17. ročník queer filmového festivalu Mezipatra přinesl novinku teprve sedmadvacetiletého kanadského režiséra Xaviera Dolana s názvem Je to jen konec světa. Snímek nabízí francouzská herecká esa, obrovské dusno a dialogy, ze kterých dostanete škytavku. Nemohla jsem odolat, i když jsem věděla, že z toho příjemný čtvrteční večer nebude.

Co má ten kluk za problém?

Xavier Dolan na sebe upozornil už snímky Zabil jsem svou matku (2009) nebo Mami! (2014). Kdo režisérovu tvorbu sleduje, ví, že si libuje v komplikovaných rodinných vztazích, především pak v duelech matka vs. syn. Byť zatím, vzhledem k věku, Dolan moc zkušeností nemá, jeho snímky jsou dráždivé, jiné a hlavně mají koule. Z herců pak dovede vyždímat nevídané. Je to jen konec světa podle kritiků není Dolanův nejlepší výkon. Ale kritici ať si píší, co chtějí. Já – prostý divák – říkám, že film za vidění stojí.

05_je_to_jen

Je to jen oběd s rodinou

Mladý a uznávaný homosexuální dramatik Louis jede po dvanácti letech navštívit svou rodinu, aby jí oznámil, že umírá. Doma na něj čeká oběd s excentrickou matkou, ve vlastním bytí dusící se mladší sestrou, agresivním bratrem Antoinem a tichou švagrovou, kterou Louis v životě neviděl a paradoxně je to právě ona, s kým je schopen nejvíc komunikovat.

Louis byl vždycky jiný a nezapadal. Dvanáct let udělalo svoje a najít zpřetrhaná pouta se zdá být nemožné. Vyslovit skutečný důvod návštěvy pak ještě nemožnější.

06_je_to_jen

Slzy hněvu Vincenta Cassela

Film byl inspirován divadelní hrou Jean-Luca Lagraceho a určitě vás napadne srovnání s filmem Blízko od sebe (August: Osage County). Celé je to postavené na dialozích, které mnohdy nebudete stíhat, občas ani chápat. Přesto vás strhnou.

Hlavním důvodem, proč na snímek jít, jsou ale herecké orgie ostřílených herců v čele s Vincentem Casselem, jehož role žárlivého staršího bratra je jedna z nejčuráčtějších, které kdy předvedl a vy ho za to budete milovat a nenávidět zároveň. Marion Cotillard sluší proměna z femme fatale v domácí tichou puťku bez make-upu.

Léa Seydoux je „sick“, tak jako vždycky a jediným světlem rodiny tragédů je vyšinutá matka v podání Nathalie Baye. Jestli jste doposud pochybovali o hereckých kvalitách Gasparda Ulliela, který, chudák, přes svou nebeskou tvářičku, může spadat do škatulky „hezkej, proto obsazovanej“, tak po tomto snímku již nebudete.

Ulliel notnou část filmu mlčí a tu děsivou úzkost zahraje očima a koutky úst. Navíc vás jí nakazí, takže se celou dobu budete modlit za to, aby to už vyklopil, jinak vyletíte z kůže.

07_je_to_jen

Je to jen konec světa je něco, co rozhodně nesedne každému. Je to extrémně smradlavej kozí sýr, který ocení jen ti, co sýrům rozumí. Je to elitářská záležitost, artová libůstka, nic víc, nic míň. Rozhodně se nepovažuji za náročného diváka, ale tenhle Dolan mi zkrátka sedl. Přiznám se ale, že pouze a jen díky skvělým hereckým výkonům.

Ve srovnání se snímkem Blízko od sebe je tento film méně uvěřitelný, ale jedná se o stejně dusivé rodinné drama plné nepochopení a nevyslovených vět. Rozhodně vám zůstane pár dní v hlavě.

 

Film: Je to jen konec světa

2016, Francie/Kanada, Drama, 97 min
Režie: Xavier Dolan
Scénář: Xavier Dolan, Jean–Luc Lagrace
Kamera: André Turpin
Hudba: Gabriel Yared
Hrají: Nathalie Baye, Gaspard Ulliel, Vincent Cassel, Léa Seydoux, Marion Cotillard
www.aerofilms.cz / www.kinolucerna.cz

PŘEHLED RECENZE
Příběh
7
Herecké výkony
10
Vizuální zpracování
7
Hudba
10