Film Papežův vymítač (2023). Jméno růže s příměsí Damiena

9. 4. 2023

255

Život mnicha, který byl hlavním vatikánským exorcistou, si skoro říká o filmovou podobu. Snímek Papežův vymítač je inspirován vzpomínkami Gabriela Amortha. Tem má na svém kontě údajně více než stovku exorcismů. Patří k nejbližším spolupracovníkům papeže, takže když se do Vatikánu donesou zvěsti o velmi zvláštních událostech v jednom starém španělském opatství, musí vyrazit na cestu. A bude to skutečný souboj.

Starý klášter na španělském venkově je už dávno odsvěcený. Mniši jej opustili a začal pomalu chátrat. Takže byl na prodej, koupila ho Julia se svými dětmi a chtějí tu žít. Pustí se tedy do jeho rekonstrukce. Jenže jakmile se zedníci pustí do kopání a bourání, najednou se začnou dít hodně divné věci. Především chování malého Henryho je více než podivné. Skoro by se dalo říci děsivé, zejména, když začne mluvit divným hlasem a vykřikovat, že všichni zemřou.

Souboj s vládcem pekel

Stavební firma se velmi záhy stáhne, zejména když nečekaný výbuch zraní dva dělníky. Jenže vysvětlení, že jde o explozi plynu, nějak nesedí. Protože to, co se ve zdech starého kláštera děje, to je hodně podivné. Lékaři nezjistí, že by Henry trpěl jakoukoli nemocí, jeho stavy jsou ale čím dál podivnější. Místní farář, otec Esquibel, se jej odvážně rozhodně navštívit. Potáže se ale se zlou. „To není ten správný kněz,“ huláká Henry podivným hlasem a oči se mu zalévají krví. Jeho agresivita se stupňuje a navíc Amy, jeho sestra, začne slyšet hodně zvláštní zvuky. Tady se něco děje.

Zvěsti o tom se donesou až do Vatikánu, k rukám samotného papeže. Tomu tohle místo není tak úplně neznámé. Brzy se tedy ukáže, že není jiná volba, než aby se na cestu vydal jeden z jeho nejbližších spolupracovníků – otec Gabriele Amorth. Velmi zkušený exorcista, který má už na pažbě vyryto pěkných pár vymítání. A nic nenasvědčuje tomu, že by se tentokráte mělo jednat o nějakou výjimku. Tedy alespoň do doby, než dorazí na místo. Tady se od prvních okamžiků ukazuje, že jej čeká opravdu silný soupeř. Vždyť tenhle démon zná všechny jeho hříchy, ví přesně, kam zacílit útok. „Vaše hříchy vás dostihnou,“ píše se v knize o událostech v klášteře, kterou papež objeví ve vatikánské knihovně.

Ale i ve Španělsku se začíná odhalovat kus tajemství. Amorth nejprve objeví Vatikánskou pečeť uzavírající studnu na nádvoří a uvnitř symbol španělské Inkvizice. Navíc pečeť není jediná, brzy se ukáže, že má ve sklepení kláštera udržet něco hodně, ale hodně nebezpečného. Nebo spíše měla, protože stavbaři to již pustili ven. (To asi není žádné překvapení, Henry nevyšiluje jen tak.) A pokud tohle řádění může někdo zastavit, je to právě Amorth. Ovšem nakonec nemusí zvítězit, nebyl by zdaleka první.

Atraktivní lokace i látka

Režie snímku inspirovaného skutečnými zápisky skutečného exorcisty se ujal Julius Avery. Ten stojí mimo jiné za loňským Samaritánem, který ale úplným trhákem nebyl. V případě Papežova vymítače ovšem vsadil na jistotu, kromě toho se mu podařilo dostat do filmu i několik hvězd první velikosti. Franco Nero si zahrál papeže a hlavní roli ztvárnil charismatický Russell Crowe. Pravda, pokud někdo očekává sošného gladiátora, bude patrně poněkud zklamán – přece jen už je to skoro čtvrtstoletí. A tak si spíše připomenete Seana Conneryho a jeho Bernarda Guie. Vlastně další historickou postavu, jen žijící o dost dříve než Amorth, který zemřel v roce 2016. Dojem se umocní, když se po jeho boku objeví Daniel Zovatto jako Esquibel. Ovšem věk nijak nesmazal Croweho charisma a nesebral mu ani nic z jeho umění. Spíše naopak, ačkoli se vlastně herecky drží tak trochu zpátky, scéna mu prostě patří.

Ovšem pozor, tohle není detektivka jako Jméno růže. Papežův vymítač je čistokrevný horor, který nabídne všechno, co od tohoto žánru můžeme čekat. Navíc prostředí chátrajícího středověkého kláštera je pro tento účel více než dokonalé. Nutno přiznat, že scenáristé Evan Spiliotopoulos, Chester Hastings a R. Dean McCreary dokázali napsat příběh, který má solidní spád a veškerá obrazová výpravnost nijak neutíká ději. Na plátně se vlastně pořád něco děje a stále je se čeho lekat nebo aspoň žasnout nad efekty. Ty naštěstí nejsou přeplácané a vyumělkované, skoro vypadají věrně. Díky tomu nemáte pocit, že by z vás autoři dělali úplné hlupáky. A to je u hororu přece jen solidní důvod k pochvale. Navíc tvůrčí tým odolal vábení současného trendu tří a více hodinových filmů. Zhruba stominutová stopáž je přesně tolik, kolik příběh unese. Tady už by se moc stříhat nedalo. A to je pro diváka určitě dobře.