Může obyčejná britská uklízečka snít o šatech od samotného Christiana Diora? Jistě může. Ale může si je doopravdy koupit? No, vlastně taky může. Ale už to bude trochu zajímavější. A když se na celou věc podíváte s dávkou suššího anglického humoru, pak není divu, že Paní Harrisová jede do Paříže. Protože plnit si své sny přece může každý. Třebaže ne úplně všichni si to myslí.
Ada Harrisová je obyčejná žena žijící v londýnské čtvrti Battersea. Pracuje jako uklízečka a občas pomocnice v domácnosti. Její dny ubíhají poměrně poklidně. Manžel se se svým letadlem ztratil během druhé světové války při jedné z akcí nad Lamanšským kanálem. Sice tak trochu tuší, že nejspíše zahynul, ale stejně nepřestává doufat. A žije docela skromně. Přesto jedné rozmařilosti se vzdát nechce.
Šaty, co nejsou pro každého
U jedné z jejích, přiznejme si, ne úplně z nejsympatičtějších, zákaznic visí ve skříni nádherné šaty. Jejich cena je na tu dobu astronomická, stojí téměř 500 liber. Aby také ne, vždyť pocházejí z dílny krále světové módy, Christiana Diora. Paní Harrisová není rozhodně marnivá, přesto – snad jako každá žena – i ona touží být aspoň jednou opravdu krásná. Žije svůj sen o tom, že i ona si jednou koupí takové šaty. I když vlastně úplně neví, kam by v nich vyrazila. Ale co na tom záleží. Takže si vede přesné účetnictví, odkládá stranou vše, co je možné. Potřebuje našetřit opravdu hodně. Až jednoho dne vyrazí s kamarádkou na chrtí dostihy. V jednom z běhů startuje pes Heute Coutore a vše je jasné. Paní Harrisová vsadí 100 liber na jeho vítězství. Co na tom, že ji přítel bookmaker od sázky zrazuje. To je přece znamení.
I když to vypadá zprvu nadějně, pes nepřekvapivé doběhne úplně poslední. Zdá se, že její sen se definitivně rozplynul. Ztrátu celých sto liber nemůže nahradit. Jenže pak se najednou začnou dít velmi zvláštní věci. Nejprve se ozve armáda a rozhodne se jí doplatit vdovský důchod po manželovi (s malou korekcí, samozřejmě). A navíc jí strážník přinese odměnu od majitelky diamantové náušnice, kterou paní Harrisová před časem našla. Aby bylo spiknutí nebes dokonáno, objeví se vzápětí i bookmaker, který se přece jen nedal zviklat nadšením paní Harrisové pro znamení a místo na outsidera, vsadil většinu peněz na favorita. Sečteno a podtrženo, obyčejná uklízečka z Battersea má najednou nejen 500 liber na šaty, ale i peníze na letenku.
Ovšem příběh tady ani zdaleka nekončí. Jsme totiž krátce po válce a produkty značky Dior si nelze koupit v běžném obchodě. Prodávají se jen vybraným zákazníkům, kterým je šijí v jediném salónu na míru. Nic nemůže být dál od pravdy než představa, že prostě položíte na stůl peníze a odnesete si šaty. Jak si asi každý dokáže docela dobře představit, ani zákaznice a vlastně ani personál salónu není nijak nadšený vyhlídkou, že by tyhle šaty nosila jen tak nějaká uklízečka. Jenže to neznají paní Harrisovou.
Fanoušci anglického humoru budou nadšeni
Postava paní Harrisové pochází z knih amerického spisovatele Paula Gallica ze šedesátých let minulého století. V knihách se paní Harrisová kromě Paříže podívá také do Parlamentu, New Yorku a Moskvy. První z knih, Paní Harrisová jede do Paříže, se dočkala filmové adaptace už v roce 1992 a existuje dokonce i muzikálová verze Květiny pro paní Harrisovou. Tentokrát do režisérského křesla usedl Anthony Fabian, britský režisér a producent, který měl zatím na kontě jen krátké nezávislé filmy a dokumenty. Ale nutno přiznat, že na snímku Paní Harrisová jede do Paříže, to není poznat. Nebo možná je, snímek je natočený s velkou lehkostí, nadhledem a pořádnou dávkou anglického humoru.
Ona zmínka o Mr. Beanovi v názvu je vlastně nadsázka. Paní Harrisová je typická britská komedie se vším, co k tomu patří. I když se z velké části odehrává v Paříži, není to ztřeštěnost francouzského stylu, fanoušci prvoplánové řachandy si tady na své, nejspíše, nepřijdou. Přesto dokáže Fabian jako režisér a spoluautor scénáře (společně s Carroll Cartwrightovou, Keithem Thompsonem a Olivia Hetreedovou) mistrně využívat spojení situačního a konverzačního humoru. Takže sice smích na celý sál se čekat nedá, ale současně chytrá práce s pointou možná zajistí v nejednom oku slzu.
Právě tohle dokáže z příběhu, který je otřepaný a celkem snadno předvídatelný, udělat zajímavý film. Navíc vynikající práci odvádí jak Lesley Manvilleová v roli Ady Harrisové, tak Lucas Bravo jako Diorův účetní André Fauvel. Skvěle jim v příběhu sekunduje na jedné straně krásná modelka Nataša (Alba Baptista) či Isabelle Huppertová jako ředitelka Diorovy kanceláře Claudine Colbertová, tak na té druhé přítelkyně paní Harrisové Vi Butterfieldová (Ellen Thomasová). Ti všichni dokáže proměnit vlastně docela obyčejnou knížku v zajímavý oddechový film.
FILM: PANÍ HARRISOVÁ JEDE DO PAŘÍŽE
Režie: Anthony Fabian
Scénář: Anthony Fabian, Carroll Cartwrightová, Keith Thompson, Olivia Hetreedová; předloha: Paul Gallico
Střih: Barney Pilling
Kamera: Felix Wiedemann
Hudba: Rael Jones
Účinkují: Lesley Manvilleová, Isabelle Huppertová, Lambert Wilson, Alba Baptista, Lucas Bravo, Ellen Thomasová, Rose Williamsová, Jason Isaacs, Anna Chancellorová, Christian McKay, Freddie Fox, Guilaine Londezová, Philippe Bertin, Roxane Duranová, Dorottya Ilosvaiová, Balázs Csémy, Zsolt Páll, Panka Murányi, Igor Szász, Péter Végh, Barnabás Réti, Balázs Veres, Vincent Martin, Jeremy Wheeler, Declan Hannigan, Stephen Saracco
cinemart.cz
