- Reklama -

Ještě než film Favoritka vůbec vstoupí do kin, může se již chlubit oceněními z benátského filmového festivalu a pěti nominacemi na Zlaté glóby. A co se nominací na Oscara týče, čeká nás zřejmě také nějaká úroda. Historické drama oplývající drsným černým humorem však není bez chybičky.

Favoritka staví na reálných základech, předlohou se stala vláda Anny Stuartovny (1702-1714) a válka o španělské dědictví. Toryové, vedení Sidneym Godolphinem, podporují nová válečná tažení a zatěžují lid daněmi. Po vítězství v bitvě u Blenheimu se stal vlivným lord Marlborough, který fakticky vládl se svými dvěma zástupci. Po smrti Annina manžela (1708) whigové využili královnina stavu a prosadili si větší pravomoci. Jejich vliv se navíc navyšoval s tím, jak se válka vlekla.

O politických pletichách a intrikách je i Favoritka, ovšem trochu jinak. Kdo má přízeň královny, má i moc. A kdo by měl být královně bližší než její přítelkyně a dvorní dáma lady Sarah Marlboroughová (Rachel Weisz)? Ve filmu je to ona, kdo prakticky vládne místo královny, kterou záležitosti státu moc nezajímají. Jenže záhy se objeví její ubohá sestřenice Abigail, jejíž rodina zchudla a otec ji ke všemu prohrál v kartách. Přišla proto Sarah prosit o práci, ta se s ní však nemazala a poslala ji drhnout podlahy do kuchyně. A tam ji popravdě také měla nechat, jenže ke své škodě z ní udělala svou komornou. Abigail tak měla za úkol se věnovat královně, když se Sarah zrovna nechtělo zabývat její dětinskou povahou a fňukáním. Pokud byla Sarah padouch, Abigail je vysloveně mrcha, která se nezastaví před ničím, jen aby opět žila v pohodlí a přepychu. Takže komu fandíte? Sarah, nebo Abigail? Ono je to vlastně jedno, prohrají obě…

Rachel Weisz v roli Sarah je nesmlouvavá a drsnější než leckterý muž. Ti jí ostatně naslouchají, radí se s ní a uznávají její postavení. Takový první záhlavek historii, neboť začátkem 18. století se od žen stále ještě nic takového nečekalo. Pravda, ve dvorských pletichách byly ženy vždy mistryněmi, nicméně působily spíše jako šedé eminence našeptávající v postelích do uší svých mužů, kteří se pak činili. Že by však žena vzala věci do svých rukou a muži by jí za to ještě tleskali? Celkem neuvěřitelné. Pro zdůraznění toho, kdo v tomto filmu nosí kalhoty, je postava Rachel Weisz často oblečena do jezdeckých kalhot a prohání se na koni obkročmo.

Jenže obojí je až záležitost 20. století, pominu-li výstřední George Sandovou. Vždyť ještě na počátku 30. let 20. století zatkla policie Marlene Dietrichovou za pobuřování, když se procházela v kalhotách na ulici. Je patrné, že si s historickou přesností Lanthimos nedělal hlavu, ba jí otevřeně pohrdal. To je nejvíce patrné u plesové scény, kde tanec Rachel Weisz a Joea Alwyna připomínal spíše futrováka z Alenky v říši divů. Komické? Určitě ano, jenže za mě také vada celého filmu – copak Lanthimos nestojí ani o špetku uvěřitelnosti? Zvlášť jde-li o historické drama? Stejně tak filmu neprospívá ani rozsekání na kapitoly, které se jeví jako naprosto zbytečné. Snad jde o ukázku „geniální“ typografie, kdy mezery mezi písmeny v jednotlivých slovech jsou různě velké, takže nic moc nepřečtete. Nad závěrečnými titulky pak zůstává rozum stát.

Co se naopak vyvedlo, je výprava. Vláda Anny Stuartovny spadá do období baroka, kdy více je více. Monumentálnosti a opulentnosti se meze nekladou, a tak jsou stěny hustě pokryty drapériemi a tapisériemi, zahrady se táhnou do nekonečna a všichni nosí nákladné róby. Muži se ve Favoritce malují více než ženy a možná i to je další náznak převrácení společnosti, jak ji Lanthimos vykresluje – ženy z oceli a muži jako panenky v napudrovaných parukách. Naprosto perfektní je práce s kamerou, která se nebojí ani nelichotivých záběrů obličeje z podhledu. Detailní záběry jsem osobně nejvíce docenila při kačeřích závodech – třepetající se prdelky utíkajících kačerů na okamžik zastíní výkon Rachel Weisz, Emmy Stone i Nicholase Houlta dohromady. Dalším povedeným prvkem je hudba, která je přesným opakem baroka. Je minimalistická, jednoduchá a přesto podmanivá. Proto Favoritku nezatracuji, nicméně ji rozhodně nevnímám jako historické drama. Spíše dvorskou frašku na pozadí výpravného filmu.

Film: Favoritka

Drama / Komedie / Historický / Životopisný
Irsko / Velká Británie / USA, 2018, 119 min
Režie: Yorgos Lanthimos
Scénář: Deborah Davis, Tony McNamara
Kamera: Robbie Ryan
Producenti: Ed Guiney, Ceci Dempsey, Lee Magiday, Yorgos Lanthimos
Střih: Yorgos Mavropsaridis
Scénografie: Fiona Crombie
Kostýmy: Sandy Powell
Hrají: Olivia Colman, Rachel Weisz, Emma Stone, Nicholas Hoult, Joe Alwyn, Mark Gatiss, Wilson Radjou-Pujalte, Basil Eidenbenz, Alfrun Rose, Isaura Barbé-Brown, James Smith, Liam Fleming, James Melville, Jenny Rainsford
www.cinemart.cz

PŘEHLED RECENZE
Příběh
6
Herecké výkony
9
Výprava
10
Hudba
10