tomu všemu se ubránil. Už tak hodně pomalé tempo vyprávění dokáže navíc ještě zpomalit několikavteřinovými, téměř statickými výplňovými záběry. Tu vypomůže příroda, tu záběr na některého z hrdinů. Ti ostatně ve snaze udržet film skutečně přitažlivým pro festivalové publikum režisérovi zdatně pomáhají. Zejména Milan Ondrík v roli Milana předvádí, že jeho mimický repertoár snese rozhodně srovnání s Chuckem Norrisem. Jediný rozdíl je v tom, že zatímco hollywoodská superstar působí věčně zamračeně, Ondrík se zdánlivě neustále potutelně usmívá. Ve zvláště vypjatých chvílích, kdy bije svého syna, to působí trochu divně. Ale není v tom jediný, zdatně mu sekundují všichni ostatní, kteří po většinu filmu působí, jako by byli v křeči. 

z filmu Budiž světlo

Jako kdyby se obávali nějaké děsivé katarze, která přijde. Jenže ona nepřijde. A nutno dodat, že scénář jim v rolích, které jim na první pohled příliš nesedí, ani trochu nepomáhá. Nesnaží se ukázat před kamerou zbytečné emoce. Ale tak to má být, ve správném festivalovém filmu jsou přece emoce a děj věcí na divákově představivosti a režisér by do toho neměl příliš zasahovat. Jen ať si divák uvědomí, že i ten drobný pohyb mimických svalů hlavního hrdiny by mohl jeho svět zcela rozmetat.

FILM: BUDIŽ SVĚTLO

Režie: Marko Škop       
Scénář: Marko Škop
Střih: František Krähenbiel
Kamera: Ján Meliš
Hudba: David Solař, Oskar Rózsa
Zvuk: Jan Čeněk
Obsazení: Milan Ondrík, František Beleš, Zuzana Konečná, Daniel Fischer, Ľubomír Paulovič, Csongor Kassai, Anikó Vargová
www. acfk.cz

PŘEHLED RECENZE
Příběh
6
Herecké výkony
4
Vizuální zpracování
7
Hudba
4
recenze-film-budiz-svetlo-2019Už při uvedení v Karlových Varech vzbudil Marko Škop se svým snímkem Budiž světlo velkou pozornost. Až takovou, že se stal slovenských kandidátem na Oskara. Není to tak velké překvapení, jako bývalý dokumentarista zvládá totiž Škop všechny taje specifického pomalého festivalového filmového jazyka na výbornou. Navíc se pustil do chytlavého tématu šikany, narůstající xenofobie, násilí, rasismu a homofobie. Kam jinam zasadit téme lépe, než do zapadlé slovenské vesnice, kterou stále ovládá mladičký farář, který by mohl být model pro obraz slizkého a pokryteckého katolíka vyžívajícího se ve své moci. To vše vypráví Škop způsobem, který servíruje milovníkům filmového umění prostor k představě příběhu, který jim režisér na plátně tak trochu zatajuje, prožili sami. A přesně tohle festivalové publikum miluje.