Mít šaty od Reynoldse Woodcocka v padesátých letech minulého století bylo, jako kdyby vám dnes šil Karl Lagerfeld. Prostě dáma z lepší londýnské společnosti musela jeho šaty pro slavnostní příležitosti mít. I proto byl Woodcock sám takový, jak si módní návrháře obvykle představujeme – arogantní, namyšlený a vznětlivý. Ale jedna věc ho od těch dnešních odlišovala – v jeho posteli byly obvykle ženy, nikoli muži.

Nacházíme se v Londýně a v době, kdy do uvolněnosti květinových dětí a nástupu The Beatles máme ještě pěkných pár let. Takže nečekejte přehnaná gesta ani mluvení fistulí. Ovšem konvenční chování také ne. Žádaný svobodný muž bydlí se svou sestrou, která mu umožňuje žít ve vlastním uměleckém světě, protože se stará o vše světské. To samozřejmě zahrnuje i ženy. Když si tak jedna z milenek maže toust k snídani příliš hlasitě, musí se rychle pakovat.

Maryša v kulisách Londýna
Když ale Woodcock, vystresovaný tím strašlivým zvukem mazaného toustu, vyrazí za odpočinkem na venkov, staví se v nenápadném bistru. Tam potká servírku Almu Elsonovou, spíše stydlivou dívku, která si ho příliš nevšímá. Jeho ale zaujme, a tak neváhá využít svého charismatu i schopností svůdce, aby ji přiměl přijmout pozvání na večeři, a pak mnohem více. Jenže nepočítá s jednou věcí – tohle nebude jen jedna z dalších milenek, které projdou jeho životem. Tahle žena jeho život rozbije na malé kousky, aby jej posléze mohla složit jinak. Že ho to málem zničí? To je pravda, jenže Woodcock k tomu zničení směřuje tak jako tak.

Kromě práce totiž v životě nic nemá. Skoro jako hrdinům ruských klasiků, ani jemu už zástupy žen v posteli vlastně nedělají radost. Ovšem Elsonová rychle pochopí, že pokud nechce dopadnout jako její předchůdkyně, musí vzít věci do svých rukou. A tak, když už se začne jejich vztah chýlit k bodu, kdy se ostatní ženy musí sbalit, Elsonová vyrazí do lesa na houby. Na rozdíl od Maryši se Woodcocka nechce zbavit, ba právě naopak, chce si ho udržet. A takové vhodně upravené jídlo udělá divy… Na chvíli to dokonce zafunguje.

One man show
Film Nit z přízraků je dílem jednoho muže. Paul Thomas Anderson se ujal režisérské taktovky, napsal si sám scénář, stál za kamerou a samozřejmě byl i součástí producentského týmu. Film tak nese jednoznačně jeho rukopis. Do hlavních rolí obsadil Daniela Day-Lewise, který hraje Woodcocka, Vicky Kriepsovou jako Almu Elsonovou a Lesley Manvillovou v roli Woodcockovy sestry Cyril. Všichni tři jsou poměrně výrazné osobnosti, i když – s omluvou za trochu expresivní přirovnání – Manvillová na některých záběrech připomíná Kim Čong–una v nejlepších letech. Z hlavní trojice je její herecký výraz asi nejunylejší, ale nutno uznat, že jí scénář nenechává příliš prostoru.

Daniel Day-Lewis and Vicky Krieps (Foto: Laurie Sparham / Focus Features)

Což svým způsobem platí o všech. Přispívá k tomu opravdu zoufale pomalé tempo filmu. Určitě se najdou diváci, kteří ve zdánlivě statickém obraze najdou režisérovo (a scénáristovo) umělecké vyjádření. Je přirozeně pravda, že jde o obecný problém řady filmů popisujících určitou část života. Život (ať již člověka, nebo zvířete) zachycený na plátně je prostě pomalý. U filmu Nit z přízraků se ale občas neubráníte dojmu, že se vše odehrává v reálném čase. Takže pokud se opravdu nesoustředíte na mluvu uměleckého jazyka, tenhle snímek vás do děje nevtáhne. I když se chvíli zdá, že by se mohl rozvinout příběh, okamžitě se rozplizne v dlouhých sekundách nic neříkajících záběrů.

Daniel Day-Lewis (Foto: Laurie Sparham / Focus Features)

Nelze se ubránit dojmu, že Paul Thomas Anderson se bohužel chytil do vlastní pasti, kdy neměl režisér korekci scénáristy a naopak. Stopáž přes 130 minut je v tomto případě skutečně nadbytečná a z plátna viditelně čiší režisérova samolibost. I pod 100 minut mohlo být klidně ve filmu úplně vše zajímavé a divák by navíc neměl pocit, že uvízl v nějakém gelovém světě se zpomalenými pohyby. Pak by možná Nit z přízraků mohla být zajímavým snímkem.

Zajímavý Daniel Day-Lewis
Přesto si ale tenhle film za něco pozornost zaslouží. Vicky Kriepsová sice zůstává trochu za potenciálem, který by mohla využít – zdá se, že jak potenciálem filmu, tak svým vlastním –, přesto na plátně rozhodně zaujme. Jen škoda, že nepřidá trochu více emocí v klíčových pasážích filmu, možná i tím by mu mohla dodat zajímavou dynamiku. V každém případě dobře funguje její vzájemná chemie s Danielem Day-Lewisem. Není to taková ta chemie, kdy je vám jasné od prvního okamžiku, že tihle dva k sobě patří. Po celý film zůstane vztah mezi nimi – tak jako v příběhu samotném – trochu napjatý, jako by naježený. Přesto velmi zajímavý a až překvapivě ladící.

Kdo ale svým výkonem mnohokrát převyšuje film samotný, je Daniel Day-Lewis, jehož výkon si zaslouží superlativy. Rozhodně nikoli náhodou za roli Woodcocka získal i nominaci na letošního Oscara. Měl štěstí, jeho postava dostává v celém snímku skutečně velký prostor a navíc je, především kvůli komplikované povaze hlavního hrdiny, velmi barevná, mnohovrstevná a zajímavá. Day-Lewis chytil tuhle šanci za pačesy, a jestli Nit z přízraků dokoukáte do konce, bude na tom mít zřejmě lví podíl. Takhle nějak mají vypadat emoce na filmovém plátně.

 

Film: Nit z přízraků

Režie: Paul Thomas Anderson
Scénář: Paul Thomas Anderson
Střih: Dylan Tichenor
Kamera: Paul Thomas Anderson
Hudba: Jonny Greenwood
Obsazení: Daniel Day-Lewis, Lesley Manvillová, Vicky Kriepsová, Richard Graham, Camilla Rutherfordová, Harriet Sansomová Harrisová, Brian Gleeson, Julia Davisová, Nicholas Mander, Lujza Richterová, Gina McKeeová, Philip Franks, Phyllis MacMahon, Silas Carson, Martin Dew, Jane Perryová, Paul Leasley, Tim Ahern
www.cinemart.cz

 

PŘEHLED RECENZE
Příběh
3
Herecké výkony
8
Vizuální zpracování
5
Hudba
8