Nová islandsko-britská komedie vás s sebou stáhne do nejčernější temnoty, abyste se naučili, že v kritických momentech je někdy nejlepší sundat nohy z pedálu, ruce z volantu a nechat si udělat masáž. Nebo orál.
Režiséra inspirovala k natočení filmu fóbie jeho bratra. I ten se účastnil podobného kurzu, který učí své frekventanty pracovat se strachem z létání a případného pádu. Pro některé z nich je kurz jen povyražením, pro jiné znamená jedinou záchranu, jak si udržet práci nebo vztah.
Nejvíce se v průběhu filmu sbližujeme se Sarah, čtyřicetiletou úspěšnou developerkou, která kurz podstoupila kvůli novému partnerovi a jeho dceři. Jejich vztah je dobrý, ale poměrně čerstvý a ohrožený vnějšími vlivy. Na kurzu se Sarah setkává s dalšími lidmi, s nimiž se má později vydat na testovací let v doprovodu nepříliš kompetentního instruktora.
Skrze Sarah se seznamujeme s dalšími postavami. Edward je traumatizovaný válečný veterán, o jehož minulosti se toho příliš nedozvídáme, dokud nedojde k vyhrocené situaci. Edward se snaží stres kompenzovat armádními technikami a coping mechanismy, které oscilují mezi genialitou a šílenstvím. Nezřídka právě Edwardovo řešení zachrání situaci. Někdy je však tak paranoidní, že není ostatním cestujícím potýkajícím se s panickou hrůzou příliš nápomocný.
Coco je influencerka, která na cestě doprovází svého partnera Alfonse. Sama hodně cestuje a byla by ráda, kdyby ji její partner, kvalitní fotograf, doprovázel. Jejich vztah působí zdánlivě idylicky, ale během letu i mezipřistání vyplouvají na povrch nevyřešené konflikty jak mezi nimi samotnými, tak i ty, které řeší sami v sobě.
Posledním členem výpravy je Charles, začínající instruktor, jemuž se výprava vymyká z ruky. Při své snaze mít věci pod kontrolou se drží manuálu nedostačujícího v momentech, jichž jsme během filmu jako diváci svědky.
Právě snaha mít věci pod kontrolou, často zbytečná a selhávající, zejména v momentech, kdy nedržíme otěže ve svých rukou, je silným motivem příběhu. Dotýkáme se ho v každé narážce a v každé miniaturní situaci. Už v prvním dějství se dozvídáme, jak fungují úzkosti a že není nic špatného cítit strach. Dozvídáme se o tom, jak mozek pracuje v kritických situacích, o nevědomé zvířecí strategii “bojuj, nebo uteč”, která se v zdánlivě nehostinném islandském prostředí projeví jako něco, čemu by se neměl člověk odevzdávat, pakliže chce přemýšlet racionálně a dostat se z bryndy ven.
V originále se film jmenuje “NOTHERN COMFORT”, stejně jako alkoholický drink, který Sarah pije v islandském hotelu, kde je nucena přečkat noc. Toto slovní spojení však figuruje jako zjevná ironie vůči tomu, co sever postavám nabízí. Právě na Island míří “zkušební let” naší úzkostlivé partičky.
Velmi důležité také je, že Sigurðsson nezobrazuje jejich úzkost s posměchem, ale naopak s velkou empatií a pochopením. V první třetině jsme svědky opravdu věrohodně zobrazené kritické situace, se kterou si každý člen skupiny poradí jinak. Ačkoli se nás instruktor snaží nabádat “nesnažte se mít věci pod kontrolou”, nechceme mu věřit, stejně jako členové posádky. Máme totiž – jako oni – pocit, že pokud přestaneme věci kontrolovat, nemůžeme přežít. A je jedno, jestli jsme v letadle, v autě nebo kdekoli jinde. “Tvůj život se změní, když si přiznáš, že nemáš kontrolu.” A Island nás v téhle tezi podporuje. Dokáže nás jednou rukou hladit a druhou rukou zabíjet. Jakákoliv situace se stává únikovou hrou.
Režisér pracuje s postavami jako se zakletými princeznami, jimž ne vždy pomůže polibek od sličného prince (přestože tato varianta není vyloučena). Postavy převlékají kostýmy, sundávají a zase nasazují masky, a to nikoli aby se zbavily prokletí, ale aby pod jeho mocí přežily. Mnohdy je jim maskou právě samotný strach; ten se však ne vždy jeví jako neoprávněný, což je do prokletí zasazuje ještě níže. Kritická situace, kdy Island působí skoro jako symbol nevědomí, temnoty a divokosti, jim pomůže si uvědomit, že ve chvíli, kdy jste téměř na dně, vás může zběsilé kopání ve vodě jen bezvýznamně unavit.
Hafsteinn Gunnar Sigurðsson u nás není příliš známým režisérem nebo scenáristou. Z jeho filmů jsme mohli v našich kinech vidět pravděpodobně pouze film “Pod jedním stromem” (2017), který je k “Létání pro začátečníky” do značné míry připodobňován. Popisuje vyhrocenou situaci mezi sousedy ve sporu o prořezání nebo pokácení stromu stojícího mezi dvěma pozemky. Tento film měl v roce 2017 premiéru v Benátkách. Ve stejném roce se stal islandským vyslancem do oscarového klání a vyklubal se z něj kritický i komerční hit. Na mezinárodní scéně film posbíral řadu ocenění na festivalovém okruhu a byl prodán do 40 teritorií.
FILM: NOTHERN COMFORT (2023)
Režie: Hafsteinn Gunnar Sigurðsson
Scénář: Hafsteinn Gunnar Sigurðsson
Kamera: Niels Thastum
Hrají: Lydia Leonard, Timothy Spall, Ella Rumpf, Emun Elliott, Rob Delaney, Gina Bramhill, Björn Hlynur Haraldsson, Sverrir Gudnason, Ashley McGuire (více)
Produkce: Grímar Jónsson
Střih: Kristján Loðmfjörð
Scénografie: Eggert Ketilsson
Masky: Guðbjörg Huldís Kristinsdóttir
Kostýmy: Margrét Einarsdóttir
www.aerofilms.cz
